Od formativního hodnocení k vysvědčení aneb čísla přestávají stačit

Proces vyučování a učení jsou spojené nádoby a nelze je od sebe oddělit. Způsob, jakým se učí všichni společně (učitelé i žáci a rodiče), spočívá v kvalitně vedené výuce zohledňující potřeby žáků (plánovaně), v důkladné a užitečné zpětné vazbě podporující učení, kterou všichni aktéři získávají i dávají ve vztahu k očekávaným cílům rozvoje žáků. Proces učení žáků s formativní zpětnou vazbou bývá završen zpětnou vazbou sumativní. Na konci pololetí a školního roku vyústí závěrečné hodnocení ve vysvědčení sumarizující pokroki výsledky žáků.

Tak, jak se dlouhodobě proměňují naše školy, proměňuje se i jejich přístup k pojetí závěrečného hodnocení. Současná přestává být pro inovativní školy postačující. Školy si podobu vysvědčení upravují nebo vytvářejí doplňující formuláře k oficiálnímu vysvědčení podle svých potřeb. Čísla bývají doplňována slovy (viz příspěvek Proč začít využívat na vysvědčení více slovního hodnocení a nespokojit se jen s klasifikací? https://www.ped.muni.cz/pedagogika/wp-content/uploads/2021/01/Proc-zacit-vyuzivat-na-vysvedceni-vice-slovni-hodnoceni.pdf). Ve školách, kde je sebehodnocení žáků běžnou součástí procesu učení a doplňujícími informacemi pro učitele, bývá sebehodnocení žáků také zahrnuto do závěrečného hodnocení. To je v souladu s trendem v zahraničí. Méně často se však setkáme s tím, že do psaní vysvědčení zapojíme i rodiče. V tomto textu tuto zkušenost přiblížíme.

Pozorný čtenář si pravděpodobně klade otázku, proč v září, kdy žáci nastoupili do škol, upozorňujeme na psaní závěrečného hodnocení? Přemýšlet o jeho formě v prosinci je pozdě, vysvědčení je vyústěním dlouhodobé práce žáků, zaběhnutých forem hodnocení, s nimiž musí být provázáno. Takže pokud chceme zapojit žáky i rodiče, musí být na tuto skutečnost připraveni.

Podle školského zákona 562/2004 Sb. může být hodnocení výsledků vzdělávání žáka na vysvědčení vyjádřeno klasifikačním stupněm (dále jen „klasifikace“), slovně nebo kombinací obou způsobů. O způsobu hodnocení rozhoduje ředitel školy se souhlasem školské rady. Učitelům se tedy nabízí možnost hodnotit výhradně slovně nebo rozšířit běžnou klasifikaci o slovní hodnocení klíčových kompetencí žáků, očekávaných výstupů a jejich přístupu ke vzdělání, což je velmi důležité nejen v době distanční výuky, ale i po ní. Využívání kombinovaného hodnocení začíná být stále častější v důsledku distanční výuky, kdy mnoho učitelů řešilo otázku, jakým způsobem hodnocení v závěru pololetí uchopit. Závěrečné kombinované hodnocení však vyžaduje průběžnou diagnostickou činnost učitele spojenou nejen s výsledky žáků, jejich pokrokem, procesem učení, ale i podmínkami k učení a s tím provázanou formativní zpětnou vazbu. Pak má učitel dostatek informací, kterými může vyjádřit komplexně úsilí a výsledky žáka na konci roku. To vyžaduje čas. Psaní kombinovaného či slovního vysvědčení je větší zátěží pro učitele, ale nabízí učiteli nové dovednosti i možnost nahlédnout na žáka komplexněji, jinýma očima než přes číslaa obohacuje žáka o informace, které pro něj mohou být velmi cenné. A nakonec, nemusíte to být jen vy, učitelé, nabízí se možnost zapojit do hodnocení žáků na vysvědčení i rodiče a žáky, to nám nezakazuje. O něco podobného se pokusili v ZŠ Ivančicích-Řeznovicích (primární vzdělávání) již při závěrečném hodnocení v červnu 2020. Tuto zkušenost nyní nabízíme, protože věříme, že tento přístup může být inspirací nejen pro učitele prvního, ale i druhého stupně základních škol.

