Náročné chování jako reakce na stres

Při vyšší míře aktivace stresové reakce začne docházet k vyplavování hormonů spouštějících totální reakci organismu. Podle typu projevů v chování ji označujeme jako útok, únik nebo strnutí. Aktivizující formy reakce (únik a útok) jsou typičtější pro chlapce. Strnutí se o něco častěji vyskytuje u dívek a zejména u dětí, které byly vystaveny ohrožení ve věku, kdy nemohly aktivizující formy obranné reakce efektivně využít. Obranné reakce mohou mít mnoho podob: od útěku, úniku do denního snění, přes verbální nebo fyzickou agresi až k odpojení těla a mysli. Je důležité si uvědomit, že se jedná o celkové reakce organismu – je ovlivněn dech, puls, průtok krve v těle, přičemž jako první je omezen průtok krve do mozkové kůry. Jedinec tedy nemůže jejich spuštění ovlivnit vůlí. Řídí je systém reakce na stres, který je lokalizován v nejstarší části mozku – mozkovém kmeni, jehož fungování nelze řídit volním úsilím (Perry a Szalavitz, 2016).

V současné době na dospělé i děti působí stres, jejž lze označit za . Jsme mu vystaveni již dlouho, vývoj situace je nepředvídatelný a nemáme jej pod kontrolou. Zároveň máme díky protiepidemickým opatřením omezenou možnost čerpat podporu ve vztazích s lidmi, které máme rádi. Tato situace doléhá na děti i dospělé. Dlouhodobé působení toxického stresu V chování se častěji projevuje podráždění, a to i na relativně běžné podněty, jež by ho za normálních okolností nevyvolaly, a také apatie. Motivovat žáky druhých stupňůa středních škol k učení přes obrazovky počítačů je pro mnohé učitele nadlidský úkol. I proto, že sami se cítí vyčerpaní, bez konkrétní vidiny konce tohoto stavu.

Bruce Perry¹⁾rozlišuje , do kterých se můžeme dostat. Náš aktuální Náš stav se také v průběhu dne proměňuje. To odpovídá na otázku, proč někdy žák dokáže uposlechnout náš pokyn nebo pokračovat v zadané činnosti a jindy ne. Není to otázka vůle ale toho, Míra stresu zásadně ovlivňuje to, čeho je, či není náš mozek scho