My na jedné straně alespoň verbálně uznáváme obrovské individuální rozdíly mezi dětmi, nemůžeme totiž jinak, protože je vidíme a zažíváme na vlastní kůži. Na straně druhé ve škole všem vnucujeme hromadnou výuku a prakticky stejné kurikulum rozdělené po postupných ročnících i jednotné hodnocení jejich výkonnosti. Máme na to jednu univerzální stupnici a libujeme si, jak je to přehledné a všichni tomu rozumějí. Děti, rodiče i učitelé. I úřady.
Škola má být pro děti
PhDr.
Václav
Mertin
Dětský psycholog
U většiny dětí to nějak dáme dohromady a zdánlivě to přijatelně funguje, ovšem u nemalé části z nich rozhodně nikoliv. Jak asi může vypadat školní rozvoj a jeho hodnocení například u čtrnáctiletého dospívajícího, který