Petr Mach

Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež (dále jen „NZDM“) je jednou ze služeb sociální prevence, která je určena osobám ve věku od 6 do 26 let, jež jsou ohroženy společensky nežádoucími sociálními jevy.1) Formulace společensky nežádoucích sociálních jevů je poměrně široká co do identifikace možné cílové skupiny. Je však základní charakteristikou nepříznivé sociální situace, ve které se osoby musejí nalézat, aby mohly využívat tuto sociální službu.2)

Aby mohly školy i další instituce, organizace pomáhat dítěti nebo jeho rodině, potřebují efektivně nastavit vzájemnou spolupráci s dalšími subjekty, mj. poskytovateli sociálních služeb, pokud jsou využívány právě těmito dětmi. Spolupráce může někdy spočívat především v předávání potřebných informací tak, aby mohl být pohled na potřebnou pomoc a podporu ucelený a kontinuální.

Děti s postižením jsou dnes součástí snad skoro každé školy, zkusme si proto odpovědět na následující otázky: Jaké sociální služby existují pro děti nebo osoby se zdravotním postižením? V čem je mohou podpořit? A jakou návaznost mají na školu nebo školské zařízení?

Prevence HIV, ale i jiných sexuálně přenosných chorob, jak na základních a středních školách, tak ve školských zařízeních je jedním z důležitých aspektů vzdělávání a výchovy žáků nebo studentů. Význam samotné prevence, nejen na půdě školství, podtrhují především zvyšující se statistiky o počtu HIV pozitivní osob. Na světě ke konci roku 2012 žilo 35,3 mil. lidí infikovaných virem HIV (dle mezinárodní organizace UNAIDS)1). V České republice byla HIV infekce diagnostikována u 2 286 osob - údaj k 30. 9. 2014 (odborné odhady však uvádějí, že v ČR s HIV infekcí žije několikanásobně více těchto osob, tj. osob, které o své diagnóze nevědí, protože neabsolvovaly test na HIV).2)

Problematika HIV/AIDS je v dnešní době velmi diskutovaným tématem především v souvislosti se sexuální výchovou a neustále se zvyšujícím počtem HIV pozitivních osob jak ve světě, tak v naší zemi.

Příčiny vzniku problémů dětí lze spatřovat ve vlivu rodiny či jejich širšího sociálního prostředí, přístupu okolí k danému dítěti (např. se zdravotním postižením), ale i v dalších okolnostech ovlivňujících vývoj dítěte. Z těchto důvodů je třeba poskytnout pomoc nejenom danému dítěti z pohledu školy / školského systému, ale i jiných institucí nebo systémů tak, aby situace dítěte/rodiny mohla být řešena komplexně již ve svých zárodcích.