Partnerství ve vzdělávání a vzdělávání v partnerství

Vydáno: 7 minut čtení

V souvislosti s neblahými událostmi na Ukrajině, o kterých jsem se domníval, že se jich naše civilizovaná společnost nemůže nikdy dožít, mě zaujala myšlenka, o niž jsem „zakopl“ v jedné internetové diskuzi, která prý patřila Marii Montessori. Výrok zněl zhruba takto: „Každá civilizovaná lidská bytost touží žít v míru. Jenomže my učitelé neděláme nic pro to, abychom v nastupujících generacích mír podporovali, učili ho, děti k němu vedli a vychovávali.“

Partnerství ve vzdělávání a vzdělávání v partnerství
Jiří
Taufer
ředitel ZUŠ Rýmařov, člen Stálé konference ředitelů
Tato myšlenka si zaslouží pozornost. Domnívám se, že my nejenom s našimi žáky „k míru“ nesměřujeme, my v nich dokonce probouzíme, ba mnohdy cíleně pěstujeme přesný opak –
rivalitu
. Z přirozené soutěživosti dětí se stává často cíl a nevědomky tak už v útlém věku stavíme proti sobě ty, kteří by za jiných okolností bez mrknutí oka spolupracovali. Škola se tak často spolupodílí na pěstování něčeho přesně opačného – celoživotního soupeření. A zdaleka se to netýká jenom dětí ve školách.
Podívejme se třeba na situaci, v níž se čas od času ocitne každá škola. Přijde Česká školní inspekce, přesněji někdo z této instituce. Možná mi to nebudete věřit, ale já jsem jedním z těch, kteří se na tyto kontroly doopravdy těší. Jsem připravený okamžitě pootevírat všechny šanony, všechny skříně, inspektory pustím do každých dveří a dychtivě očekávám rady, které mě i mou školu posunou. Prozatím jsem ale bohužel byl vždy zklamán.
Místo rad, co a jak dělat lépe, se čas strávený s inspektory smrsknul na vyhledávání chyb a kárání. Já jsem byl vždy zahnán do pozice toho, kdo pak má chyby skrývat a maskovat. Z inspirujícího setkání profesionálů, kterým by mělo jít o společnou věc – poskytování kvalitního vzdělávání, se tak bohužel stal jakýsi pěstní souboj, z něhož jako vítěz vyšel ten, kdo neschytal tolik ran jako protivník. O partnerství mezi ředitelem a inspektory kvůli mým zkušenostem mluvit nemohu. Pokud jsem odmítl sehrát roli servilního podřízeného, což je často mezi řediteli používaná a nejméně bolestná metoda, byl jsem bohužel nekompromisně vmanévrován do
role soupeře
.
Nebo jiný příklad. Nedávno jsem obešel školu a vykonal hospitace u všech svých kolegů. Dlužno říci, že za jeden z výstupů tohoto „kolečka“ považuji neblahé zjištění, že se mi stále nedaří to, co jsem si předsevzal – totiž přesvědčit své kolegy, že hospitace není nástroj kontroly, ale pomoci. Abych tuto myšlenku podtrhl, požádal jsem je, aby si mě pozvali na hodinu, kterou si sami vyberou. Byl jsem ale smutně překvapen, že i tak erudovaní profesionálové, jakými moji dlouholetí kolegové bezesporu jsou, k hospitaci nepřistoupili partnersky.
Přebírání protokolu často provázela slova
„Tak ukaž, co jsem udělal špatně!“
. Při následujícím pohovoru velmi často sklouzávali nejenom k obraně, ale i k vyslovenému protiútoku. Moje ujišťování, že je nechci nachytat ani se jich dotknout, nýbrž že mi jde o vzájemnou profesní debatu, na kterou se s nimi těším, nechtěli slyšet. Jako by jim ta póza soupeře, který se brání, byla nějak známá a nějak jim vyhovovala. Jako by chtěli dokázat sobě i ostatním, že jsou lepší, bezchybní a ten, kdo selhal, je někdo jiný.
Moje snaha o nastolení partnerské atmosféry při hospitacích se mi ve škole prostě nezadařila. Při hlubším zamyšlení a zvážení, zda není chyba i ve mně, mi došlo, že se budu muset v tomto směru nad svou ředitelskou prací zamyslet hlouběji. Čím to je, že kolegové v podstatě nechtějí o svou pózu protivníka, na nějž sami sebe pasovali, přijít? Čím to je, že už dopředu očekávají, že s nimi budu soupeřit, a nemíní se té představy zbavit?
Možná je to proto, co sami na škole zažili. Všechny ty soutěže všeho druhu, ty olympiády v matematice, biologii, v angličtině, soutěže v uměleckém vzdělávání a další a další dětská klání podle mých zkušeností provází stále stejný přístup: hledání chyb u druhých. Diplom dostanou ti, kteří udělají podle názoru poroty (či se to zjistí nějakým jiným systémem) méně chyb – ostatní pak odcházejí z takových závodů zklamáni a často demotivováni k další práci, a především k vlastnímu rozvoji.
Soutěže navíc často provází naprosto mylná představa, že škola je nadřízenými orgány posuzována jako kvalitní či nekvalitní právě podle počtu diplomů a medailí ze soutěží. Nebo že soutěže vycházejí z rámcových vzdělávacích programů jednotlivých typů škol. Jako by nadřízené orgány představovaly onu vrchnost a škola nějaké poddané, kteří se vrchnosti musí stůj co stůj zalíbit. Jako by rámcové vzdělávací programy obsahovaly jediné slovo o soutěžích.
Soutěživý přístup ke vzdělávání jde zcela proti proudu moderní pedagogiky.
Po napsání předchozích řádků musí z mé strany jednoznačně následovat úvaha o tom, jak s podobnými zjištěními naložit. Nemyslím, že bych já sám byl schopný přinést nějaký všelék, to není v mých silách. Domnívám se ale, že upozorněním na problémy, které nás trápí, mohou vzniknout profesní debaty, které by se zabývaly těmito hluboce zakořeněnými vzorci myšlení. A hned zkusím učinit první výkop, na který doufám kolegové v tomto časopise zareagují, a přinesou tak další myšlenky:
*
Pracujme na vlastním seberozvoji – lidském i profesním.
*
Jenom dostatečně rozvinutá lidská bytost (v případě pedagoga to jistě platí dvojnásob) dokáže smysluplně debatovat a posouvat své mentální hranice.
*
Vycházejme z principu partnerství, nikoli soutěživosti.
*
Žáci jsou partnery učitelům, učitelé jsou partnery ředitelům, žákům, rodičům i široké veřejnosti, ředitelé jsou partnery inspektorům či zřizovatelům…
*
Vzdělávejme zřizovatele i inspektory.
*
Přijde-li do školy člověk, který je profesně horší než inspektovaná škola, je to pak návštěva zcela marná a bez efektu a vede právě jen k zápasům a konfliktům.
*
Veďme k principu partnerství především naše žáky.
*
V rukou pedagoga ne zcela kvalitního se učí děti hned ze startu jejich života stavět samy proti sobě – proti těm, které by měly považovat za partnery, a ne soupeře.
*
Profesně podporujme ředitele.
*
Profesní podpora nejenom začínajících, ale i nás zkušených ředitelů je v ČR nulová. Máme být manažeři (v poslední době hlavně krizoví), personalisté, ekonomové, bezpečáci, právníci, stavbyvedoucí, projekťáci, ale přitom náš hlavní úkol je být kvalitními lidskými vzory pro druhé.
Vraťme se k myšlence Marie Montessori uvedené v perexu tohoto článku. Naše školy mají představovat prostředí, které by mělo
dýchat partnerstvím a nikoli rivalitou
.
Učitelé ani žáci nejsou soupeři, rodiče, inspektoři a představitelé zřizovatelů nejsou nepřátelé. Voláme-li tedy po nějaké změně, měla by tato změna reflektovat současné trendy a moderní vývoj ve společnosti.
Možná se laskavému čtenáři bude zdát dost odvážné spojovat takovou ohavnost, jakou představuje válka, se soupeřením ve školách a možná se to někoho i dotkne. Jsem ale, po mnoha letech ve školství, přesvědčen, že je nezbytné
nenapodobovat to, jak jsme byli vzděláváni a vychováváni my
, když jsme byli mladí. Naším úkolem je vědomě a cíleně přehodit výhybku našeho školského vlaku z koleje rivalit a soupeření na jinou kolej – na kolej
partnerství a spolupráce
. Pokud s tím začneme v našich školách, může nás, doufejme, čekat budoucnost bez válek.

