Dobročinnost ve škole

Dennodenně se všichni setkáváme se situacemi, v nichž se musíme zamýšlet a rozhodovat, co uděláme. Svět, ve kterém žijeme, je nepřehledný a nabízí nám matoucí množství možností. Ať už vědomě, či nevědomě neustále řešíme, jak budeme žít svůj život. To je nesnadný úkol pro nás samotné; v roli rodiče či pedagoga nám k tomu přináleží také starostlivost o životy našich dětí či žáků a jejich směřování. Každý člověk má svůj žebříček hodnot, jímž se ve svém jednání řídí. A jako učitelé musíme předávat naše nejvzácnější hodnoty (nejen) dospívající generaci žáků, jejichž životy tak ovlivníme.

V této roli máme předně za úkol jít druhým příkladem. Cokoli předvádět je téměř vždy daleko účinnější než o tom jen mluvit. Proto je vlastní příklad vlivným nástrojem pro předávání hodnot, a to ať už o tento přenos usilujeme, nebo ne – všichni neustále sloužíme jako vzor pro ostatní, pozitivně či negativně. Právě mladí lidé hledají mezi dospělými a vrstevníky vzory, s nimiž se mohou identifikovat. A dnešní svět jim nabízí takřka neomezené množství různých příkladů, které lze následovat. Jak se potom mají mladí lidé pod palbou všech těchto různorodých vlivů rozhodovat? Jak mohou odlišit všechna pro a proti, rozpoznat povrchní vzor od moudrého, vzepřít se tlaku vrstevníků, bezmyšlenkovitému podřizování autoritě, síle médií a dobrat se vlastních hodnot?

Tehdy záleží, jaké hodnoty jsme našim dětem a žákům dokázali zprostředkovat a vštípit jako určitý standard toho, co je dobré, špatné a žádoucí. Naši žáci potřebují, aby byli obklopeni dospělými, kteří je budou učit moudrosti, již v sobě společnost za staletí svého vývoje nastřádala. Je tedy úkolem školy a učitelů pomáhat mladým lidem zvolit si své životní hodnoty. A proto musíme sami vědět, ke kterým hodnotám chceme mládež vést. V našem kulturním prostoru budeme zcela jistě vycházet z obecně lidských principů této civilizace: dobro, krása, svoboda, úcta, respekt, solidarita, …, které se aktualizují ve vlastnostech a osobnostních kvalitách našich žáků, jakými jsou čestnost, spravedlnost, spolehlivost, odvaha, odpovědnost, laskavost, soucit a mnoho dalších. Z tohoto výčtu se v následujícím textu dále soustředím na poslední dva zvýrazněné pojmy, které se ve škole snažíme převádět na reálné skutky aktivní pomoci a dobročinnosti.

Nejde o jednoduše uchopitelnou položku. Předně je třeba chápat, že pomoc druhým, pomoc spontánní a dobrovolná, není povinnost ani oběť, ale přirozený projev lidské a občanské zralosti, dokládající správně orientovaný morální vývoj člověka. Důležitou komponentou dobročinnosti je empatie (vcítění), přesněji empatická starostlivost o jiné osoby v nouzi. Ta vzbuzuje naši motivaci angažovat se pro druhé lidi a zahrnuje emocionální reakce soucitu, sympatie či úzkosti vůči vnímaným potřebám jiné osoby, jejíž blaho se zdá ohroženo. Jak vidno, jedná se o nesmírně složitý psychologický konstrukt.

Škola je místem, kde lze dobročinnost žáky učit a kultivovat ji. K tomu je třeba rozvíjet schopnost žáků vnímat neštěstí jiného a porozumět mu a podněcovat jejich zájem o potřeby a dobro druhých. K navození těchto postojů a hodnot ve škole vytváříme vhodné situační podmínky umožňující a posilující dobročinné chování žáků. Nezřídka se školy za tímto účelem zapojují do různých charitativních, humanitárních, dobročinných projektů. Jejich účinnost je však nutno hodnotit alespoň ve dvou dimenzích: vedle otázky, kolik peněz škola vybrala a poslala na příslušné konto, je třeba se ptát, jaký dopad na žáky tato kampaň měla a jak přispěla k budování jejich hodnotového systému. A právě zde doporučuji mít na paměti několik zásad.

Příklad (negativní): Ve škole XY se žáci hromadí před kanceláří hospodářky. Anička z 1. B, tak jako její spolužáci, si přinesla 30 korun v dětské peněžence a nyní vzrušeně přeskakuje očima nad vějířem nálepek, magnetek s kýčovými motivy, sponek, tužek s logem a dalšími cetkami, které jsou před ní rozložené na stole v kanceláři. Nemůže se rozhodnout mezi dvojicí roztomilých koťátek anebo sněhobílým tuleněm a nervózně žmoulá své penízky v ruce. Zezadu na ni tlačí další děti ve frontě a paní hospodářka ji pobízí, že velká přestávka, určená k prodeji, už bude za chvíli končit… V tomto případě se původní, v jádru dobrá myšlenka celé akce vytratila. Zamýšlená dobročinnost se zvrhla ve spotřební chování – koupěchtivost žáků, kdy sotvakdo tuší, komu vlastně pomáhá a jaký bude mít jeho dar přínos.

