Co jsou regionální a menšinové jazyky? Kde se jimi hovoří a jak se je EU i jednotlivé státy snaží uchovat? Jaká podpůrná opatření existují pro jejich výuku? Odpovědi nabízí publikace Eurydice.
Výuka regionálních nebo menšinových jazyků ve školách v Evropě
Jana
Halamová
Dům zahraniční spolupráce; má na starosti agendu evropské sítě Eurydice, včetně spolupráce na přípravě mezinárodních studií
Jazyková a kulturní rozmanitost je pro Evropskou unii charakteristická. Unie čítá 24 úředních jazyků, kromě nich se ale v Evropě mluví i dalšími asi 60 jazyky a dialekty. Zlepšování úrovně jazykových dovedností a zefektivňování výuky cizích jazyků ve školách obecně patří mezi dlouhodobé priority Evropské komise. Ta se navíc v rámci snahy o zachování evropského jazykového a kulturního dědictví snaží podporovat i výuku a užívání méně rozšířených jazyků. V roce 2019 proto požádala evropskou informační síť Eurydice, aby vypracovala kompletní analýzu v této oblasti – publikovanou pod názvem Výuka regionálních nebo menšinových jazyků ve školách v Evropě.
Regionální a menšinové jazyky jsou ty, jimiž hovoří obyvatelé některých geografických oblastí na území daného státu nebo příslušníci určitých skupin početně menších než zbytek populace. Může to být například němčina, maďarština nebo čeština, které se používají v několika dalších zemích střední, východní a jihovýchodní Evropy. Některé regionální nebo menšinové jazyky se ale pojí jen s jednou zemí, například lužická srbština s Německem, korsičtina s Francií, fríština s Nizozemskem či velština s Velkou Británií – Walesem. Nesmíme zapomenout ani na neteritoriální jazyky, které používá část obyvatel určitého státu, avšak nelze je spojit s konkrétní zeměpisnou oblastí. Jejich typickým příkladem je romština.
Publikace Eurydice uvádí přehled regionálních a menšinových jazyků zmiňovaných v oficiálních dokumentech evropských zemí pro oblast základního a všeobecného sekundárního vzdělávání. Většina zemí odkazuje explicitně na výuku konkrétních jazyků používaných na jejich území, případně obecněji na výuku regionálních nebo menšinových jazyků.
Příslušné jazyky bývají na daném území zařazovány do vzdělávacích programů škol. Účast na výuce může být volitelná, někdy však i povinná pro žáky z prostředí menšin nebo pro žáky žijící v určitých zeměpisných oblastech. Příkladem je nizozemská provincie Frísko, kde patří fríština na základních školách k povinným předmětům.
V několika zemích mohou být regionální nebo menšinové jazyky používány i jako vyučovací pro některé nebo i všechny ostatní předměty. Ve Slovinsku například existují školy s výukou v italštině a dvojjazyčné školy poskytující vzdělávání ve slovinštině a maďarštině. Ve Šlesvicku-Holštýnsku, spolkové zemi Německa, mohou děti z dánské menšiny navštěvovat základní školy s výukou v dánštině.
Kromě přímé výuky podporují evropské země uchování jazyků a kulturního dědictví menšin také prostřednictvím vzdělávání učitelů, poskytování výukových materiálů a dalších studijních a informačních zdrojů.
V poslední části představuje studie výběr několika zajímavých projektů zaměřených na regionální nebo menšinové jazyky, které jsou financovány z programů Evropské unie (Erasmus+ a Kreativní Evropa). Tyto projekty podporují nejrůznější aktivity, například studijní pobyty učitelů i žáků, vzájemnou komunikaci mezi partnery, semináře a kurzy zaměřené na divadlo či literaturu, poznávání jiných kultur apod.
Projekt „Keltští bratranci“, jehož partnery jsou Francie a Irsko, má například za cíl zkoumat podobnosti a rozdíly v příslušných keltských kulturách a vzájemně se učit irsky a bretonsky. Součástí spolupráce je i společná tvorba knihy příběhů. Cílem projektu „Jinými slovy“, do něhož jsou zapojeny Irsko, Španělsko, Nizozemsko, Slovinsko a Severní Makedonie, je pořádání stáží a sdílení zkušeností pro spisovatele píšící menšinovým nebo méně používaným jazykem.
Po celé Evropě najdeme řadu zajímavých přístupů k výuce regionálních a menšinových jazyků i k udržování a podporování bohaté kulturní rozmanitosti, které mohou být podnětné a inspirativní pro ostatní země. Právě k tomu se svou publikací snažila přispět i síť Eurydice.
Eurydice
Evropská informační síť Eurydice poskytuje informace o vzdělávacích systémech a vzdělávací politice v celé Evropě. Snaží se tak napomáhat politickému rozhodování a usnadňovat mezinárodní spolupráci v oblasti vzdělávání. Jedním z témat, jimiž se dlouhodobě zabývá, je výuka cizích jazyků v evropských školách (studie Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě). Všechny publikace Eurydice jsou zdarma dostupné na webových stránkách a také na webu Domu zahraniční spolupráce (www.dzs.cz).