Cestovné
Jsme základní škola-příspěvková organizace. Tři učitelé byli s žáky na exkurzi v jiném městě. Vyjeli v 8:00 a vrátili se ve 13:45. Protože jídelna vydává obědy do 14:00, tak stihli ještě oběd. Když byli na obědě, nedostali diety. Je to správný postup?
Související předpisy:
* § 176 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce
ODPOVĚĎ:
Podmínky pro poskytování zvýšených stravovacích výdajů-stravného a jeho výši upravuje od 1. 1. 2007 zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a to pro příspěvkové organizace konkrétně jeho ustanovení § 176.
Především je třeba v úvodu upozornit, že pojem „diety“ již v platné právní úpravě neexistuje a byl nahrazen pojmem „zvýšené stravovací výdaje“ (místo „stravného“, které se stalo od 1. 1. 2007, tj. účinnosti zákona č. 262/2006 Sb., pouze legislativní zkratkou).
Podle zmíněného ustanovení § 176 odst. 1 platí, že zaměstnavatel poskytne zaměstnanci za každý kalendářní den pracovní cesty stravné ve výši
a) 60 Kč až 72 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 92 Kč až 110 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin,
c) 144 Kč až 172 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Pozor však na to, že stravné je, na rozdíl od závodního stravování, nárokovou cestovní náhradou, což prakticky znamená, že pokud zaměstnanec splní podmínky stanovené shora citovaným zákoníkem práce pro jeho přiznání, musí mu být ze strany zaměstnavatele toto stravné poskytnuto. Závodní stravování je naopak pouze fakultativním (dobrovolným) plněním za strany zaměstnavatele vůči svým zaměstnancům, tedy závodní stravování může (ale nemusí) být poskytováno pouze při splnění podmínek stanovených zvláštními právními předpisy upravujícími financování závodního stravování.
Pokud se týká vztahu stravného a závodního stravování je situace v platné právní úpravě poněkud složitější. Závodní stravování v příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky upravuje od 1. 3. 2005 vyhláška Ministerstva financí č. 84/2005 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky, ve znění vyhlášky č. 94/2006 Sb. a vyhlášky č. 17/2008 Sb. Podle poslední zmíněné novely citované vyhlášky, která nabyla účinnosti 1. 2. 2008, platí, že organizace poskytuje strávníkům uvedeným ve vyhlášce za sníženou úhradu jen jedno hlavní jídlo v kalendářním dni, pokud strávník vykonává práci pro organizaci alespoň tři hodiny v daném kalendářním dni v místě výkonu práce sjednaném v pracovní smlouvě. Tím, že je stanoveno „za sníženou úhradu“, se rozumí stravování v cizím stravovacím zařízení, nejčastěji zajištěné formou stravenek. Pokud se však jedná o stravování zajištěné ve vlastním stravovacím zařízení zaměstnavatele, není podmínka zmíněných tří hodin vyžadována. Z toho tedy vyplývá, že jestliže zaměstnanec v daném případě po návratu z pracovní cesty obědval ve vlastním stravovacím zařízení (školní jídelně svého zaměstnavatele), tento oběd nemá vliv na stravné (protože se nezvýšily režijní náklady na výrobu jídla) a musí k němu ještě dostat stravné určené zaměstnavatelem v rámci rozpětí stanoveném v zákoníku práce (novelizovaném vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 451/2008 Sb. pro kalendářní rok 2009), protože jeho pracovní cesta trvala déle než 5 hodin (od 8:00 do 13:45 hodin).
Z uvedeného je zřejmé, že v daném případě zaměstnanci vznikl nárok na stravné a mohl se i naobědvat ve vlastním stravovacím zařízení zaměstnavatele.