Náročné chování jako reakce na stres

PhDr. Lenka Felcmanová Ph.D.

Vydáno: 23. 02. 2021

Častou příčinou náročného a také bohužel i rizikového chování dětí i dospělých je stres. Míra aktivace systému reakce na stres se promítá do našeho chování i aktuálních kapacit kognitivních funkcí.

Při vyšší míře aktivace stresové reakce začne docházet k vyplavování hormonů spouštějících totální reakci organismu. Podle typu projevů v chování ji označujeme jako útok, únik nebo strnutí. Aktivizující formy reakce (únik a útok) jsou typičtější pro chlapce. Strnutí se o něco častěji vyskytuje u dívek a zejména u dětí, které byly vystaveny ohrožení ve věku, kdy nemohly aktivizující formy obranné reakce efektivně využít. Obranné reakce mohou mít mnoho podob: od útěku, úniku do denního snění, přes verbální nebo fyzickou agresi až k odpojení těla a mysli. Je důležité si uvědomit, že se jedná o celkové reakce organismu – je ovlivněn dech, puls, průtok krve v těle, přičemž jako první je omezen průtok krve do mozkové kůry. Jedinec tedy nemůže jejich spuštění ovlivnit vůlí. Řídí je systém reakce na stres, který je lokalizován v nejstarší části mozku – mozkovém kmeni, jehož fungování nelze řídit volním úsilím (Perry a Szalavitz, 2016).

V současné době na dospělé i děti působí stres, jejž lze označit za

stres toxický

. Jsme mu vystaveni již dlouho, vývoj situace je nepředvídatelný a nemáme jej pod kontrolou. Zároveň máme díky protiepidemickým opatřením omezenou možnost čerpat podporu ve vztazích s lidmi, které máme rádi. Tato situace doléhá na děti i dospělé. Dlouhodobé působení toxického stresu

negativně ovlivňuje schopnost koncentrace pozornosti, učení i vybavování si informací z paměti.

V chování se častěji projevuje podráždění, a to i na relativně běžné podněty, jež by ho za normálních okolností nevyvolaly, a také apatie. Motivovat žáky druhých stupňůa středních škol k učení přes obrazovky počítačů je pro mnohé učitele nadlidský úkol. I proto, že sami se cítí vyčerpaní, bez konkrétní vidiny konce tohoto stavu.

Bruce Perry¹⁾rozlišuje

pět stavů aktivace stresové reakce

, do kterých se můžeme dostat. Náš aktuální

stav zásadně ovlivňuje naše chování a schopnost využívat naše vyšší

kognitivní

a exekutivní funkce.

Náš stav se také v průběhu dne proměňuje. To odpovídá na otázku, proč někdy žák dokáže uposlechnout náš pokyn nebo pokračovat v zadané činnosti a jindy ne. Není to otázka vůle

(„včera se mu chtělo, tak pracoval, dneska se mu nechce“ … „dneska mě schválně neposlouchá“…),

ale toho,

zda žák má či nemá v daný okamžik přístup ke všem svým schopnostem.

Míra stresu zásadně ovlivňuje to, čeho je, či není náš mozek schopen. Jsme-li v klidu, dokážeme přemýšlet v abstraktních pojmech, dlouhodobě plánovat, dokončit i neoblíbenou činnost. Snadno si vybavujeme zapamatované informace. Když nás někdo napadne, utíkáme nebo bojujeme o život. Kdyby po nás v daný okamžik někdo chtěl říct známou definici nebo vypočítat příklad, nebudeme toho schopni. Nebudeme také rozmýšlet o tom, zda je lepší běžet do té či jiné ulice, začneme utíkat. Hlavní funkcí mozku není myšlení, ale zajištění přežití. Systém reakce na stres řídí to, jaké části mozku budou v dané situaci fungovat. Ve stavu klidu dobře funguje mozková kůra, v případě extrémního ohrožení to bude jen mozkový kmen, který je zodpovědný za fyziologické funkce a reflexy.

STAV	Klid	Bdělost	Znepokojení	Strach	Zděšení
PULS	70-90	90-100	101-110	111-135	136-160
POJEM O ČASE	budoucnost	dny / hodiny	hodiny / minuty	minuty / sekundy	ztráta pojmu o čase
FUNKČNÍ IQ	110-100	100-90	90-80	80-70	70-60
KOGNITIVNÍ SCHOPNOSTI	abstraktní	konkrétní	emoční	reaktivní	reflexivní

Pět stavů aktivace stresové reakce a jejich vliv na vybrané funkce a schopnosti (zpracováno podle Bruce Perry; Copyright B. D. Perry, 2007–2019)

Stavy se v průběhu dne proměňují v závislosti na tom, jak bezpečně se v daný okamžik cítíme a do jaké míry máme to, co se nám děje, pod kontrolou.

