Tři kroky k motivovanějším žákům

Velkým tématem vzdělávání je motivace žáků a studentů. Plánujeme hodiny tak, aby naše žáky bavily, a tak přicházíme s novými úkoly, hrami, cvičeními, možná i diskusemi apod. Ne vždy to ale funguje a ne vždy jsou z naší snahy žáci nadšení, jak jsme doufali. Pokud se bavíme o motivaci, nejspíše se nám vybaví klasický přístup cukru a biče – motivace skrz odměny a tresty. I psychologové si dlouho mysleli, že je naše činnost obecně motivována touhou po odměně (např. dostat dobrou známku, finanční odměnu apod.) nebo naopak snahou se vyhnout trestu (dostat poznámku, čelit pokárání, zaplatit pokutu ad.). Výzkumníci si však všimli, že v našich životech je i mnoho činností, které nejsou motivovány ani jedním.

Existují totiž činnosti, které, zdá se, vykonáváme zcela sami od sebe, aniž by nás do nich někdo musel nutit, ba naopak, aniž by nám někdo musel vůbec říkat, že bychom je dělat měli. Zdá se, že jsou činnosti, pro které jsme vnitřně motivováni a děláme je prostě jen pro činnost samotnou. Každý si mezi takovými činnostmi může najít „tu svoji“. Pro někoho to bude četba románů oblíbeného žánru, pro jiného běhání v parku, pro dalšího pečení nebo hraní počítačových her. Ve všech případech půjde o vnitřní motivaci – vychází jen z nás, bez vnějších vlivů či podmínek. A bude to motivace nejkvalitnější.

Opačným pólem je potom úplná amotivace, kterou chápeme jako stav, ve kterém ani nepřemýšlíme o tom, že něco uděláme (např. vy teď nejspíš ani nepřemýšlíte o tom, že byste se zvedli a šli si udělat tři kolečka kolem pracovního stolu). Není to ale samozřejmě tak jednoduché, a tak mezi oběma extrémními póly leží ještě široké spektrum nazývané jako vnější motivace, motivace zapříčiněná vnějšími faktory. Ta potom podle své vzdálenosti od čistě vnitřní motivace tvoří kontinuum od nejméně kvalitní po kvalitnější druh motivace. Všimněte si, že čím více je vnější vliv kontrolující, tím dále je od vnitřní motivace a naopak – autonomnější vlivy zajišťují kvalitnější motivovanost. Škála by tedy mohla vypadat jako v tabulce na následující straně.

Z přehledu je nejspíš zřejmé, že ne pro každou činnost budeme schopni žáka nadchnout tak, aby zažíval pocity absolutního ponoření a přestal vnímat svět kolem sebe. Můžeme mu ale pomoci vnímat vzdělávání a zrání jako důležité hodnoty, které mu pomohou se do problematiky ponořit a vnímat ji jako přijatelnou činnost, a ne jako něco, co dělat musí.

Činnosti, které se pro žáka nacházejí v pravé části spektra, kterými je kvalitněji a niterněji motivován, totiž naplňují jeho základní lidské potřeby. Ryan a Deci, autoři zmíněného spektra, popsali tři takové potřeby, které jsou na základě mnoha výzkumů považovány za absolutně univerzální, nezávislé na kultuře, rase, věku… Jednoduše definovali tři potřeby, které má každý z nás, a pocitu životního štěstí dosahujeme pouze tehdy, pokud jsou všechny tři naplněny. Z toho důvodu nás motivují činnosti, které se na jejich naplňování podílejí. To nám nahrává, neboť se jedná o tři kroky, které můžeme ve výuce podpořit, a tak z ní udělat zábavnou a důležitou součást života mladých lidí.

Těmito potřebami jsou autonomie, kompetence a sounáležitost. Každé potřebě se budeme věnovat ve speciálním článku, přiblížíme si, jak je chápat, jak konkrétně je můžeme svou činností podporovat a co se děje, pokud nejsou naplňovány. Přesto dnes alespoň krátce.

Autonomie je potřeba samostatně rozhodovat o věcech, které se v životě dějí. Nejedná se o samostatnost, ale o možnost mít kontrolu nad svými volbami a svým jednáním. Autonomie má, zdá se, největší vliv na motivaci člověka. Vezmeme-li žákovi pocit kontroly nad vlastním životem nebo vzděláním, ztrácí tím také motivaci cokoliv dělat, neboť je to z takové perspektivy zbytečné – vše už je rozhodnuto a nalinkováno. Autonomii můžeme jednoduše podpořit třeba tím, že žákům dáme na výběr mezi více činnostmi či tématy, které v důsledku vedou ke stejným vzdělávacím cílům.

Druhou potřebou je kompetence, resp. potřeba cítit se kompetentní v dané činnosti, vnímat posun, zlepšení, potřeba efektivně se vyrovnávat s okolním prostředím a mít zpětnou vazbu na to, jak to jde. Tomu nahrává např. slovní hodnocení popisující úspěchy i potenciál ke zlepšení.

Poslední potřebou je sounáležitost, která souvisí s potřebou navazovat blízké vztahy, cítit se přijatý druhými, cítit se členem nějaké větší skupiny, většího celku. Tu můžeme podporovat pomocí identifikace jednotlivců se třídou, se školou nebo třeba i s předmětem.

Sebedeterminační teorie je aktuální a aktivně zkoumaný přístup k motivaci člověka, na kterém můžeme jako pedagogové a poradci postavit nejen moderní styl výuky, ale hlavně vytvořit prostředí, ve kterém se žáci budou cítit motivováni ke svým přirozeným činnostem spojeným se zvídavostí, s objevováním světa kolem sebe a hledáním si svého místa v něm. Přejeme, aby každý z nás měl dostatek motivace motivovat a podporovat mladé lidi na jejich cestě nejen k vědomostem, ale hlavně ke spokojenosti v životě.

Motivace	Amotivace	Vnější motivace				Vnitřní motivace
Vliv na chování	bez vlivu	vnější vliv	vsugerovaný vliv	ztotožnění se s vlivem	včlenění vlivu mezi hodnoty	vnitřní zájem
	absolutní nezájem o činnost	ovlivnění zcela vnějšími vlivy, jako jsou např. odměny a tresty	ovlivnění částečně zvnitřněnými vlivy, se kterými ale člověk nesouzní	ovlivnění vlivy, ve kterých vidíme nějakou vlastní hodnotu	úplné včlenění vlivu mezi další osobní hodnoty a přesvědčení	ovlivnění zcela autonomním chtěním činnost vykonávat
Příklad	žák o přestávce hraje se spolužáky hru na mobilu a ani jej nenapadne přemýšlet nad čtením knih	žák sedí s velkou nechutí nad knihou, protože pokud nepřečte alespoň část, dostane sníženou známku	žák sedí nad knihou a vší silou se u ní snaží udržet, protože ho od mala doma učili, že „poslouchat učitelku se musí“	žák sedí bez větších potíží nad knihou, protože ví, že mu to v důsledku pomůže se dostat na gymnázium, kam si přeje jít	žák sedí nad knihou, protože dozvídat se nové věci považuje za důležitou součást svého života a toto je skvělá příležitost	žák je ponořen do četby, nevnímá čas ani nic, co se děje kolem něj, je zcela pohlcen, čtení ho prostě baví a naplňuje radostí