JUDr. Eva Janečková - strana 6

Prevence HIV, ale i jiných sexuálně přenosných chorob, jak na základních a středních školách, tak ve školských zařízeních je jedním z důležitých aspektů vzdělávání a výchovy žáků nebo studentů. Význam samotné prevence, nejen na půdě školství, podtrhují především zvyšující se statistiky o počtu HIV pozitivní osob. Na světě ke konci roku 2012 žilo 35,3 mil. lidí infikovaných virem HIV (dle mezinárodní organizace UNAIDS)1). V České republice byla HIV infekce diagnostikována u 2 286 osob - údaj k 30. 9. 2014 (odborné odhady však uvádějí, že v ČR s HIV infekcí žije několikanásobně více těchto osob, tj. osob, které o své diagnóze nevědí, protože neabsolvovaly test na HIV).2)

Problematika HIV/AIDS je v dnešní době velmi diskutovaným tématem především v souvislosti se sexuální výchovou a neustále se zvyšujícím počtem HIV pozitivních osob jak ve světě, tak v naší zemi.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), obsahuje mimo jiné úpravu sjednávání a určení mezd, ochranu zaměstnanců při kompenzaci práce v obtížných pracovních podmínkách (přesčasy, práce ve svátek, v noci, ve ztíženém pracovním prostředí, v sobotu a v neděli), poskytování mzdy v naturální formě a uplatnění konta pracovní doby. Mezi zákonem uvedené příplatky patří i příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah. Tento příplatek bývá často zaměňován s příplatkem za práci přesčas. Tato záměna je zcela chybná. Každý příplatek je vyplácený za jiných okolností a existují vedle sebe.

Příčiny vzniku problémů dětí lze spatřovat ve vlivu rodiny či jejich širšího sociálního prostředí, přístupu okolí k danému dítěti (např. se zdravotním postižením), ale i v dalších okolnostech ovlivňujících vývoj dítěte. Z těchto důvodů je třeba poskytnout pomoc nejenom danému dítěti z pohledu školy / školského systému, ale i jiných institucí nebo systémů tak, aby situace dítěte/rodiny mohla být řešena komplexně již ve svých zárodcích.

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), stanoví ve svém ustanovení § 28 základní zásady vedení povinné dokumentace škol a školských zařízení.1)

Je zcela nepochybné, že každý zaměstnanec občas potřebuje navštívit lékaře v pracovní době. Zaměstnavatelé nezřídka kdy na tuto potřebu reagují tím, že po zaměstnanci vyžadují zameškaný čas napracovat. Zaměstnanci netuší, zda je tento požadavek oprávněný či nikoli.

Z ustanovení § 93 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů („zákoník práce“), vyplývá, že prací přesčas je práce, která překročí stanovenou týdenní pracovní dobu a je vykonávána zaměstnancem mimo předem stanovený rozvrh směn:

Díky možnostem moderních technologií se rozmohl zvyk pořizovat hlasovou nahrávku důležitých jednání např. mobilním telefonem. Mezi velmi důležitá jednání, která jsou nahrávána, patří jednání s vedoucím pracovníkem. Toto není zcela vyloučené, je však třeba dodržet zákonem stanovené podmínky.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), obsahuje mimo jiné úpravu sjednávání a určení mezd, ochranu zaměstnanců při kompenzaci práce v obtížných pracovních podmínkách (přesčasy, práce ve svátek, v noci, ve ztíženém pracovním prostředí, v sobotu a v neděli), poskytování mzdy v naturální formě a uplatnění konta pracovní doby. Mezi zákonem uvedené příplatky patří i příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah. Tento příplatek bývá často zaměňován s příplatkem za práci přes čas. Tato záměna je zcela chybná. Příplatky jsou každý vyplácený za jiných okolností a existují vedle sebe.

V době velikonočních prázdnin (2 dny) bylo pedagogům umožněno čerpat studijní volno, popř. čerpat dovolenou. Kolegům-důchodcům se smlouvou na dobu určitou (do 30. 6. 2014) pak bylo doporučeno (nikoli striktně určeno) čerpat řádnou dovolenou. Ti ji čerpat nechtěli a požadovali čerpat studijní volno. Část nároku jim ještě zůstala. Otázka směřuje k prioritě čerpání – studijní volno, či dovolená? Kdo určuje priority čerpání a případné pořadí – nejprve studijní volno či dovolenou, event. opačně? Je postup zaměstnavatele v momentě, kdy žádá prioritně po důchodcích čerpat dovolenou, správný? Neměl zaměstnavatel přímo pořadí nařídit?