Příklad (pozitivní): Ve škole AB zorganizovali žáci vyšších ročníků sbírku na pomoc chudým dětem v Brazílii. V den, kdy dodavatel zavezl ovoce do škol, si tito žáci přinesli z domova několik odšťavňovačů. Žáci nižších tříd si tak mohli za malý poplatek nechat svůj pomeranč od starších spolužáků oloupat (v tenkých gumových rukavicích) a vymoštovat (pod dozorem učitele – jedná se o obsluhu elektrického spotřebiče) do papírového kelímku. Současně zde také mohli odevzdat do tříděného odpadu plastový sáček, v němž svoji porci ovoce obdrželi. Vybrané peníze byly poukázány na účet charitativní organizace a jejím prostřednictvím poslouží dětem v Jižní Americe, která patří mezi největší světové vývozce citrusových plodů…

Příklad (negativní): Ve škole YZ se zřizovatelka rozhodla uspořádat benefiční koncert. Pronajala si městský kulturní sál, zajistila profesionální zpěváky a za předraženou cenu vyprodala vstupenky rodičům. Moderátorka dorazila na poslední chvíli a teď si rychle pročítá základní informace o škole a účelu sbírky z letáku. Dnes večer vystoupí jen vybrané děti, které umějí zpívat. Před několika týdny z nich škola sestavila sbor, který teď zpěváka doprovodí při jeho sóle. Ostatní děti sedí s rodiči v hledišti. Vrcholem večera je dražba, během které se několik tatínků veřejně přebíjí ciframi o výrobky keramického a výtvarného kroužku. Zřizovatelka vyhlašuje, že celkem se dnes vybralo na konto nadace 300 000 korun – všichni aplaudují vestoje… Uvedený příklad demaskuje skutečnou motivaci pořadatelů takových akcí: Chtějí věřit, že to, co dělají, dělají k užitku ostatních, ale ve skutečnosti jim záleží na jejich vlastním úspěchu, jejich vlastní vážnosti. Děti jako by z celého podniku vypadly – zůstává pro ně role statistů, kompars, který nemůže ohrozit profesionální image celé akce.

Příklad (pozitivní): Ve škole CD realizují vychovatelky ve školní družině dlouhodobý projekt, který je zaměřený na aktuální události – mimořádně silné požáry v Austrálii. Děti vytvořily velkou mapu kontinentu, do které vyznačily ohniska požáru a průběžně nalepují fotografie a informace, které jim přijdou důležité, z internetu. Diskutují, proč jsou letos požáry tak silné, zdali mohou mít příčinu v klimatických změnách na Zemi a jak my sami zde, ve střední Evropě, nepřímo přispíváme k oteplování zeměkoule. Uvědomují si, jakou tragédií jsou požáry pro přírodu, zvířata, hospodářství a obyvatelstvo. Čtou si o hrdinských činech hasičů, záchranářů a tisíců dobrovolníků. Společně zvážily, jakým způsobem by jim mohly vyjádřit podporu a solidaritu. Z různých možností se rozhodly přispět na mezinárodní konto The Trustee For NSW Rural Fire Service & Brigades Donations Fund. Jak ale mohou malé děti získat peníze? Družina pozvala na odpoledne místní hasiče. Hasičská technika poutá pozornost školáků i veřejnosti. Děti rozdávají vlastnoručně napsané letáky a zájemci se mohou nechat vyfotit za volantem hasičského vozu nebo v helmě a s hadicí. Cena fotografie je 100 Kč. Všechny takto vybrané peníze zítra odnesou na poštu a pošlou do Austrálie.

Příklad (pozitivní): Ve škole EF se žáci, učitelé a zřizovatel domluvili, že chtějí přispět na mezinárodní charitativní projekt zajišťující pitnou vodu africkým dětem. Zvážili možnosti, které jsou v jejich silách, a uvědomili si, že prvním krokem je šetřit pitnou vodou přímo ve škole. V následujícím měsíci si všichni předsevzali snížit množství spotřebované vody např. tím, že nebudou během mytí rukou nechávat dlouze protékat vodu při mydlení. Celková úspora se vypočetla jako rozdíl ve fakturaci spotřeby vody. Uspořená částka bude poslána na konto nadace. Sponzor školy navíc přislíbil, že za každý ušetřený kubický metr navýší celkovou částku o 1 000 korun.

V naší škole dlouhodobě spolupracujeme s nadací Patron dětí¹⁾. Jedná se o projekt, jehož smyslem je podporovat a rozvíjet dárcovství ve společnosti a spojovat tak lidi ochotné pomáhat s těmi, kteří pomoc potřebují. Prostřednictvím drobných peněžních darů můžete snadno pomáhat dětem a rodinám, které se nacházejí v nelehké životní situaci. Každé takové potřebné dítě má svůj osobní příběh a tento příběh má svého patrona – lékaře, učitele, sociálního pracovníka a další –, který garantuje, že pomoc je skutečně potřeba. Dárce si sám vybírá konkrétní dítě a jeho příběh a na pomoc dětem putuje vždy 100 % z darované částky. Dárce navíc vždy získá zpětnou vazbu od rodiny nebo dítěte. Peníze se neposílají do rodiny, ale přímo třetí straně, od které se dar pořizuje – může jít o kroužky, školní obědy, pomůcky do školy, tábory, rehabilitace, zdravotní potřeby, kauce na nájemné apod. V databázi Patrona dětí je dnes již více než 1 650 podpořených příběhů, na které se složilo přes 15 000 lidí částkou bezmála 26 milionů korun. Kromě toho může kdokoli sám za sebe zaregistrovat příběh a stát se jeho patronem.

