Následující článek vznikl jako virtuální rozhovor mezi PhDr. Galinou Jarolímkovou (psycholožkou a ředitelkou Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1, 2 a 4 [dále PPP]) a PhDr. Norou Jakobovou (školní psycholožkou, kariérovou poradkyní a vedoucí Školního poradenského pracoviště na Gymnáziu Jana Palacha Praha 1, s. r. o. [dále GJP]). Raději by se sešly osobně u kávy, ale vzhledem k epidemiologické situaci si popovídaly alespoň online. Položily si otázky, které je vedou k zamyšlení nad vzájemnou spoluprací, nad aspekty, které v současném poradenském systému fungují, stejně jako nad tím, co by bylo možné vylepšit.
Co v rámci spolupráce PPP a školních psychologů považuješ za stěžejní?
GJ:
„Úzkou spolupráci odborných pracovníků PPP a školních psychologů i školních speciálních pedagogů považuji ze své praxe za velmi přínosnou a velmi důležitou. Nejde jen o pohled na společnou odbornou činnost, ale o nastavení vzdělávacích potřeb všech žáků školy. Nemusí se vždy jednato žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, jde i o žáky, kteří se ocitli v nějaké obtížné situaci. Úzká a kvalitní spolupráce obou pracovišť je tedy ku prospěchu věci všech stran. Dosti často se na pozice školních psychologů přijímají čerství absolventi – kolegové s žádnými či minimálními zkušenostmi a v rámci supervizí, intervizí a dalších možných odborných setkávání mají možnost konzultací a odborných vedení.“NJ:
„Vzhledem k tomu, že je často školní psycholog v rámci školního poradenského pracoviště jeden (až na větší školy, kde je psychologů více), vnímám jako hlavní aspekt spolupráce ŠP s PPP také jako Galina sdílení, odborné vedenía odborný rozvoj. Naše PPP organizuje pravidelná setkávání školních psychologů ze středních škol, které k ní spadají, s kolegyněmi z poradny. V rámci nich můžeme sdílet aktuální témata (např. změny v legislativě) nebo probírat složitější situace a případy z naší každodenní praxe. Je to velmi bezpečný a podpůrný prostor, kde si můžeme z vážných věcí udělat i legraci, postěžovat si a poradit se. Vždy se nám dostane podpory, tipů a metodického vedení. PPP také nabízí odborné vzdělávací akce, supervizní skupiny apod. Galina je velmi iniciativní ředitelka a rozsah spolupráce a aktivit, které díky ní poradna organizuje, považuji za nadstandardní.“Co se nejvíce v rámci spolupráce PPP a ŠP osvědčilo?
GJ:
„Jako nejpřínosnější vidím úzkou spolupráci obou pracovišť, vzájemnou znalost prostředí, v rámci pravidelných návštěv škol i PPP. Jako cenné vnímám i sdílení leckdy rozdílných pohledů na danou problematiku a samu možnost vzájemného sdílení. Školní psychologové mají širší možnosti práce s dítětem ve školním prostředí, znají lépe jeho studijní návyky, výsledky apod. Na druhou stranu se však leckdy žák či rodič svěří se svými obtížemi spíše pracovníkovi v PPP, který není součástí školního prostředí. Může se cítit bezpečněji.“NJ:
„Nejvíce se osvědčila otevřená a včasná komunikacea průběžná spolupráce. Ta souvisí s diagnostikou a následnými doporučeními pro školu v oblasti péče o studenty se speciálními vzdělávacími potřebami. Vzhledem k tomu, že na GJP doporučení z poradny provází studenta již od přijímacích zkoušek, v průběhu celého studia až k jeho ukončení (maturita), je kontinuální péče nezbytná. Informace vždy plynou obousměrně, od školy k poradně a zase zpět. Paní psycholožka z poradny, která má naši školu na starosti, za námi v případě potřeby dochází nebo jsme v telefonickém či emailovém kontaktu, což platí zejména aktuálně po dobu nepříznivé epidemiologické situace. Dále vnímám jako velmi povedená již zmiňovaná pravidelná setkání psychologů ze středních škol s poradnou.“Co vnímáš jako hlavní slabiny současného českého poradenského systému?
