Prevence HIV na školách

Vydáno:

Prevence HIV, ale i jiných sexuálně přenosných chorob, jak na základních a středních školách, tak ve školských zařízeních je jedním z důležitých aspektů vzdělávání a výchovy žáků nebo studentů. Význam samotné prevence, nejen na půdě školství, podtrhují především zvyšující se statistiky o počtu HIV pozitivní osob. Na světě ke konci roku 2012 žilo 35,3 mil. lidí infikovaných virem HIV (dle mezinárodní organizace UNAIDS)1). V České republice byla HIV infekce diagnostikována u 2 286 osob - údaj k 30. 9. 2014 (odborné odhady však uvádějí, že v ČR s HIV infekcí žije několikanásobně více těchto osob, tj. osob, které o své diagnóze nevědí, protože neabsolvovaly test na HIV).2)

Prevence HIV na školách
Mgr.
Petr
Mach
 
odborník v oblasti poskytování sociálních služeb
JUDr. Mgr.
Eva
Janečková
 
odborník v oblasti poskytování sociálních služeb
Na úvod je nutné uvést základní informace o této problematice. HIV je virus, který napadá lidský organismus a po určité době poškozuje imunitní systém; AIDS je posledním stadiem vývoje HIV infekce a je souborem specifických onemocnění, která se kvůli snížené výkonnosti imunitního systému mohou rozvinout. HIV infekce se týká každého (HIV pozitivní osoby jsou jak mezi seniory, osobami bez přístřeší, osobami se zdravotním postižením, tak i mezi učiteli na školách, podnikateli nebo úředníky), ale infikovat HIV se lze pouze prostřednictvím nechráněného pohlavního styku, krevní cestou nebo přenosem matky na dítě především během porodu či kojení (tedy infikovaným spermatem, poševním sekretem, preejakulátem, krví a mateřským mlékem)3). HIV infekce se dá léčit, ale ne vyléčit. Osoba infikovaná virem HIV může žít s tímto virem i několik desetiletí, avšak vše je závislé na včasné diagnostice a účincích léčby ( jestliže je osobě diagnostikována HIV pozitivita až po několika letech od infekce nebo neúčinkuje-li léčba, doba života s tímto virem se radikálně snižuje).
Prevence v této oblasti by měla působit především na:
 
prevenci šíření této infekce - aby žáci nebo studenti měli základní informace o tomto onemocnění, věděli, jakým způsobem se virus přenáší, jak se chránit, co může způsobit, ale především, aby tyto informace uměli aplikovat;
 
prevenci stigmatizace a mylných představ o životě HIV pozitivní osoby nebo o samotné HIV pozitivní osobě.
Prevence na škole může být realizována samotnými pedagogy (kteří prošli k tomu určeným vzděláváním) nebo prostřednictvím přizvaného odborníka, případně pracovníka organizace, která na tomto poli působí. Jednou z těchto organizací je i Česká společnost AIDS pomoc, z. s., jež má vyčleněného speciálního pracovníka, který nejenže předává základní informace o problematice HIV/AIDS, ale také prostřednictvím životního příběhu informuje žáky nebo studenty o rizicích přenosu, pohledu na život HIV pozitivní osoby, o vlastních zážitcích ve vztahu k pracovnímu, partnerskému nebo rodinnému životu (více informací můžete získat na www.hiv-prevence.cz).
Informace o dané problematice nemusejí být předávány speciálními aktivitami ve třídě nebo v rámci speciálních přednášek, ale také prostřednictvím zapojení do běžných předmětů; může se jednat např. o cizí jazyk, zeměpis, matematiku.
Skupinovými aktivitami
ve třídě mohou být4):
 
Scénky a role
- lektor/pedagog rozdělí žáky do skupin, každá skupina dostane papírek s popsanou scénkou. Úkolem žáků je si tuto scénku ve skupině přehrát. Dále každá skupina přehraje scénku před ostatními. Společně s lektory se žáci baví o možných dopadech chování, prevenci, o případném konci příběhu; ostatní skupiny mohou příběh doplnit.
 
Rizikovost jednotlivých situací
- lektor/pedagog rozdělí žáky do skupin. Každá skupina dostane lístky s nápisy
Žádné riziko, Malé riziko
a
Velké riziko
, včetně piktogramů a štítků. Úkolem žáků je, aby piktogramy/štítky rozdělili podle míry rizika pod jednotlivé nápisy. Lektor/pedagog se po dokončení úkolu dotáže žáků, proč jednotlivá rizika takto rozdělili.
 
