Pozice ředitele ve škole a jeho manažerské role

Tím, jak je sociální prostředí dospělého člověka rozmanité a členité, tak vstupuje každý jedinec do řady sociálních seskupení a mezilidských vztahů. Čím je jeho sociální život extenzivnější, tím pestřejší jsou jeho vztahy s jinými lidmi. V těchto vztazích (danou věkem, pohlavím, vykonávanou profesí, osobní nebo funkční autoritou apod.) a s ní související roli.

Z hlediska odborné terminologie je role vztahovou kategorií, což znamená, že se projevuje v chování jednoho člověka k druhému ve vztahu, který může být jak dlouhodobý, tak krátkodobý či pouze situační. Je známo i z praktického života, že pozice a role člověka v různých sociálních skupinách jsou odlišné: mohou být v relativním vzájemném souladu, ale také v nesouladu vedoucímu ke vzniku rozporných situací a konfliktů (například když manažer má tendenci autoritativně rozhodovat i doma). Rolový vztah může být zcela (vztah mezi spolupracovníky, členy zájmového spolku, manželi apod.), (nadřízený k podřízenému, velitel k příslušníkovi jednotky apod.), (např. policista a řidič, revizor a pasažér apod.) nebo (dítěte na rodičích, pacienta na lékaři apod.).

Role v sociálně psychologickém významu vyjadřuje očekávaný způsob chování člověka, který se projevuje v dané sociální skupině nebo v jisté sociální situaci. Od učitele se například očekává, že svým žákům bude předávat vhodnou formou poznatky a informace, bude usměrňovat dění ve třídě a korigovat chování žáků nebo jim bude nápomocen radami. Od manažera očekáváme aktivní angažovanost v procesu řízení pracovní skupiny související s rozhodováním, plánováním, určováním pracovních priorit, s hodnocením pracovníků a s jejich odměňováním apod.

Z dosud uvedeného by se zdálo, že lidé, kteří zaujímají stejnou pozici, se chovají téměř identicky. Není tomu tak. I přes blízkost či shodu vykonávaných aktivit spojených se zastávanou pozicí je rolové chování dosti odlišné, a to v závislosti na osobnostních zvláštnostech a zaměření „nositelů“ role. Tato

1) Převažující hodnotové preference, postoje, subjektivní interpretace a „hraní“ role.

2) Individuální preference jednotlivých aktivit s rolemi spojených a očekávaných.

Tak například jeden manažer může preferovat význam formální autority a zaměří se především na nařizování, rozhodování a kontrolu podřízených, zatímco druhý manažer ve stejné pozici klade důraz na týmovou kooperaci, participaci při rozhodování a na relativní pracovní samostatnost zaměstnanců. Samozřejmě podstatný význam pro specifikaci rolového chování má také celkový rámec organizace, její poslání a zaměření, její firemní kultura, kvalifikační a motivační úroveň pracovníků a další důležité skutečnosti. Je tedy zřejmé, že rolové chování je ovlivněno řadou různých činitelů, v nichž však

Tematika manažerských rolí (respektive funkcí) není nová. Systematicky se s ní lze setkat v odborných publikacích věnovaných

Stávající soubor poznatků, vztahujících se k tématu manažerských rolí, je již poměrně obsáhlý a z hlediska teoretických přístupů natolik rozmanitý, že umožňuje diferencovat některé specifické úhly pohledu. Tak například se nabízejí tři úrovně pojetí role manažera. První úroveň vychází z fungování organizace jako celku a je zaměřena na vymezení struktury jednotlivých pozic a jejich vztahů, určení nezbytných činností (funkcí), určení kompetencí, kooperačních pravidel apod. V této souvislosti jsou středem zájmu obecné či specifické funkce, které manažer vykonává. Druhá úroveň se vztahuje k pracovnímu týmu, jeho cílům, specifickým kvalitám a vnitroskupinovým vztahům, jejichž součástí je i manažer.

Pozornost je věnována rolím manažera důležitým pro vedení pracovního týmu, ale také osobnosti manažera a jeho předpokladům zvládnout specifické požadavky vyplývající z nároků dané pozice. Třetí rovina pohledu je zaměřena na osobnost manažera. Do popředí vystupují takové otázky, jakými jsou vztah manažera k manažerské roli, respektive rolím (ve smyslu jejich přijetí - odmítnutí), jeho porozumění významu role, akceptování role jako jisté hodnoty, specifika individuálního „vkladu“ při realizaci role, identifikace s rolí a její vazby se stylem řízení manažera apod.

