Vystačíme si jen s hodnocením?

Vydáno:

V první, úvodní části série o hodnocení jsme se zaměřili na zdůvodnění hodnocení a vymezili rozdíly mezi kontrolou, hodnocením a evaluací. Kromě základních termínů jsme hodnocení obhajovali především na základě legislativy. Dnes se posuneme od legislativy k personalistice a ukážeme si, že hodnocení není tak úplně izolované, ale že je zapojené do struktury řízení pracovního výkonu. Proto si vymezíme termín pracovní výkon a dále to, co vlastně u pracovníků můžeme hodnotit a kdo může hodnocení provádět.

Vystačíme si jen s hodnocením?
Mgr.
Irena
Trojanová
Ph. D.
Centrum školského managementu, Pedagogická fakulta UK v Praze; ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala
Základní termín, ze kterého hodnocení každého pracovníka vychází, je pracovní výkon. Pracovní výkon je úroveň plnění pracovních úkolů, které odpovídají danému pracovnímu místu. Nadřízený pracovník pak pracovní výkon řídí a právě toto řízení obsahuje i hodnocení. Řízení pracovního výkonu zahrnuje několik kroků (Koubek, s. 191).
Nejprve se tedy musí pracovní výkon vymezit, to znamená sepsat požadavky daného pracovního místa. Ve škole je obvyklé požadavky na dané pracovní místo sestavit do
pracovní náplně
a jednotlivé úkoly v ní podrobně popsat.
Z hlediska pedagogických pracovníků - učitelů - je vhodné mít dvě pracovní náplně: pracovní náplň učitele a pracovní náplň třídního učitele. Pracovní náplně jsou dokumentem obsáhlým, a to z jednoho prostého důvodu: pokud chcete pracovníkovi něco vytknout, musí to být položka obsažená v pracovní náplni. Jednoduchý příklad představuje nedodržení termínu nebo úkolu v týdenním plánu. Ale má někde učitel napsané, že musí sledovat tento dokument? Vypadá to až neskutečně, ale někteří učitelé se opravdu takto dokáží vymlouvat...
Dohoda o pracovním výkonu
je stvrzena podpisem pracovní smlouvy, ve které je uvedeno, že
„... nedílnou součástí této pracovní smlouvy je i pracovní náplň.“
Podepsaná pracovní náplň je součástí osobního spisu pracovníka a v případě potřeby je možné se o ni opřít.
Kromě pracovní náplně se na většině škol stanovují ještě osobní
rozvojové plány
pedagogických pracovníků na daný školní rok. Takové plány vycházejí ze stanovení konkrétních cílů (nemělo by jich být mnoho, maximálně tři), dále je zde uvedeno, co pro dosažení daných cílů udělá sám pracovník a jakou podporu potřebuje od vedení školy. Dokument obsahuje i způsoby naplňování cílů a jejich průběžné hodnocení. V závěru školního roku dochází k vyhodnocení cílů, zpětné vazbě ze strany vedení školy, popř. stanovení nových cílů. Jednoduchý formulář pro stanovení rozvojových cílů i s příkladem konkrétního cíle najdete v aplikaci Magistr (www.rizeniskoly.cz).
Dalším krokem řízení pracovního výkonu je
motivující vedení.
O vedení toho bylo napsáno mnoho, zde bych snad jen připomněla, že ředitel školy má být pro své podřízené vzorem. Proto především on má se zvoněním vycházet z ředitelny (či ještě lépe vcházet do třídy), dodržovat veškeré termíny a vůbec se chovat v souladu se všemi směrnicemi školy. Po nějaké době je odraz chování ředitele nejen v očích, ale i ve vystupování pedagogů zřejmý.
Pomáhá i pohyb po chodbách během přestávek, objevení se v jídelně při obtížném dozoru, pomoc při řešení nějaké výchovné situace. A také lidské pochopení, jako je třeba absence porad v předvánočním týdnu... Nemusí jít zkrátka o nic převratného, v podstatě se jedná pro ředitele o zvládnutelné věci, které ovšem mají úžasné pozitivní důsledky.
Za zmínku v rámci úvah o motivujícím vedení stojí i vytvoření vhodných pracovních podmínek. Chceme-li, aby učitel vyučoval s využitím moderních ICT technologií, je třeba ho s těmito nástroji naučit zacházet, umožnit mu hospitace u zkušenějších kolegů i vybavit těmito technologiemi učebnu. Jednoduše řečeno, pokud něco chceme, musíme pro to i něco udělat.
Třetím krokem je sledování a hodnocení pracovního výkonu. Pracovní výkon lze obecně rozdělit do třech oblastí, a to pracovní výsledky, pracovní chování a motivace.
Jednotlivé oblasti mají svá specifika, a proto jim budou věnovány další díly série článků o hodnocení. Zmiňme jen, že každá oblast musí mít konkrétně popsané položky, které v ní budeme hodnotit, metody a nástroje, kterými budeme hodnocení provádět, a také kritéria, podle kterých poznáme dosaženou úroveň.
V souvislosti se sledováním a hodnocením pracovního výkonu si musíme ujasnit i to, kdo bude hodnotit. Obecně lze říci, že čím více hodnotitelů, tím je zpětná vazba pro daného pracovníka objektivnější. Moderním trendem je 360° zpětná vazba, tedy způsob hodnocení, kdy daného pracovníka hodnotí více osob. V případě učitele může jít o následující hodnotitele.
Nesmíme ale zapomenout, že jednotliví hodnotitelé mohou hodnotit pouze to, co mohou sami objektivně sledovat.Tedy rodiče mohou hodnotit např. komunikaci s učitelem (zda jim odpovídá na e-maily, zda jsou jeho odpovědi konkrétní, zda je ochoten v případě potřeby se s nimi setkat i mimo stanovené konzultace...), ale nikoliv to, jak probíhá jeho výuka. Kontroverzní bývá i hodnocení žáků, je třeba stanovit konkrétní položky a omezit subjektivní otázky typu:
„Máte rádi pana učitele?“
Žáci mohou mít rádi učitele, který je na ně hodný a moc toho nechce - ale vypovídá to o kvalitě učitelovy práce?
Posledním krokem řízení pracovního výkonu je zpětná vazba, ale i té, vzhledem k důležitosti, bude věnována samostatná kapitola.
Z uvedeného textu je zřejmé, že hodnocení opravdu nelze provádět jako izolovanou činnost. Nejprve je třeba vymezit úkoly daného pracovního místa, tedy to, co budeme po učiteli požadovat. Poté mu poskytnout v rámci našeho vedení dostatečnou podporu, a to jak lidskou, tak i zajištěním potřebných pracovních podmínek. Teprve pak je možné přistoupit k vlastnímu hodnocení.
ZDROJE
 