GJ:
„Jako největší problém PPP vnímám obrovskou administrativní zátěž, která nastala od září 2016. Kvůli tomuto procesu mají odborní pracovníci podstatně méně času na odbornou psychologickou činnost s klientem, než by potřebovali. Například než potvrdím nějakou diagnózu, je potřeba hledat cesty a metody, jak obtíže kompenzovat. Když budu hovořit o žácích SŠ, se kterými já konkrétně primárně pracuji, potvrdit stávající diagnózu ze ZŠ je jednoduché. Já bych s nimi však ráda pracovala na stylech a strategiích učení, nad paměťovými deficity, nad využitím všech kompenzačních mechanismů apod., tak, aby studium na SŠ nebylo jen o vystavení
Doporučení ke vzdělávání
a možných modifikacích studijního plánu. Další velkou slabinu vidím v pozici školních psychologů, speciálních pedagogů a asistentů pedagogů, kteří jsou často financování z různých Šablon, grantů, podpůrných opatření, což je většinou časově limitované daným
Doporučením
či výkazem. Je to obrovská nejistota pro odborné pracovníky, školy samotné i spolupracující organizace, jako jsou například PPP. Ke vzájemné spolupráci je potřeba dlouhodobý horizont a vzájemná znalost.“NJ:
„Naprosto souhlasím a soucítím s Galinou, že pro poradny je velkou zátěží velké množství administrativy, kvůli které pak není dostatek času na terapeutickou či poradenskou péči. Pro poradenské pracovníky je to ubíjející a demotivující. Z hlediska školních psychologů je velkým problémem neukotvenost této pozice v celkovém školském systému. Školní psychologové každý rok řeší, zda budou moci na svých školách pracovat, z jakých zdrojů budou financováni. U nás na GJP je vedení osvícené a práci školního psychologa velmi nakloněné, o čemž svědčí i to, že tato pozice zde funguje kontinuálně od roku 2006. Ale jsou školy, kde se po ukončení grantů, Šablon či po odchodu studenta s personální podporou školního psychologa v rámci podpůrných opatření pozice zruší, protože ji není možné dále z prostředků školy financovat. Práce, kterou psycholog začal a rozjel, tak musí být zastavena, což je velká škoda. Nemluvě o existenciální nejistotě daného odborníka.“Co bys navrhovala pro zlepšení současné situace?
GJ:
„Jako jednu z možných forem zlepšení vidím ‚okleštění‘ od zbytečné administrativy na straně ŠPZ a přenechání některých činností, které jsou leckdy zcela nelogicky koordinovány pracovníky ŠPZ, v kompetenci školy.Jsou činnosti, které leckdy zcela nelogicky koordinují pracovníci ŠPZ. A bez velmi úzké spolupráce mezi oběma subjekty, bez vzájemné osobní znalosti je toto nemožné či velmi komplikované. Potřebu školních psychologů a speciálních pedagogů na všech typech škol vidím jako nezbytnou. Kvalitní ŠPP vede k úspěšnému fungování celé školy, žáků, pedagogů, zákonných zástupců. V případě nejasných pracovních pravidel, životních nejistot nelze nikdy vytvořit fungující systém. Za posledního tři čtvrtě roku více než kdy jindy vidím ohromnou potřebu všech pomáhajících profesí ve školství. Obracejí se na nás více a více pedagogové, rodičei děti s žádostmi o pomoc a radu. Pokud chybí ve škole školní psychologové i speciální pedagogové, je rada PPP vždy o to těžší. Jako další důležitý bod ke zlepšení situace vidím nutnost pravidelných supervizí, intervizí všech pracovníků ŠPZi ŠPP, která je ve školství zcela opomíjená. A přitom velmi potřebná.“
NJ:
„Rozhodně, jak uvádí Galina, vidím řešení ve snížení administrativní zátěže pro poradny. Díky tomu se jim uvolní ruce k odborné práci. Pro práci psychologů na školách pak považuji za stěžejní zajistit systémové financování této pozice. Asociace školních psychologů začátkem prosince 2020 iniciovala petici právě za zajištění systémového financování školních psychologů a školních speciálních pedagogů. Je to výrazný podnět vládě, aby situaci řešila. Cílem je, aby školní psychologové a školní speciální pedagogové měli sociálnía pracovní jistotu pro konání své práce, což vnímám v době pandemie Covidu-19 o to důležitější.“Je možné, aby fungoval jeden systém bez druhého?
GJ:
„V žádném případě není možné nahradit školní psychology těmi poradenskými a naopak. Ba naopak jsem přesvědčena, že jeden bez druhého nezmůže skoro nic. Doba je velmi hektická, plná změn, obav a nejistot. Jsem přesvědčena, že vzájemná spolupráce je důležitá. Každý začínající školní psycholog, který je na škole velmi často sám, by měl v průběhu svých začátků pracovat pod vedením či supervizí svých kolegů z PPP. Měl by se seznámit více s odbornou diagnostikou, školní poradenskou legislativou a dalšími nezbytnými postupy a informacemi. Naopak poradenský psycholog by se měl mít možnost více seznámit s prostředím školy a jejími specifiky. Jelikož jsem sama devět let pracovala souběžně na obou pozicích, z osobních zkušeností to mohu jen doporučit. Jako velmi důležitou vidím i spolupráci vedení obou pracovišť na pozici ředitelů.“NJ:
„Rozhodně nikoliv. Už jen z našeho rozhovoru je myslím patrné, že oba systémy se doplňují a vzájemně obohacují. Každý má svou nezastupitelnou úlohu a právě ve společném propojení slouží k tomu, aby bylo o žáky na školách postaráno, aby byli učitelé a rodiče informování a do jisté míry i směřováni či vedeni. Vzhledem k rostoucí poptávce po odborné psychologické a speciálně pedagogické péči nám všem odborným pracovníkům přeji, abychom měli pro svoji práci bezpečné a tvořivé podmínky, stejně jako energii a prostor pro odborný rozvoj. Jeden ze způsobů, jak si jej zajistit, je vzájemně spolupracovat, třeba právě v linii pedagogicko-psychologická poradna – školní psycholog.“