Čím menší pocit bezpečí a kontroly pociťujeme, tím vyšší aktivace stresová reakce dosahuje. Žáci mohou být ve stavu klidu doma, být bdělí při výkladu učitele, do stavu znepokojení se dostávají v situaci, kdy musí vyřešit složitý úkol a nevědí jak. Když máme dobře rozvinutou schopnost seberegulace a dobré vztahové zázemí, do stavu zděšení se jindy než ve výjimečných situacích nedostáváme. K řešení situace využijeme vlastní znalosti nebo pomoc druhých.

Podpora seberegulace

Díky (sebe)regulaci se

náš stav přizpůsobuje situaci,

v níž se nacházíme

. Pokud jsme v bezpečí, nacházíme se ve stavu klidu nebo bdělosti, pokud nás něco přímo ohrožuje, reagujeme stavem strachu, v extrémních případech stavem zděšení.

Se schopností seberegulace se člověk nerodí, v průběhu dětství s jí naučí díky regulaci ze strany pečujících osob. K tomu, abychom se naučili sami sebe zvládat zdravým způsobem,

potřebujeme pečující osobu, která reaguje adekvátně na naše potřeby

(má k nám láskyplný, pečující vztah).

Pečující osoba, která řeší existenční problémy, má problém s alkoholem, drogami, trpí psychickým onemocněním nebo zažila trauma, nedokáže na potřeby dítěte adekvátně reagovat. Dítě takové osoby se naučí seberegulaci samo, často však nevhodným způsobem (přejídáním, nadměrnou konzumací sladkostí, užíváním drog, sebepoškozováním, kompulzivními rituály, závislostním užíváním mobilního telefonu nebo počítače…).

I v současné době jsou děti a mladiství zvýšeně ohroženi nezdravými způsoby regulace.

Týká se to zejména žáků ZŠ a SŠ, kteří jsou v době distanční výuky sami doma, protože jejich rodiče jsou v zaměstnání. U nich častěji hrozí, že se budou zklidňovat hraním her nebo sledováním sociálních sítí, přejídáním nebo naopak omezováním příjmu potravy, závislostním sledováním pornografie či sebepoškozováním. Proto je nyní více než kdykoliv jindy potřeba s žáky

cíleně nacvičovat zdravé způsoby seberegulace.

Existují

tři způsoby regulace

, přičemž každý z nich reaguje na jinou část mozku.

Tři klíčové části mozku ve vztahu k seberegulaci (zdroj ČOSIV, 2019)

Mozkový kmen

: vývojově nejstarší část mozku, řídí všechny fyziologické funkce a procesy v těle (krevní oběh, dýchání, spánek, reflexy…). Řídí také systém reakce na stres a neustále vyhodnocuje veškeré signály přicházející z vnitřního prostředí těla i zvnějšku. Identifikuje možná ohrožení, na která reaguje aktivací reakce na stres. Tu mohou vyvolávat nejen podněty zvnějšku, ale i zevnitř těla – nízká hladina cukru v krvi, nedostatek kyslíku v místnosti, přehřátí, pocit zimy– a také z mysli (vzpomínky na negativní zážitky, obavy z jejich opakování apod.). Na tuto část mozku působí tzv. senzomotorická regulace popsaná níže.

Limbický systém

: je spojen s emocemi a schopností navazovat a udržovat vztahy s druhými. S touto částí mozku je spojena regulace vztahem a prostřednictvím estetických činností (např. poslech hudby).

Mozková kůra

(neokortex): zodpovídá za

kognitivní

a exekutivní funkce (myšlení, plánování, řízení vlastní činnosti, volní úsilí…). Na tuto část mozku působí tzv. regulace shora – dolů, tedy regulace rozumem.

V tomto článku si blíže představíme senzomotorickou regulaci, která cílí přímo na mozkový kmen, tedy na místo v mozku, kde sídlí systém reakce na stres.

Senzomotorická regulace

Senzomotorická regulace je

regulace pohybem (stimulací proprioceptorů) a stimulací smyslových receptorů kůže či jazyka.