Není v našich možnostech popsat zde průběžný systém poskytování podpůrné zpětné vazby žákům i sebehodnocení žáků na této škole, který je zde “zabydlen“ již téměř 30 let. Není vnímán již jako inovace, ale jako něco tradičního, co sem patří. Dříve než vůbec k psaní vysvědčení dojde, probíhá spousta procesů, kdy je realizováno formativní průběžné hodnocení jako běžná součást výuky, dále pak týdenní sebehodnocení, setkávání rodiče/rodičů, žáka a učitelky ke vzdělávacím výsledkům při konzultacích dvakrát za pololetí, psaní svého vysvědčení žáky…). Učitelky pracují s osobními cíli žáků, společně s žáky a rodiči monitorují jejich pokrok. Zpětná vazba na podporu učení není formální, je žita každodenně. A tak si mohou dovolit do závěrečného hodnocení zapojit nejen žáky, ale i rodiče (takových škol je u nás více).

Žák píše svou část vysvědčení. Na základě zkušenosti z pravidelného sebehodnocení v hodinách, týdenního záznamu sebehodnocení i konzultací pojmenovává, co se naučil, jak k učení přistupoval, jak překonával překážky. Před samotným psaním jsou s žáky sumarizovány výstupy předmětů, nastoleny podpůrné otázky k popisu jejich výsledků na podporu vyjádření jejich myšlenek. Takové hodnocení je vloženo přímo do formuláře pro slovní hodnocení společněs hodnocením rodičů a učitelů.

Na konci druhého pololetí školního roku 2019/2020 byli rodiče požádáni svými učitelkami, zda by se zapojili do psaní vysvědčení svých dětí. Nešlo o povinnost, šlo o možnost. Rodiče obdrželi dopis, v němž jim učitelky vysvětlily, že vysvědčení by se mělo skládat ze tří částí, na nichž se budou podílet učitelé, rodiče i žáci. Bylo sděleno, že stačí pár řádků, kterými dají najevo své dceři nebo synovi, že jim na nich záleží, že vidí, jaké dělají pokroky a jak se učí. Rodičům byly nabídnuty otázky, které by jim mohly pomoci při psaní zpětné vazby na učení se svých dětí. Například: Jaké vaše dítě udělalo pokroky, co se naučilo nového?, Jak se mu dařilo si výuku plánovat?, Jak si ověřovalo, že pracuje správně?, Jak zacházelo s chybou?, Co šlo hned, rychle? S čím mělo potíže a jak je překonávalo?, Z čeho mělo radost? Co zjistili o svém dítěti nového?, Co byste mu popřáli do dalšího učení, roku?

Jaký byl výsledek? Ředitelka školy Mgr. Karla Černá se vyjadřuje, že „jejich“ rodiče jsou opravdu úžasní a většina z nich svou část vysvědčení napsala. Jak tuto zkušenost reflektuje? Říká: „Obrovským překvapením pro nás i bylo, jak mají rodiče zvládnutou dovednost hodnotit. Je to nejspíš tím, že proces hodnocení probíhá v podstatě pořád i s nimi. Čtou si pravidelné hodnocení pod pracemi svých dětí, účastní se konzultací ve třech, čtou vysvědčení, které je v naší škole slovní až do třetího ročníku.“

Podívejme se na jedno takové závěrečné hodnocení z pohledu žáka, rodiče i učitele:

– vysvědčení na konci školního roku 2019/20

Představené vysvědčení je shrnutí práce žáka za pololetí školního roku očima všech aktérů, kteří se na procesu učení podíleli. Je psáno tak, aby mu žák rozuměl, a poukazuje na spolupráci školy a rodiny. Vztahuje se k době spjaté s distanční výukou. Tato zkušenost je přenositelná i mimo ni. Vyžaduje však připravené prostředí. Otevíráme tím téma našeho současného vysvědčení – platných formulářů a stále převažujícího hodnocení klasifikací. Vysvědčení by mělo dávat smysl tomu, komu je určeno, mělo by pomáhat žákovi v tom, aby se ohlédl za pololetím, které uplynulo, a plánoval své další učení s dosaženou zkušeností. Je „pouze“ uzavřením určité učební etapy, důležitější je však to, co se odehrává v jejím průběhu. Obě etapy, průběžná i závěrečná, by měly být spolu provázány.

A tak se chceme společně s členy řešitelského týmu PdF MU a externími spolupracovníky, s učiteli z několika škol a ve spolupráci s Asociací ředitelů základních škol pokusit v rámci projektu TAČR s názvem pokusit o návrh vysvědčení, které by vyhovovalo více současným požadavkům na hodnocení výsledků žáků a bylo by jednou z možností, kterou mohou školy využít. Uvidíme, jak se nám to podaří a jak na nový podnět budou reagovat učitelé, žáci i rodiče. K zakončení příspěvku si vypůjčím citát, který má Asociace ředitelů uvedený na svých stránkách a jehož autorem je Stephen Covey: „Naše největší síla leží mezi podnětem a reakcí a říká se jí svoboda volby.“