Když ředitelka projektu Edita Mrkousová přišla k nám do školy projekt představit, sama na sobě nám ukázala, jak projekt funguje. Z databáze si vybrala příběh z jedné ze šesti kategorií, k jehož podpoře už zbývalo jen několik dní a jen několik set korun, a tuto částku ze své vlastní bankovní karty převedla online platbou na transparentní účet nadace. Okamžitě jsme obdrželi zprávu o zúčtování a v následujících dnech také zprávu o realizaci hmotné podpory. Nikdy předtím ani potom jsem neviděl přesvědčivější důkaz, že nadace chce pomáhat s nejčistšími úmysly.

Během následujícího půlroku jsme v naší škole uspořádali dvě takové sbírky. První, krátce před prázdninami, umožnila devítileté holčice ze sociálně slabé rodiny strávit léto na táboře s koňmi a splnit si tak svůj sen. Druhou sbírku jsme uspořádali před Vánocemi ve prospěch chlapce, který toužil spát doma na vlastní posteli. Pro naše žáky to bylo doslova prozření, že někdo v jejich věku a v jejich okolí má takto elementární potřeby.

K naplnění přání těchto dětí nebylo potřeba velkých investic. Žáci přispívali částkou 50 Kč, a to v mnohých případech ze svého kapesného. Pro příklad uvedu, jak jsme vybírali peníze na postel: Vánoce jsou časem pohádek, zázraků a splněných přání. Většina žáků znala pohádku Karlík a továrna na čokoládu, ve které excentrický pan Willy Wonka umístí do několika tabulek své čokolády zlaté kupóny opravňující šťastné nálezce k exkluzivní návštěvě jeho továrny. Právě tohoto scénáře jsme se přidrželi v naší školní tombole.

Připravili jsme 134 tabulek čokolády (přesně na počet žáků) a do sedmi z nich (sedmička je šťastné číslo) jsme uschovali kupón na představení v multikinech CineStar zdarma. Celkově tedy, mělo-li dítě šťastnou ruku, mohlo získat odměnu ve výši 220 Kč (poukaz do kina + tabulka mléčné čokolády). Do dalších 10 čokolád jsme ukryli poukaz na 20% slevu v hračkářství Sparkys. Kouzelnou čokoládu si v určený den děti kupovaly za symbolických 50 Kč. Ve vstupní hale školy jsme zřídili stylizovaný vchod do továrny a pro kostým pana Wonky jsme potřebovali cylindr, brýle s tlustými obroučkami, kabát a hůlku. První den si každý žák mohl zakoupit jen jedinou tabulku, neprodané čokolády šly znovu do prodeje (opět za stejné podmínky: jeden žák – jedna čokoláda) zase následující den, až do vyprodání zásob. Celkový výtěžek ze 134 čokolád po 50 korunách byl 6 700 Kč. Od toho jsme odečetli nominální hodnotu čokolády 2 680 Kč a dospěli k čisté částce 4 020 Kč. A právě za tuto sumu jsme podpořili příběh z databáze Patrona dětí, o jehož výběru spolurozhodovali žáci v třídním hlasování.

Uvedený příklad ilustruje naše principy, které při organizování dobročinných aktivit u nás ve škole uplatňujeme. Jednak musí mít akce výraznou přidanou hodnotu – obvykle originální, překvapivý nápad, který sám o sobě prakticky nic nestojí (sbírka nesmí financovat sama sebe). Zadruhé je potřeba upoutat pozornost žáků a rodičů a vytvořit radostnou atmosféru a očekávání. Dále je nutné zasadit smysl sbírky do životní zkušenosti žáků a pracovat s jejich emocemi a hodnotami tak, aby korespondovaly se smyslem sbírky. Vytvořit pocit naléhavosti a potřebu přispět můžeme jedině tehdy, když žáci sami prožijí upřímný soucit s příjemci pomoci a účast na jejich příběhu. Konečně důležitý je výsledek kolektivní pomoci, která musí být okamžitá, viditelná a jejíž účinnost musí být přesvědčivá. Teprve tehdy se dají věci do pohybu.

Například naše vánoční akce ve škole inspirovala management firmy AmRest, aby povědomí o Patronu dětí rozšířil mezi svými osmi tisíci zaměstnanců v České republice. Skutečně podstatný tak není jeden konkrétní charitativní počin, ale proměna postojů lidí (dětí i dospělých), které tato jednotlivost iniciovala. Jedině tak můžeme hovořit o výchově k hodnotám v pravém smyslu tohoto pojmu.