Co se dá zachránit ze státní maturity

Veřejnost a politici změnili názor během jediného týdne. Už v polovině června byly hlasy požadující zastavení státních maturit zcela běžné. Premiér mluvil o tom, že státní maturity jsou v současné podobě mrtvé, a nejsmířlivěji působili ti, kteří žádají „jenom“ redukci maturity na státní testy ze tří hlavních předmětů.

Je však třeba připomenout, že takhle se s veřejnými penězi nezachází. Více než miliardovou investici nelze zrušit jen na základě rozhořčení nad neprofesionalitou CERMATu. Je tedy dobře, že se ministr rozhodl provést finanční a procesní audit maturity a jím jmenovaná komise má posoudit její další možnou podobu.

Tento text se snaží rekapitulovat pochybení v dosavadním průběhu Nové státní maturity, především však chce pojmenovat jejich příčiny, případně naznačit, jakým směrem by bylo možné hledat řešení.

Pokud se podíváme, jak se během dvou ročníků státní maturity vedla (loni bylo například odbornými posudky shledáno vadnými devět úloh v lehčí češtině a studenti kvůli tomu podali žalobu ke správnímu soudu), nelze si nevšimnout jednoho stále se opakujícího momentu. Pracovníci CERMATu zjevně trpí sníženou schopností Tedy jednak samotných studentů, ale také veřejnosti, včetně té vzdělanější. Ta má, celkem logicky, tendenci posuzovat srozumitelnost a korektnost úloh pohledem lidí, kteří cítí jistou autoritu v odhadu toho, jak by se měla maturitní způsobilost posuzovat.

Pracovníci CERMATu však trvají na svém pohledu, který odpovídá zavedené školní praxi. Na realitu za dveřmi školy se ohlíží minimálně, do odborné a veřejné debaty se příliš nepouštějí. Například

Pro lepší pochopení problému uvádím konkrétní příklad. Jedna z úloh v letošním lehčím maturitním testu z češtiny vycházela z textu v černé kronice, který popisoval, že policie zadržela mladého muže a obvinila ho z vandalství. Z textu však bylo jasné, že policie nemá žádné přímé svědectví, jen přiznání jeho kamaráda, který nadýchal promile alkoholu. Student měl rozhodnout, zda platí výrok, že zadržený se dostal do rozporu se zákonem. Každý absolvent občanské výchovy musí v takovém případě odpovědět NE, protože jasný důkaz o vině není v textu zmíněn a policie i soud musí ctít presumpci neviny.

Jenže „správná“ odpověď byla ANO a CERMAT na výtky reagoval tím, že má student vycházet výhradně z informací uvedených ve výchozím textu. A podle novinové zprávy se zadržený do rozporu se zákonem dostal. Jenže maturitní test vždy obsahuje také čtenářskou úlohu, kterou lze vyřešit jen s doplněním znalosti, která se nevyskytuje přímo v textu. Loni to byla ona „slavná“ úloha s rabínem - judaistou. Pracovníci CERMATu samozřejmě dobře vědí, která úloha je ta, v níž musíme vycházet jen z daných informací, a která ta, kde musíme doplnit znalost odjinud. Jak to má však vědět student, který onen test z lehčí češtiny vyplňuje?

CERMAT argumentuje, že neshledala vadnou konstrukci úlohy. Toto posouzení se však dělá především statisticky. Sleduje se, kolik studentů vybralo tu kterou položku odpovědi. Což je jistě důležité, ale o samotné korektnosti a pravdivosti úlohy to nic nevypovídá. I kdyby odpověď NE nevybral žádný student, u soudu by takové porušení presumpce neviny neobstálo. To je právě rozdíl mezí uzavřenou školní realitou a skutečným životem. Protiargument k názoru validační komise je jednoduchý. O pravdě se v normálním světě nerozhoduje hlasováním, ale důkazem, i když se nás o tom CERMAT snaží už druhým rokem přesvědčit.

Nedůslednost a nezohledňování, komu vlastně je maturitní zkouška určena, se projevuje ve více rovinách. U letošní těžší matematiky CERMAT nezkontroloval náročnost testu, důsledkem bylo rozhořčení odborné veřejnosti, která konstatovala, že ve vymezeném čase se test nedal zvládnout. CERMAT reagoval tvrzením, že byl těžký záměrně, protože byl určen pro elitu. A že se nic neděje, protože výsledky lze „harmonizovat“, tedy přizpůsobit tak, aby nepropadlo tolik maturantů. Tento nepoučený argument vůbec nezohledňuje, že maturita není soutěž elit, ale a známka výrazně ovlivňuje další pracovní i životní osudy studentů. Ještě horší je, že se CERMAT za své chyby neomluvil. Omluvy jsme se dočkali až od nového ministra Petra Fialy, který nakonec ředitele CERMATu odvolal.