Související dokumenty

Pracovní situace

Začínající učitelé
Základní momenty novely zákona o pedagogických pracovnících a novely školského zákona
Kooperace učitelů ve světle profesního učení
Spolupráce pedagogických pracovníků
Řízení změny
Pyramida vitality - užitečný nástroj pro analýzu i stanovení cílů
Řízení distanční výuky
Školní družina a kritéria ČŠI
Role zřizovatele v pedagogické oblasti
Komunita praxe a její role v profesním učení učitelů
Měsíční plán zahájení školního roku
Vzdělávání koordinátorů EV
Pedagogická intervence na základní škole a výkaz P1c-01
Nastavení komunikačních toků při komunikaci s rodiči
Škola v době mimořádných opatření - pohled vedení školy
Trestný čin pomluvy spáchaný rodičem
Příplatek za vedení – nároková složka platu
Akreditace vzdělávacích programů v systému DVPP
Činnost učitele základní školy v souvislosti se vzděláváním distančním způsobem
2022/2023: Činnost základní umělecké školy v 1. pololetí školního roku

Poradna

Prodloužení zkušební doby
Mimořádná lékařská prohlídka při dlouhodobé pracovní neschopnosti
Přespočetné hodiny u statutárního zástupce ředitele ZUŠ
Úvazek
Kvalifikace
Důchod
Cestovní náhrady
Úvazek
Úvazek
Podnapilý rodič
Soukromá hudební škola - přímá vyučovací povinnost - odborná poradna, odpověď na dotaz
Záskok za nemocného jazykáře - odborná poradna, odpověď na dotaz
Lesní školka
Pracovní poměr na dobu určitou - 10 měsíců
Vedoucí učitel odborného výcviku
Přechod práv a povinností na nového zaměstnavatele
Kvalifikace
Kvalifikace
Přespočetné hodiny
Platová třída