Tento způsob regulace

působí na mozkový kmen

. Mozkovým kmenem procházejí veškeré signály ze smyslových receptorů.

Základním prvkem senzomotorické regulace je

pohyb

a manipulace s antistresovými pomůckami.

Všichni žáci by měli mít k dispozici pomůcky k zajištění optimálního způsobu naplnění

potřeby pohybu a stimulace receptorů na dlaních ruky,

popř. na kůži paží. Jedná se např. o různé mačkací nebo masážní míčky, natahovací gumy, plastelínu, kinetický písek, balonky naplněné moukou atd. Je vhodné mít k dispozici různorodé pomůcky co se tvrdosti a intenzity stimulace týče (např. mačkací míčky různé tvrdosti).

Ukázka pomůcek k senzomotorické regulaci pro ruce (zdroj ČOSIV, 2019)

Některé žáky zklidňuje, pokud si mohou

ramena a paže zabalit do šátku nebo návleku z elastické látky

. Zabalení do látky simuluje pocit objetí a dává pocit hranic těla.

Zabalení do látky (zdroj ČOSIV, 2019)

Další důležitou skupinou pomůcek ve školní třídě jsou

pomůcky pro bezhlučný pohyb nohou a těla

. Zde mohou být užitečným pomocníkem podsedáky umožňující kývání tělem (žáci tuto potřebu naplňují obvykle kýváním se na židli) a elastické gumy natažené mezi nohama židle nebo lavice, do kterých si žáci mohou zaklesnout nohy a houpat jimi. Při distanční výuce může pomoci také

sezení na gymnastickém míči nebo balanční podložce, popřípadě pravidelné protahování, kroucení hlavou, nadzvedávání nebo otáčení na židli.

Ukázka gumy k nerušivému pohybu nohou (zdroj ČOSIV, 2019)

Příklad z praxe

Do první třídy nastoupil velmi neklidný žák, který ostatní žáky často rušil svou potřebou pohybu. Houpal se na židli, často vstával ze svého pracovního místa a snažil se chodit nebo poskakovat. Nedokázal se dlouho soustředit na práci. Paní učitelka se rozhodla vyzkoušet využití gumy na židli žáka. Rozhodla se však, že gumy umístí na všech židlích ve třídě, aby i ostatní žáci měli možnost je využít. Od zavedení této pomůcky se zlepšilo soustředění celé třídy. Žáci se také výrazně zklidnili. Ke zlepšení došlo i u neklidného žáka, četnost vyrušování ostatních se snížila.

Někteří žáci mají zvýšenou potřebu

stimulace v oblasti úst

, která se projevuje okusováním či cucáním psacího náčiní. Těmto žákům

individuálně nabízíme pomůcky v podobě kousacích přívěsků nebo násadek na psací potřeby.

Cílem je nabídnout bezpečné pomůcky k naplnění této potřeby, aby nedocházelo k případným zraněním v ústní dutině nebo spolknutí části tužky nebo pera. U starších žáků pomáhá nápojová lahev s brčkem nebo jiným zakončením umožňujícím sání.

Příklad z praxe

Ve škole při dětském psychiatrickém centru Ostbytunet

v Norsku nabízejí dětem po příchodu do třídy žvýkací bonbón nebo žvýkačku. Děti, které pobývají v tomto centru, mají jen minimální schopnost seberegulace, proto je velmi rozruší i pouhý příchod do školy. Než začne samotná výuka, učitelé jim poskytnou čas a celou škálu pomůcek ke zklidnění prostřednictvím senzomotorické regulace, včetně těch pro naplnění potřeby pohybu v oblasti úst. Začínat

ihned s výukou by bylo kontraproduktivní, protože rozrušení dětí blokuje funkce jejich mozkové kůry a výuka by tak stejně žádný efekt neměla, naopak neklid dětí a s ním spojená agresivita by se ještě více stupňovaly.

Některé žáky dokážou zklidnit

čichové podněty

. K tomuto účelu jsou využívány

aromaterapeutické tyčinky

. Je vhodné s žákem vybrat vůni, která je mu příjemná, a tyčinku s touto vůní mu dát k dispozici.

