Právo na přístup ke školnímu stravování

Vydáno:

Právo na přístup ke školnímu stravování je veřejným subjektivním právem, o němž přísluší rozhodnout řediteli školy podle § 164 odst. 1 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“). Žák ovšem nemá právní nárok na to, aby mu byla přímo poskytnuta strava jdoucí nad rámec výživových norem a finančních limitů dle vyhlášky č. 107/2005 Sb., o školním stravování.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2011, č.j. 2 Aps 3/2010-112, www.nssoud.cz
Následující rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) by nemělo uniknout pozornosti čtenářů hned ze dvou důvodů. Uvedený soud se totiž v daném rozhodnutí vyslovuje jednak k otázce
právní formy rozhodování ředitele školy v otázkách stravování žáků ve školní jídelně a jednak se zabývá i otázkami stále rostoucích požadavků rodičů na podobu stravování jejich dětí ve školních jídelnách.
V popisované věci se matka jednoho ze žáků základní školy (dále jen „ZŠ“) domáhala před správními soudy
ochrany před nezákonným zásahem ze strany uvedené školy
(resp. jejího zřizovatele), který spatřovala v tom, že
daná škola nevydávala jejímu synovi ve školní jídelně obědy připravované podle zásad veganství.
V nabídce školní jídelny byly každodenně tři druhy obědů, ovšem žádný nevyhovoval veganským standardům.Matka žáka požadovala, aby byl jejímu synovi připravován veganský oběd, tomuto požadavku však nebylo vyhověno z provozních i ekonomických důvodů. Následně byla uzavřena alespoň dohoda, že matka přichystá každý den jídlo, předá je ráno školní jídelně, která v poledne jídlo upraví a podá žákovi. Takové řešení je však dle žalobkyně (matky) diskriminační.
NSS v rámci odůvodnění popisovaného rozhodnutí nejprve konstatoval, že školní stravování není součástí veřejného subjektivního práva na vzdělání(v daném případě na ZŠ) dle čl. 33 Listiny základních práv a svobod, nýbrž
má povahu hmotného zabezpečení
ve smyslu § 122 odst. 2 školského zákona.
Na hmotné zabezpečení vzniká právo dětem v mateřských školách, přípravných třídách ZŠ a přípravném stupni ZŠ speciální, žákům ZŠ a nezletilým žákům středních škol. Hmotným zabezpečením je míněno jednak ubytování.
Druhým způsobem hmotného zabezpečení je právě školní stravování.
Na ně vzniká právní nárok všem vypočteným osobám. Jde-li v dané věci tedy o žáka ZŠ, pak má podle NSS veřejné subjektivní právo na to, aby mu bylo poskytnuto školní stravování jakožto forma hmotného zabezpečení, jak plyne z citovaného § 122 odst. 2 školského zákona. Školní stravování pak musí zároveň odpovídat podle popisovaného odůvodnění jistým standardům, a to jak z hlediska bezpečnosti, ochrany zdraví a z hlediska výživových norem dle věkových skupin na straně jedné, tak na straně druhé také z rozpětí finančních limitů na nákup potravin.
V tomto ohledu je tedy podle NSS otevřen prostor pro státní kontrolu v dané oblasti (zda jsou dodrženy nároky zákonem kladené na stravování) i pro veřejnosprávní rozhodování (v němž se může posuzovat např. to, zda je žadatel nositelem práva na přístup ke školnímu stravování, či to, zda jeho žádost o zabezpečení školního stravování odpovídá zákonem stanoveným mezím, které jsou dále konkretizovány v prováděcích předpisech).
Rozhodování v této oblasti potom přísluší řediteli školy.
Ten dle § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb, pokud zákon nestanoví jinak.
Z toho vyplývá, že
právo na školní stravování jako součást školské služby je veřejným subjektivním právem
a rozhodnutí o něm, výslovně školským zákonem předpokládané, je rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního. NSS ovšem v návaznosti na to dodal, že není samozřejmě nutné vydávat rozhodnutí o každém konkrétním žákovi, kterému je strava poskytována, či dokonce o každém konkrétním vydaném obědě. Zařazení do stravování je faktickým úkonem, na nějž navazuje vydávání stravy, a tedy není potřeba v takovém případě rozhodnutí vydávat.Rozhodnutí je třeba vydat až v situaci, kdy je nezbytné autoritativně určit, zda tu právo je či není, jako tomu bylo v daném případě.
V návaznosti na uvedené závěry ovšem NSS konstatuje, že z uvedeného ovšem ještě
neplyne, že bez dalšího existuje veřejné subjektivní právo na poskytnutí konkrétní stravy.
Z § 122 odst. 4 školského zákona vyplývá, že se školní stravování zajišťuje přednostně v zařízeních školního stravování podle tohoto zákona.
Právnické osoby, které vykonávají činnost škol nebo školských zařízení, mohou zajišťovat školní stravování smluvně i u jiné osoby poskytující stravovací služby;
v případě právnických osob, které jsou zřízeny státem nebo registrovanými církvemi či náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, s předchozím souhlasem ministerstva.
Školní stravování se řídí výživovými normami.
V tomto ustanovení jsou uvedené výživové normy konkretizovány vyhláškou vydanou dle § 121 odst. 2 školského zákona, podle něhož stanoví Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví prováděcím právním předpisem podrobnější podmínky organizace školního stravování, provozu zařízení školního stravování a rozsahu poskytovaných služeb, dále výživové normy podle věkových skupin strávníků a rozpětí finančních normativů na nákup potravin. Školským zákonem předvídané pojmy výživové normy a finanční limity jsou blíže rozvedeny v přílohách vyhlášky č. 107/2005 Sb., o školním stravování.
Žák ZŠ tedy podle daného rozhodnutí NSS
nemá právo na jakoukoliv stravu v jakoukoliv hodinu, ale na jedno jídlo denně – oběd.
Další konkretizace uvedeného práva plyne právě z výživových norem a finančních limitů. Zatímco finanční limity určují úplatu za školní stravování, výživové normy konkretizují požadavky na složení oběda z hlediska průměrné měsíční spotřeby vybraných druhů potravin na strávníka.Příloha 1 rozlišuje mezi „standardní“ výživou a laktoovovegetariánskou. Se stravou veganskou, která je požadována v popisovaném případě, však uvedená vyhláška, jež konkretizuje školský zákon, nepočítá. Z toho tedy vyplývá, že
žák popisované věci nemá právní nárok na poskytování takové stravy v zařízení školního stravování.
NSS se pak v závěrečné části odůvodnění svého rozhodnutí zabýval i otázkou, zda jeho uvedené závěry jsou v souladu s Ústavou České republiky, resp. Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání se totiž netýká pouze náboženského přesvědčení, ale i světonázoru, nahlížení na svět či přesvědčení jako takového, pokud splňují určité podmínky.
Zásady veganské stravy, které odmítají konzumaci potravin živočišného původu, takovým uceleným přesvědčením podle popisovaného rozhodnutí jsou.
Jde o zásady, které jistě nejsou excesivní či účelově zkonstruované jen proto, aby se jich stěžovatelé mohli dovolávat.
NSS však s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva v tomto ohledu připomněl, že víra či přesvědčení „něco stojí“, přičemž není na veřejné moci, aby takové náklady nesla sama. V obdobných případech citované soudy shledaly jako plně dostačující, pokud je např. vězňům umožněno, aby si zajistili náhradní formu stravování (např. dovozem jídla do věznice zvenčí). V dané věci pak bylo podle soudu
zajištěno danému žákovi alternativní stravování tím, že jeho matka uzavřela se školou dohodu o způsobu stravování žáka v ZŠ.