KOCIANOVÁ, R.
Personální činnosti a metody personální práce.
Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2497-3.
 
KOUBEK, J. Řízení pracovního výkonu. Praha: Management Press, 2004. ISBN 80-7261-116-X.
 
KOUBEK, J.
Řízení lidských zdrojů. Základy moderní personalistiky.
3. vydání. Praha: Management Press, 2006. ISBN 80-7261-033-3.
 
ŠIKÝŘ, M., BOROVEC, D., LHOTKOVÁ, I. Personalistika v řízení školy. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. ISBN 978-80-7357-901-2.
 
TROJANOVÁ, I. Ředitel a střední management školy. Průvodce pro ředitele a střední management ZŠ a SŠ. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0591-3.

Související dokumenty

Pracovní situace

Hodnocení pedagogického pracovníka
Syndrom vyhoření a jeho prevence
Má mít pedagog postavení úřední osoby dle trestního zákoníku?
Vztahy školy a zřizovatele - neveřejné školy
Vztahy školy a zřizovatele - školy veřejné
Základní metodický rámec pro hodnocení škol ze strany zřizovatele
Kooperace učitelů ve světle profesního učení
Rozvoj pedagogických pracovníků
Nastavení komunikačních toků při komunikaci s rodiči
Nástup do práce - znovu otevření škol v době mimořádných opatření
Jak má postupovat ředitel školy v případě, že učitel odmítne nosit roušku?
Covid-19 jako nemoc z povolání
Pracovněprávní důsledky odsouzení pedagogického pracovníka za trestný čin
Výchovný poradce – metodické vedení učitelů
VP a další poradenští pracovníci
Akreditace vzdělávacích programů v systému DVPP
Kdy může zřizovatel odvolat ředitele školy?
Kalendář
Kritéria hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání na školní rok 2014/2015
Účast na školení během víkendu

Poradna

Změna ředitele v soukromé škole
Přespočetné hodiny u statutárního zástupce ředitele ZUŠ
Jmenování ředitele
Vzdání se funkce
Úvazek
Úvazek
Podnapilý rodič
Výkon veřejné funkce
Granty
Výuka plavání a omluvenky
Záskok za nemocného jazykáře - odborná poradna, odpověď na dotaz
DPP/DPČ v případě ředitele, který je statutárním orgánem právnické osoby
Míra vzdělávací povinnosti
Platový tarif vedení školy
Vzdání se pracovního místa ředitele školy
Bývalá ředitelka
Pracovní poměr na dobu určitou - 10 měsíců
Jmenování a odstoupení ředitele školy
Vedoucí učitel odborného výcviku
Přímá pedagogická činnost