Výzkumy stále více upozorňují na význam vztahů ve škole nejen pro školní klima a wellbeing žáků, ale i pro kvalitu jejich vzdělávacích výsledků. Žáci, kteří ve škole od svých učitelů zažívají upřímný zájem a pociťují sounáležitost se školou, mají vyšší motivaci k učení, rozvinutější exekutivní funkce, lepší vzdělávací výsledky a vyšší pocit osobní účinnosti. Naopak méně často se u nich rozvinou obtíže v duševním zdraví, s menší pravděpodobností se dopouštějí násilí a méně často čelí diskriminaci nebo stigmatizaci.
Vztahy základ života i učení aneb Kde nejsou vztahy, není výkon
PhDr.
Lenka
Felcmanová
Ph.D.
členka pracovní skupiny Wellbeing, Partnerství pro vzdělávání 2030+, a předsedkyně SOFA
Děti ve škole tráví významnou část dne a učitelé jsou tak po rodičích v jejich životě druhými nejvýznamnějšími dospělými. Kvalita vztahů s učiteli má na vývoj dětského mozku větší vliv než například vztah s prarodiči nebo jinými dospělými v blízkém okolí rodiny. Rozhodující je právě délka a frekvence času tráveného ve škole a četnost vztahových zkušeností, které v ní děti získávají.
Studie vycházející z
je zdrojem klíčových formativních zkušeností pro podporu osobnostního i akademického růstu dětí. Teorie citové vazby rozlišuje dva typy takových zkušeností: poskytování
teorie citové vazby
(Bolwby, 1979) potvrzují, že vztahy, které si děti vytvářejí s učiteli, pozitivně ovlivňují jejich socio-emoční vývoj i zapojení do výuky a školní úspěšnost. Vztah učitel – žák (podobně jako vztah rodič – dítě)
bezpečného zázemí