Související dokumenty

Pracovní situace

Poskytování školního stravování z pohledu zákazu diskriminace
Novela vyhlášky o školním stravování
Nákup potravin do školských stravovacích zařízení ve světle připravované
Základní momenty novely zákona o pedagogických pracovnících a novely školského zákona
Školský zákon a jeho vyhlášky
Mimoškolní akce školy – ubytování a stravování
Souhlas se zpracováním osobních údajů ve školách - nejčastější situace
Co dělat, když škole přijde poškozené zboží?
Co dělat, když škole nepřijde zboží, které si objednala?
Policie ve škole
V jakých případech může škola odmítnout či odložit pomoc Policii ČR
Přijímání ke vzdělávání cizinců, vzdělávání cizinců, ukončování vzdělávání cizinců
Únor 2022: Právní předpisy a informace významné pro práci škol a školských zařízení
Březen 2022: Právní předpisy a informace významné pro práci škol a školských zařízení
Změna pracovního poměru
2022/2023: Činnosti mateřské školy v 1. pololetí školního roku
Školy a cestování žáků: školní zájezdy
Školní stravování „předškoláka“ – vymáhání úhrady a prominutí dluhu
Poskytování dietního stravování v MŠ
Volba ZŠ a postup v případě neshody rodičů

Poradna

Soukromá škola - stravování
Nevyzvednutý přeplatek stravného ve školní jídelně
Jmenování ředitele
Stravování české školní inspekce
Ochranné pomůcky učitelky MŠ při stravování
Pracovní náplň
Nekomunikace
Zřizovatel
Doplňková činnost
Zástup
Pracovnělékařské služby
Jmenování ředitelky
Poplatky školní družina
GDPR
Vychovatelka ŠD
Pracovní neschopnost
Škola v přírodě
Střet zájmů
Doprovod do školy
DPČ

Zákony

561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)
150/2002 Sb. soudní řád správní

Vyhlášky

107/2005 Sb. o školním stravování