Další pohledy rozlišují

vztah k podřízeným (těší se největšímu zájmu odborníků), vztah k manažerům stejné úrovně a k nadřízeným (těm je věnována minimální pozornost). Často se můžeme setkat s rozlišením manažerských rolí podle převažující orientace jedince: (manažer jako motivátor, koordinátor, iniciátor apod.), (např. facilitátor) nebo (např. manipulátor, agresor).

Stejně rozmanité a poněkud nesourodé je v odborné literatuře také používání termínů „manažerská funkce“ a „manažerská role“, jak se vyskytují v různých moderních koncepcích managementu. Vodáček a Vodáčková (1994) uvádějí, že srovnávání odlišností či protikladů koncepcí manažerské funkce a role vedlo ke kompromisu konstatujícímu, že „.koncepce manažerských rolí se dá vyložit i tradičními manažerskými funkcemi“ (str. 46). Jinými slovy, nabádají, aby se nehledaly nějaké zvláštní rozdíly mezi manažerskými funkcemi a rolemi. Nesdílím tento názor, ale pro zjednodušení budeme dále hovořit jen o manažerských rolích s vědomím, že někteří autoři je označují jako funkce.

Snad nejrozsáhlejší výčet manažerských rolí/funkcí uvedl J. B Miner (podle Vodáček, Vodáčková 1994). Jeho přehled zahrnuje 19 následujících aktivit: plánování, koordinaci, usměrňování, rozhodování, organizování, komunikování, motivování, aktivaci, přikazování, zabezpečování zdrojů, vedení lidí, vyhodnocování, kontrolu, navrhování, správní zajišťování, rozbor, personální zajišťování, reprezentování. Klasik světového managementu P. F. Drucker (1964) označuje tyto plánování, organizování, motivace a komunikování, měření výsledků a kvalifikační rozvoj týmu. Klasifikace manažerských rolí obou uvedených autorů má jeden společný rys a to, že představují a zmiňují také ty činnosti, které slouží k rozvoji pracovního týmu nebo organizace.

Za nejvýraznějšího představitele koncepce manažerských rolí je považován Henri Mintzberg (1980), který vymezením manažerských rolí významně ovlivnil pohled na manažerské aktivity. Na základě výzkumu manažerů prováděného v pěti organizacích různého zaměření (výrobní organizace, poradenská firma, škola, nemocnice, prodejní organizace) stanovil deset manažerských rolí, které seskupil do následujících tří skupin:

Mintzberg upozorňuje, že všechny dílčí role jsou navzájem propojeny a kvalitativně se podmiňují. Dále konstatuje, že čas věnovaný naplňování každé z rolí záleží na úrovni řízení (vrcholové, střední nebo základní), na níž se manažer nachází. Dodejme ještě, že naplňování uvedených rolí manažerem je ovlivněno tím, jaké roli/rolím subjektivně přisuzuje větší důležitost a tím je preferuje, a s jakými rolemi se více vnitřně identifikuje a považuje je za významné z hlediska

Je to tím, že se začíná identifikovat nejen s těmi aspekty a rolemi pro něj nové pozice, které považuje za důležité pro výkon manažerské práce, ale také s těmi, jež považuje za důležité pro vlastní sebeprezentaci. Uvedené skutečnosti bývají hlavní příčinou změny chování lidí v manažerské pozici.

Základní a střední školy jsou organizace s převážně jednoúrovňovou strukturou řízení. Za takových podmínek se k řediteli školy vztahují role, které se ve velké organizaci s tříúrovňovým řízením prolínají od mistra či vedoucího oddělení až ke generálnímu řediteli.

Obrazně by se dalo říci, že To je značná a bohatá paleta aktivit, která vyžaduje buď mnohostranně vybavenou osobnost ředitele, nebo přenášení některých aktivit na některé učitele. Pro uvedení a diferenciaci rolí ředitele školy je velmi příhodný uvedený Mintzbergův model manažerských rolí, na jehož základě lze rozlišit tři skupiny rolí, jejichž naplňování se od ředitele školy očekává.

S tím je spojeno plánování, rozhodování, koordinace aktivit, správní a personální zajišťování a alokace finančních zdrojů. V této souvislosti vystupuje ředitel jako garant odbornosti školy, odborná autorita, vůdčí osobnost, kontrolor, zdroj a šiřitel informací, motivátor a řešitel problémů. K tomu se váží především role představitele organizace, reprezentanta, podnikatele a vyjednavače. Prezentovaný rozbor rolí dokládá nesmírnou bohatost činností ředitelů škol. Proto nezbývá, než preferovat a zaměřit se na role, jejichž aktuálnost je dána očekávanými, ale také nepředvídanými situacemi a vhodně delegovat vybrané aktivity na učitele, kteří mají předpoklady pro jejich kvalitní zvládnutí.