Evropa, státy a rozšířenost HIV infekce
-lektor/pedagog předloží žákům slepou mapu Evropy. Každý žák bude mít za úkol ve slepé mapě označit jednotlivé státy. Po tomto označení vybarví jednotlivé státy podle toho, v jaké míře je v nich rozšířena infekce HIV (červená - vysoká rozšířenost, oranžová -střední rozšířenost, zelená - nižší rozšířenost).
Více informací o jednotlivých metodách lze nalézt v
Pracovních listech určených pro podporu prevence HIV/AIDS a rizikového sexuálního chování na základních a středních školách a dětských domovech nebo v publikaci Metodika k realizaci výcviku pedagogických pracovníků základních a středních škol a dětských domovů v prevenci HIV/AIDS a rizikového sexuálního chování
(vydaného Českou společností, z. s., ve spolupráci s o. s. Prev-Centrem).
Mohli bychom si položit také otázku:
Proč by se prevence HIV měla zaměřovat také na stigmatizaci nebo spíše destigmatizaci HIV pozitivních osob?
Nejenže stigmatizace pramení z neznalosti, strachu z neznámého nebo mýtů, které jsou neustále přenášeny ve společnosti, ale žádná prevence, která má snížit počet nově infikovaných osob, není stoprocentně úspěšná a z tohoto důvodu mezi námi žijí a budou žít osoby s touto infekcí. Velmi důležité je si uvědomit, že zásadním mýtem kolujícím ve společnosti je, že
HIV se mohou infikovat pouze osoby promiskuitní, prostituující, užívající drogy, menšinově sexuálně orientované nebo něčím vybočující ze společnosti.
Avšak realitou je, že existuje několik učitelek/učitelů, kuchařek/kuchařů, ředitelek/ředitelů škol, pracovnic/pracovníků v sociálních službách, kteří jsou HIV pozitivní a nikdy nebyli uživateli drog nebo prostitutkami či prostituty.
Zkuste se zamyslet sami nad následujícím: Představte si, že se o osobě z vašeho okolí dozvíte (buď osobně, nebo zprostředkovaně): a) že mu/jí byla zjištěna HIV pozitivita, b) že má onkologické onemocnění. Bezprostřední reakce na takovéto sdělení může být u každého různá. Zamyslete se nyní nad otázkami: Co vás nejprve napadlo o této osobě? Bylo vaše vnímání dané osoby v souvislosti se změnou jejího zdravotního stavu ve zmíněných dvou případech v něčem rozdílné? V čem?
V obou případech se jedná o závažná onemocnění, avšak pohledy společnosti na člověka HIV pozitivního či onkologicky nemocného se mohou značně lišit. V důsledku rozdílného vnímání těchto osob ve společnosti, které plyne ze zažitých mýtů, může vést ke stigmatizaci HIV pozitivních osob. Na základě neobjektivních faktů mohou být pak tyto osoby znevýhodňovány nebo izolovány v jednotlivých oblastech svého života (např. partnerský život, zaměstnání, zájmy).5)
ZDROJE
 
MACH, P. Regulace problematiky HIV v Českém právním řádu. Prímalex, 2011.
 
MACH, P. Sociální a právní aspekty nemoci u HIV-pozitivních osob. In JILICH, D., KULÍŘOVÁ, V. a kol. HIV infekce. Praha: Mladá fronta, 2014. 978-80-204-3325-1.
 
MACH, P., POČAROVSKÝ, O., ROUBALOVÁ, A., VÁCLAVOVÁ, P., STEHLÍKOVÁ, M. Metodika k realizaci výcviku pedagogických pracovníků základních a středních škol a dětských domovů v prevenci HIV/AIDS a rizikového sexuálního chování. ČSAP, 2012.
 
MACH, P. Pracovní listy určené pro podporu prevence HIV/AIDS a rizikového sexuálního chování na základních a středních školách a dětských domovech. ČSAP, 2013.
 
MACH, P., ŠPAKOVÁ, A. Diskriminace HIV pozitivních osob v zaměstnání. Sociální služby, 2014, č. 6/7. ISSN 1803-7348.
 
MACH, P., ŠPAKOVÁ, A. HIV pozitivní osoby jako zájemci o sociální službu a její uživatelé. Sociální služby, 2014, č. 6/7. ISSN 1803-7348.
 
ROZSYPAL, H. AIDS klinický obraz a léčba. Olomouc: Maxdorf, 1998. ISBN 80-858000-92-6.
 
Statistiky státního zdravotního ústavu. Česká společnost AIDS pomoc, z. s. Dostupné z: http://www.aids-pomoc.cz/info_statistiky.htm.
 
Statistika UNAIDS. Dostupné z: http://www.unaids.org/en/media/unaids/contentassets/documents/epidemiology/2013/gr2013/201309_epi_core_en.pdf.

1) Statistika UNAIDS. Dostupné z: http://www.unaids.org/en/media/unaids/contentassets/documents/epidemiology/2013/gr2013/201309_epi_core_en.pdf (stav k 29. 4. 2014).
2) Zdroj: Česká společnost AIDS pomoc. SZÚ. Dostupné z: http://www.aids-pomoc.cz/pdf/statistiky/stat_30_9_2014.pdf.
3) ROZSYPAL, H. AIDS klinický obraz a léčba. Olomouc: Maxdorf, 1998. ISBN 80-858000-92-6.
4) MACH, P., POČAROVSKÝ, O., ROUBALOVÁ, A., VÁCLAVOVÁ, P., STEHLÍKOVÁ, M., Metodika k realizaci výcviku pedagogických pracovníků základních a středních škol a dětských domovů v prevenci HIV/AIDS a rizikového sexuálního chování, 2012; MACH, P., Pracovní listy určené pro podporu prevence HIV/AIDS a rizikového sexuálního chování na základních a středních školách a dětských domovech, 2013.
5) MACH, P. Sociální a právní aspekty nemoci u HIV-pozitivních osob. In JILICH, D., KULÍŘOVÁ, V. a kol. HIV infekce. Praha: Mladá Fronta, 2014. 978-80-204-3325-1.