Důvodem tohoto stavu, podivné kombinace diletantismu, arogance a přepjaté odbornosti pravděpodobně je, že většina pracovníků CERMATu jsou bývalí či současní středoškolští učitelé s velmi omezenými zkušenostmi při tvorbě testů a ještě nezkušenější v mediálním provozu, diskusi a schopnosti obhajovat své názory. Jen tak se dá odůvodnit častá reakce hodnotitelů na stížnosti elitních studentů, kteří propadli u písemné práce z češtiny. Údajně jsou studenti, jejich rodiče, učitelé a ředitelé škol zbytečně hysteričtí. Stačí se odvolat a práce bude znova posouzena. Fakt, že mnohým znemožnili přijetí na zahraniční vysokou školu, považují pravděpodobně za banalitu.

Zásadní problém se projevil ve finále maturity, když se do škol začaly vracet hodnotící protokoly písemných prací, jež letos opravovali nezávislí hodnotitelé vyškolení CERMATem. Dalo se pravděpodobně očekávat, že míra hodnocení bude dosti subjektivní, protože písemky se píší z celého spektra „slohových útvarů“, které si jednotliví hodnotitelé, i přes veškerou snahu CERMATu „sladit“ pohledy, vysvětlují každý po svém. Už proto nebyl nápad odebrat hodnocení školám šťastný.

Mnohem horší je ale fakt, že možnost zjistit důvody případného subjektivního hodnoceníjsou velmi malé. CERMAT totiž neumožňuje studentům nahlédnout do „opravené písemky“, tedy listu papíru s textem, opravenými místy a připsaným hodnocením. Prostě proto, že hodnotitelé text opravovali různým způsobem, výsledek je uložen v CERMATu a je fakticky nepřístupný. Jediným zdrojem informací je hodnotící protokol.

Nedá se tedy zpětně dohledat, co bodovým hodnocením přesně mysleli a co konkrétně písemné práci vytýkali. Navíc s hodnotitelem se nelze nijak spojit, je anonymní a CERMAT vydal oficiální stanovisko, že podle jeho názoru studenti mají dostatek podkladů k podání odvolání.

Co však měli v ruce? Jeden list papíru s číslicemi u pro ně nepříliš srozumitelných hodnotících kritérií typu Koheze textu či Rozsah mluvnických prostředků. Rubrika Komentář byla obvykle prázdná, nebo obsahovala jednu, dvě věty. Některé školy navíc odmítly studentům vydat z archivu i jejich neopravenou písemku. Pokud se na základě takto omezených informací studenti odvolali, krajské úřady požádaly o nové zhodnocení opět CERMAT, což u mnohých rodičů a studentů vzbudilo rozhořčené reakce.

Je do značné míry nepochopitelné, že CERMAT způsobil tuto situaci vědomě. Tady nejde o nečekané pochybení, stalo se to, co se dalo předvídat. Navíc svědectví několika hodnotitelů a uniklá e-mailová korespondence naznačují, že pracovníci CERMATu nutili některé hodnotitele pod pohrůžkou finančních sankcí na hranici propadnutí, aby celek vyhověl představě, kterou si o výsledcích CERMAT předem vytvořil. To už je zcela nepřijatelné.

Výsledkem dvouletého procesu realizace státní maturity je naprostá ztráta důvěry v její funkčnost, a to nejen u letitých odpůrců, tam to žádné překvapení není, většina jejich výtek se potvrdila (příliš mnoho požadavků na jednu zkoušku, nejasné cíle, malá užitečnost pro vysoké školy), ale také u zastánců, kteří si od jednotné maturity slibovali zlepšení kvality výuky.

Výsledek je velmi rozpačitý. Státní maturita sice dokáže nastavit spodní laťku (co jsme ještě ochotní považovat za maturitní vzdělání), ale ve zbytku očekávání selhala a celý proces je provázen příliš velkým množstvím chyba jasných faulů, které poškozují studenty. Proto se dnes od státní maturity distancují i její dřívější zastánci.