Podpora senzomotorické regulace zahrnuje také

cílené zařazování pravidelných krátkých pohybových aktivit

ve výuce (v průběhu dne distanční výuky). Vhodná jsou několikaminutová cvičení, při nichž jsou aktivovány svaly paží a nohou. Pro podporu spolupráce mozkových hemisfér je vhodné zařadit cviky zahrnující tzv. křížové pohyby, např. dotýkání se levou rukou kolena pravé nohy. Inspiraci lze najít na YouTube (např. GoNoodle). Tato cvičení je vhodné střídat s cvičeními dechovými, ve kterých je akcentován prodloužený výdech (výdech aktivuje parasympatický systéma vede ke zklidnění). Vhodné jsou také různé prvky jógy nebo techniky mindfulness. Starším žákům lze představit aplikaci „Nepanikař“. Žákům v distanční výuce je třeba tyto techniky nejen ukázat, ale

nechat je, aby si je vyzkoušeli

. Na následujícím setkáním je vhodné reflektovat, co komu vyhovovalo. Žáky v distanční výuce

motivujeme k procházkám na čerstvém vzduchu

(lze spojit s konkrétním úkolem v některém z předmětů).

Jak bylo uvedeno výše, systém reakce na stres mohou aktivovat i vnitřní podněty signalizující diskomfort nebo ohrožení (pocit žízně, hladu, nedostatku čerstvého vzduchu, horka, zimy, přílišného hluku…). Důležité je tak

monitorovat a preventivně zajišťovat naplňování fyziologických potřeb žáků

. Dbáme na

pravidelné větrání,

a to i v zimních měsících. Nenecháváme žáky ani sebe sedět v průvanu, větráme krátce, ale intenzivně. Na druhém stupni je třeba se domluvit, aby pravidelně větrali všichni učitelé, kteří v dané třídě učí. V některých školách mají žáci zakázáno sami otevírat okna o přestávkách, zajištění pravidelného větrání učiteli je tak jedinou možností, jak tuto potřebu naplnit. Je vhodné mít k dispozici

trvanlivé potraviny

, které je možné nabídnout žákům, kteří zapomněli svačinu. Obzvláště u mladších žáků je velmi důležité hlídat

příjem tekutin. Pravidelný příjem tekutin a zdravého jídla a také větrání připomínáme žákům i při distanční výuce.

Někteří žáci reagují na

hluk ve třídě

, proto je vhodné mít k dispozici tlumící sluchátka, která si žák může nasadit při samostatné práci. Aby zcela neztratil přehled o dění ve třídě, je vhodné, aby ucho na straně, z níž přichází méně hluku, měl zakryté jen částečně. Diskrétnější variantou pro starší žáky jsou tlumící ucpávky do ucha, jednu je vhodné nechat zastrčenou jen zčásti. Žáka citlivého na hluk posadíme blízko ke stěně. V místě, kde sedí, můžeme na stěnu dát molitanovou nebo látkovou nástěnku pohlcujícíe zvuk.

Příklad z praxe

Ve třetí třídě byl chlapec, který často (obzvláště v druhé polovině dne) křičel a vztekal se. Paní učitelka se ho snažila napomínat, ale situace se nezlepšovala. Požádala proto výchovnou poradkyni, aby se přišla na žáka podívat, protože bude nejspíše potřebovat vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Výchovná poradkyně si všimla, že ve třídě je celkově větší hluk. Všimla si také toho, že si chlapec zacpával uši, když vyplňoval pracovní list. Hluk ve třídě v druhé části dne sílil a chlapec vykazoval známky většího rozrušení. Když se hluk náhle ještě zvýšil, začal křičet. Výchovná poradkyně si uvědomila, že žák křikem reaguje na hluk, který sám ovlivnit nemůže – snaží se jej vlastním křikem přehlušit. Druhý den s chlapcem na toto téma promluvila, vyjádřila přitom porozumění tomu, že hluk může být velmi obtěžující. Chlapec jí její zjištění potvrdil. Hluk mu velmi vadí a rozčiluje ho. Přinesla mu ukázat ucpávky do uší a domluvila se s jeho maminkou, že mu vhodné ucpávky pořídí a bude je moct používat ve škole. S třídní učitelkou se domluvila, že chlapec bude moct ucpávky používat při samostatné práci. Třídní učitelka si s chlapcem domluvila signál (dotyk na rameno) pro zaměření pozornosti na poslech sebe nebo ostatních dětí. Několik ranních kruhů využila k diskuzi o tom, co komu pomáhá cítit se ve třídě dobře. Došlo i na hluk, více dětí sdělilo, že jim hluk ve třídě vadí. Domluvili se na pravidlech, jak budou hluk ve třídě regulovat. Shodli se na signálu – stoupnout si a zvednout ruku s dlaní symbolizující zavřený „zobáček“. Ten mohla použít paní učitelka i kdokoliv z žáků, úkolem ostatních bylo po jeho zaregistrování stoupnout si a ztichnout. Po zacvičení se signál osvědčil. Třída se ztišila. Paní učitelka se snažila vyjít vstříc i dalším potřebám dětí, které v rámci diskuze v ranních kruzích identifikovala.

