Obědy do škol jsou v poslední době tématem velmi diskutovaným, někdy bych se možná nebál říci, že až kontroverzním. Přitom si myslím, že úplně zbytečně. Objevují se názory některých politiků, že jde o nadbytečnou podporu, která nikomu nepomůže a je nesystémová. Zaznamenal jsem dokonce razantnější stanoviska ve stylu "proč bychom měli platit obědy dětem s nezodpovědnými rodiči, kteří pravděpodobně peníze na stravenky utratí za alkohol nebo prokouří".
Obědy do škol
Petr
Zábojník
místostarosta, Ostrava-Poruba
Vezmeme-li v úvahu oba dva názory, pak můžeme říci, že nepostrádají určité racionální jádro, a situaci kolem obědů do škol vůbec neřešit. První skupina by začala nemilosrdně diskutovat o tom, jak tuto podporu nastavit systémově, a věřím, že teoretizování bez praktického dopadu by jí vydrželo ještě mnoho dalších let. Koneckonců takový průběh vidíme i jinde. Druhá skupina by nechala děti "nezodpovědných" rodičů raději hladovět.
Naštěstí ne všichni zaujímají výše zmíněné postoje a navzdory složitému procesu, kterým musí toto opatření projít, je už spousta školních obědů vydána, zaplacena a snědena.
V letošním roce se s novým vedením Moravskoslezského kraje změnily rovněž názory ohledně mnoha věcí. Jednou z těchto změn je podpora obědů do škol, která v minulých letech chyběla. Budu-li hovořit za sebe, jsem přesvědčen o tom, že má smysl. Ano, neřeší situaci rodiny jako takové ani zmiňovanou nezodpovědnost rodičů. Nicméně z diskusí s pedagogy a hlavně s řediteli škol vyplývá, že podpora školních obědů je více než potřebná.
Skutečně se na našich běžných základních školách nadále setkáváme s dětmi, které nejenže nemají oběd, ale mnohdy ani svačinu. Následně tak stráví celý den o hladu nebo s naprosto nevhodnou svačinou, třeba v podobě suchého rohlíku. Zdaleka přitom nejde pouze o romské děti. Kupříkladu v městském obvodu Ostrava-Poruba se jednalo o děti převážně z řad "majority", které nebydlí jen v sociálně vyloučené lokalitě. Nabízená pomoc může zacílit alespoň na určité procento školou povinných, kteří na ni dosáhnou. Dítě potom netrpí vyloučením z kolektivu, což má jednoznačně pozitivní vliv na jeho další vývoj. Jiným pozitivním aspektem je skutečnost, že tuto dávku opravdu nelze zneužít. Platí totiž povinnost konzumovat oběd v prostorách školy.
Proto říkám, pojďme využít možností, které se nám nabízejí a mohou dětem pomoci. Pokud je na této podpoře něco špatně, řešme nedostatky v průběhu a ze zkušeností získaných postupem času. Jednou z nich je například fakt, že mnoho rodičů, kteří by tuto pomoc potřebovali, se o ni stydí požádat. Není proto šťastné řešit předmětnou záležitost například na třídních schůzkách stylem "kdo potřebuje oběd pro dítě zadarmo, ať se přihlásí". Tento postup naštěstí není obvyklou praxí. Zkušený pedagog pozná, že něco nefunguje, a umí rodiče navést potřebným směrem.
Výše uvedené mě přivádí k druhému poznatku, a to kolik je v průměru nevyzvednutých obědů, které pak musí hradit škola. Jak je možné, že v tomto bodě nevyvozujeme žádnou odpovědnost? Objevily se totiž návrhy některých krajských zastupitelů, ať tyto náklady hradí kraj. A když už celý projekt podporuje, ať také tuto situaci ohlídá. V našem obvodu jsme však neregistrovali žádný propadnutý oběd, který by musela škola uhradit. Tvrdím, že naši ředitelé a učitelé vědí, co dělají, a jsou schopni s jednotlivými rodinami komunikovat, aby k těmto situacím nedocházelo. Oni jsou v každodenním kontaktu s dětmi, popřípadě rodinou, takže rozhodně není účelné podrobovat je nějakým kontrolám.
Na závěr bych poděkoval všem, kteří se do této podpory zapojili, protože se vždy jedná o práci navíc. Jsem nicméně přesvědčen, že v tomto případě má hluboký smysl.