Jeden jednoduchý argument. Jak například mohou maturitní písemky zlepšit výuku psaní na školách, když stát odebral učitelům jejich hodnocení a oni se ani nedozvědí, co přesně je jejich žákům vytýkáno. Jak to mohou u příštích absolventů zlepšit? Výsledkem tedy není motivace ke zlepšení, ale

Vinu nenese jen CERMAT. Studenti, a to i ti výborní, kteří se ocitli kvůli podivně opraveným písemkám v nečekaně těžké situaci, zjistili, že pomoc státu, aby se mohli kvalifikovaně odvolat, je prakticky nulová. nenašli na stránkách CERMATu, ale ani Ministerstva školství ČR či jednotlivých krajských úřadů, kam se měli odvolat. Pocit nespravedlnosti a nulového zastání jsou jen dalším vedlejším efektem nezvládnuté státní maturity.

Otázky její nákladnosti a efektivity vynaložených prostředků tentokrát zcela vynechávám, byť zásadní pochybení v tomto směru shledala nedávná zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu.

Diskuse o tom, jak současnou tristní situaci napravit, již probíhá. Navrhuji realizovat velmi rychle minimálně tři kroky.

- protože její ztráta je ten nejvážnější problém. Vyžaduje to rychlou změnu vedení CERMATu, jeho profesionalizaci a hlavně posílení schopnosti komunikovat s veřejností. Pokud se nepodaří prorazit autistickou bublinu, v níž CERMAT žije, odstranit onen pocit, že si může dovolit jakoukoli chybu a nic se nestane, jsou další kroky zbytečné.

Nezbytné je rychle a účinně pomáhat studentům, kteří se odvolali a dostali se do potíží, protože nemají maturitní vysvědčení nutné k přijetí na vysokou školu. Velmi by pomohl metodický pokyn ministerstva pro CERMAT a krajské úřady, jak v takových případech postupovat.

- zvyšujme uživatelský komfort maturity. Tedy metodickou podporu učitelů prostřednictvím webu i tištěných příruček, aby věděli velmi přesně, na co mají studenty připravovat a jak. Vyhněme se nečekaným krokům, jako byla neočekávaná vyšší obtížnost zkoušky z matematiky nebo zjevný nesoulad v obtížnosti některých testů (například z němčiny a angličtiny). Publikujme včas, tedy rychleji než letos, všechna testová zadání i klíče správných úloh. Připravme podporu pro ty, kteří chtějí výsledky své zkoušky přezkoumat.

Jednoznačně je třeba přesunout hodnocení písemných prací zpátky na školy. I tam bude samozřejmě docházet k subjektivnímu hodnocení, nedorozumění a pochybení. Zde jsou však řešitelná. U anonymního centralizovaného systému není v současné situaci nastavení funkčních zpětných vazeb možné. Snažme se, aby maturita byla předvídatelná, organizačně méně náročná a aby se jednalo o kontrolní proces „běžící na pozadí“, ne hektický závěr školního roku, který na dva měsíce zlikviduje výuku a zaměstná ve škole každou volnou ruku.

- přemýšlet o tom, jak změnit organizaci maturit, je jistě na místě. Nejde jen o návrh, který v současné době leží v Poslanecké sněmovně, aby se státní část zredukovala jen na didaktické testy ze tří hlavních předmětů a zbytek se přesunul opět do pravomoci škol.

Je třeba souběžně uvažovat, jak při takové změně (test, písemka, ústní), protože právě komplexnost a pojetí maturity z cizích jazyků jsou rozhodně pozitivním posunem, o který by bylo škoda přijít. Stejně tak je na místě úvaha, zda je rozumné psát písemné práce ze slohových útvarů, jestli by na závěr středoškolského studia neměli studenti prokázat své schopnosti syntetičtějším útvarem, školním esejem na téma související s odborností školy. To by znamenalo také změnu výuky, a šlo by tedy o delší proces.

I tak je jasné, že dříve nebo později se založený na zaškrtávacích testech a zkoušce v uzavřené místnosti bez přístupu k informačním zdrojům přežije, protože nebude schopen ověřovat ty kompetence, které reálně každý člověk při vstupu do praxe potřebuje. Začněme tedy už teď přemýšlet, jako náročného „pracovního a komunikačního úkolu“ bude tato zkouška pořád kulhat kdesi vzadu za životní a pracovní realitou.