Žákům, kteří mají zvýšenou potřebu senzomotorické regulace (často se jedná o žáky s diagnózou ADHD nebo vývojovým traumatem), poskytujeme dostatek příležitostí k jejímu naplnění. Pečlivě sledujeme stav takového žáka a v případě vyšší míry aktivace stresové reakce (žák začíná projevovat mírnou formu náročného chování – odmítá práci, začíná se ošívat, vstává z lavice, začíná být apatický…) mu nabídneme

možnost uvolnění napětí procházkou

po třídě, chodbě nebo cestou na záchod. S žákem se můžeme domluvit, že se na chodbě rychle projde nebo si krátce zacvičí a vrátí se do třídy.

Možnost využívání této formy podpory s žákem domlouváme a nejlépe i nacvičujeme, když je v klidu

. Můžeme si s ním

dopředu smluvit signál

, kterým mu ukážeme, že může odejít. Např. pootevřeme dveře na chodbu – dítě ví, že si může ulevit. Nemusíme nic říkat, dítě vidí, že může odejít, pokud potřebuje.

Důležité je zachytit signály včas, kdy ještě nedochází k závažným projevům náročného chování

(agrese, útěk, odpojení). I v případě vysoké míry aktivace bude žák potřebovat odejít ze třídy. Tím, že zakročíme včas, můžeme ovlivnit, co se před jeho odchodem stane, resp. nestane. Když žákovi umožníme krátkou úlevu pohybem, můžeme předejít reakci spojené s agresí, která nastane, pokud ho budeme nutit setrvávat v lavici a tlačit na jeho

kognitivní

výkon („pokračuj v práci“, „dělej, co máš“, „mlč a soustřeď se“).

Pokud k tomu má škola prostorové podmínky, je vhodné vybudovat

relaxační místnost

(místnost, kde se rozrušené děti mohou zklidnit). Místnost je třeba vybavit pomůckami k uvolnění napětí, které dítě nemůže snadno využít ke zranění sebe nebo doprovázející osoby. Vhodné jsou matrace, molitanové kostky, polštáře, gymnastické míče, zátěžová deka a boxovací pytel.

Doporučení k podpoře senzomotorické regulace ve škole

Pomůcky k podpoře senzomotorické regulace by měly být v dostatečném počtu

k dispozici všem žákům

na snadno dostupném místě. V současné době je třeba

, aby žáci měli pomůcky individuálně u sebe

Pomůcky pravidelně kontrolujeme, zda nejsou poškozené tak, že by byly nějakým způsobem nebezpečné.

Pomůcky pravidelně doplňujeme.

Necháme žáky nosit si jejich vlastní pomůcky, na které jsou zvyklí z domova.

Seznámíme žáky se základním pravidlem využití pomůcek –

používáme je bezpečně a ohleduplně k sobě

i druhým

Při zavedení pomůcek jako plošného opatření ve třídě počítáme s fází

adaptace

. Žáci se o ně nejprve budou zvýšeně zajímat a budou zkoušet, jak fungují. S touto fází počítáme, může se projevovat přechodně zvýšeným neklidem (adaptace na nové), tato fáze však rychle odezní a žáci pomůcky začnou využívat v souladu se svými potřebami a zavedenými pravidly, která si s žáky průběžně připomínáme.

Krátké pohybové přestávky zařazujeme průběžně ve vyučovacích hodinách, nenecháváme pohybové aktivity až na hlavní přestávku nebo hodiny tělocviku.

Řídíme se pravidlem krátce a často.

Ve třídách pravidelně

větráme

Řídíme se heslem krátce, ale intenzivně.

Žákům, kteří mají zvýšenou potřebu senzomotorické regulace

(s tzv. psychomotorickým neklidem),

poskytujeme dostatek podpory a příležitostí pro její naplnění i nad rámec toho, co je nabízeno zbytku třídy

Pokud není k dispozici relaxační místnost, je vhodné

ve třídě vytvořit relaxační koutek

, kam se děti mohou na krátký čas uchýlit, když se potřebují zklidnit nebo si odpočinout.

ZDROJE