Zákonem, který se zabývá ochranou osobních údajů, je zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“).

Ve snaze získat co nejlepší studenty vymýšlejí ředitelé nejrůznější způsoby prezentace školy. Nepochybně nejjednodušší a nejúčinnější je lákat studenty na kvalitní pedagogy.

V ustanovení § 217 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), je jednoznačně stanovena výlučná kompetence zaměstnavatele nařídit zaměstnanci čerpání dovolené, a to tak, aby dovolená byla zaměstnancem vyčerpána v celkové roční výměře. Tuto dovolenou si zaměstnanec musí čerpat alespoň 2 týdny souvisle, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpané dovolené, a zbytek do konce daného kalendářního roku. Je zřejmé, že každý zaměstnavatel musí při určování dovolené svým zaměstnancům přihlédnout především k zájmům svým (provozní důvody), ale také zohlednit právo svých zaměstnanců na čerpání dovolené. Znamená to, že dřív, než zaměstnavatel využije svého práva určit zaměstnanci přímo čerpání dovolené, má vycházet z určitého předem daného rozvrhu čerpání dovolené.

Podle ustanovené § 28 odst. 1 písm. h) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), školy a školská zařízení v rámci vedené dokumentace uchovávají i záznamy z pedagogických porad.

Jedním ze způsobů uskutečňování dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků je samostudium (§ 24 odst. 4 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pedagogických pracovnících“). K realizaci této formy dalšího vzdělávání přísluší pedagogickým pracovníkům volno v rozsahu 12 pracovních dnů ve školním roce, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.

Možnost opustit pracoviště během přestávek v práci je jedním z nejčastějších sporných bodů ve vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Někteří zaměstnavatelé jen neradi umožňují pracoviště opustit, někteří to dokonce zakazují a zaměstnanci na druhou stranu chtějí dobu přestávek trávit dle svého uvážení, nejen pokud jde o způsob, ale i o místo.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), v ustanovení § 316 odst. 4 říká, jaké údaje nesmí zaměstnavatel vyžadovat. Patří mezi ně informace zejména o těhotenství, rodinných a majetkových poměrech, sexuální orientaci, původu, členství v odborové organizaci, členství v politických stranách nebo hnutích, příslušnosti k církvi nebo náboženské společnosti a trestněprávní bezúhonnosti. Je přitom zřejmé, že se jedná o výčet fakultativní a zákaz není absolutní pro všechny výše uvedené údaje a naopak, vzhledem k dovětku, bude nezbytné respektovat i obecnou právní úpravu podle zákona o ochraně osobních údajů.  

Ochrana osobních údajů stanovená zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údaj“) je oblastí, s níž se každý setkává prakticky denně. Původním záměrem tohoto zákona byla, a vlastně stále je, ochrana subjektu údajů a jeho soukromí. Ovšem, jako i v jiných případech, je i tento zákon zneužíván. Ve školství se například objevují stížnosti studentů na to, že škola bez jejich souhlasu, a tedy neoprávněně, zpracovává jejich osobní údaje v podobě výsledků vzdělávání, obecně řečeno známek. Často se dožadují jejich likvidace.

V souvislosti s elektronizací veškerého života dochází v některých mateřských školách k elektronizaci zápisu (přihlašování) dětí. Zápis je řešen tak, že mateřská škola jakožto správce osobních údajů předá osobní údaje přihlašovaných dětí zpracovateli, jímž obvykle bývá obecní úřad, ale může jím být jakákoli jiná osoba, která zhotoví elektronický systém pro evidenci získaných dat.

Kamerové systémy jsou fenoménem doby a objevují se téměř všude, tedy již i v mateřských školách, především těch soukromých. Kromě obvyklých kamerových systémů se záznamem, které bývají instalovány za účelem ochrany majetku a většinou se spouští po uzavření mateřské školy, se objevily i jiné typy kamerových systémů. Tento systém je přístupný on-line a rodiče si tak mohou kdykoli zkontrolovat své dítě pomocí internetu. V tomto případě je nutné rozlišovat, zda se jedná o kamerový systém on-line, tedy bez záznamu, nebo kamerový systém se záznamem.