Online interaktivní konference pro pět set lidí? Skutečně?

Když mne kolegyně Carolina Sidon a Kateřina Čihákováz říčanského muzea přizvaly k přípravě, účasti a moderování části jejich plánované , rád jsem na jedné straně naskočil do jejich vlaku, na druhé straně nezakrýval obavu, že je online prostor již hodně zaplněný a konference směřující primárně do mateřských a základních škol, konference směřující k praktickým činnostem ve školách a oslovujících zejména praktiky v těchto školách by měla být realizována prezenční formou stejně jako loni (tehdy to holky z MAPu stihly za minutu dvanáct před březnovým uzavřením škol).

O to bylo větší překvapení – a hned zkraje musím smeknout pomyslný klobouk před celým týmem říčanského muzea, když se na tuto konferenci začali přihlašovat první lidé a během krátké doby bylo jasné, že jejich počet bude ve stovkách účastníků. Konečný byl a elektronické počítadlo aktuálně zapojených se tomuto číslu blížilo prakticky po celou dobu konference, dokoncei během celého odborného panelu o vzdělávací politice a závěru konference. Tedy je potřeba napsat, že se muzeu akce povedla, oslovila nejen pedagogické pracovníky a ukázala smysluplnost této akce i celého projektu.

Konference byla součástí projektu Oborový mentoring v přírodovědném a polytechnickém vzdělávání, spolufinancovaného Evropskou unií. Na konferenci byla prezentovaná nová (dostupné z www.tvorivahra.cz) a (dostupné z https://muzeumricany.cz/pro-ucitele/publikace-a-videa/). Doporučuji najít si klidný čas na prohlédnutí všech uvedených odkazů a připomenout si nejen atmosféru konference a vyslechnout zajímavé příspěvky, ale hlavně se podívat na materiály projektu, který patří k těm potřebnýma dobře udělaným.

Stačí se účastnit nějakých akcí MAPu Říčansko nebo přímo říčanského muzea a narazíte na spolupráci mezi školami různých druhů a typů, narazíte na výborné ohlasy pedagogů ze škol, na , na postupy a materiály jasně přesahující požadavky zadavatelů projektu a dávající najevo, že navázaná spolupráce bude pokračovat i po skončení projektu.

V letmém ohlédnutí za konferencí připomeňme nejprve dopolední program. Bloky Tvoř a hraj si, Učíme se a bádáme venku a Učení venku a hra jako trend ve vzdělávání oslovily právě ty již zmíněné praktiky, protože vtáhly do autentického školského prostředí, přinášely inspirace i silné zážitky. Po pauze bylo možno navštívit některého z panelistů v tzv. panelu minipříspěvků Jak to poslat dál, který představoval konkrétní příklady dobré praxe ve školách. Po polední pauze byla možnost výběru ze sedmi workshopů z oblasti předškolní výchovy a osmi workshopů z oblasti základního vzdělávání. Ano, čtete dobře – paralelně běželo patnáct akcí, výběr byl excelentní. Účastnící věděli, že všechny konferenční příspěvky i oddělené diskuze budou k dispozici v online verzi i po skončení akce a že tedy o nic nepřijdou, když se synchronně účastní jedné diskuze a na ostatní se kouknou ze záznamu.

Po další krátké pauze přišel nejprve plenární panel o vzdělávací politice. Nešlo o vznášení se ve strategických oblacích, ale o spojování strategických myšlenek se školní každodenností. Všichni řečníci zvládli ve vražedně krátkých časech toto spojování strategie a pedagogické práce objasnit. Schválně se podívejte na stránky muzea, jaké kapacity se podařilo organizátorům získat ke spolupráci. Stejně výživné byly i následující diskuze v oddělených místnostech, kde si každý mohl najít svoje téma. Zkuste, vybrali byste si i vy? První diskuze s názvem Druhá možnost: Třetí místnost: ? A nakonec ta čtvrtá:

To už bylo půl páté a konference běžela několik hodin. Jak jsem již psal, i v těchto chvílích ještě převážná většina účastníků byla s námi, vyslechla si shrnutí, poděkováníi samotný závěr konference. Myslím, že již tento poslední údaj dá odpověď na otázku, zdali se konference povedlaa zdali zaujala účastníky. Držím palce všem rozběhnutým aktivitám a jsem přesvědčen, že budou oslovovat další školy a pedagogické pracovníky. Na Říčansku jsou totiž lidé, kteří nejen chtějí, ale také umějí.