Kniha není jen informace, je to také vůně, očekávání a emoce. Je to interakce mezi tím, co čteme, a tím, kdo čte. Celá řada knih o řízení školy od zahraničních (převážně anglosaských) autorů je povětšinou velmi kvalitní, originální, podložená výzkumy, daty a čísly
a inspiracemi. Ale s minimem emocí a interakcí. Tyto knihy málokdy hřejí, nevydávají žádnou radost, pozitivní náboj. Jsou nabušené, hutné, ale emočně ploché.
Zcela odlišné rozpoložení u mě vyvolala kniha Václava Trojana
Ředitel školy – uvažování a vyvažování života ředitelů škol
. Ta kniha není chladně manažerská, ale je láskyplná, hřejivá a přívětivá. A přitom píše o stejných věcech jako jí podobné knihy. Liší se tím, že ji napsal člověk, kterému na ředitelích opravdu záleží.Autor se profesi ředitele školy věnuje celoživotně, část života jako ředitel školy prožil a zbývající část za tuto profesi bojuje. Že to je sinusoidní boj s větrnými mlýny asi nemusím připomínat. Kniha vidí postavení českých, moravských a slezských ředitelů škol v celém kontextu a specifičnosti, kterou obecné manažerské příručky nemohou vystihnout. A není pochybo tom, že autor ředitelování rozumí.
V úvodu knihy si přečteme: „Kým vším je ředitel? Zároveň učitelem, někdy ekonomem, právníkem, personalistou, stavbyvedoucím, manažerem projektu, hercem, opravářem, správcem sbírek, školníkem. Myslíte, že přeháním? Zkuste se začíst…“ Univerzálnost, nenahraditelnost a výjimečnost ředitele školy v liberálním prostředí českého školského systému je nepopiratelná. O tom, že ředitelé se cítí osamoceni, nepodporováni a opomíjeni, už bylo popsáno hodně listůa Václav Trojan to všechno ví. Kniha je více než kterékoliv jeho předešlé publikace podání pomocné ruky. Je komplexním průvodcem ředitelovy práce. Není útlá, ale protože není akademická, čte se snadno a hlavně s nadějí, že se dá vše zvládnout. Věcně, s nadhledem a lehkostí pomáhá čtenáři procházet ředitelskou profesní cestou od jeho začátků přes úskalí každodenního rozhodování, delegování, kontroly, hodnocení, až po reflexi a sebehodnocení. Ačkoliv to autor sám nepřiznává, knihu si dokáži představit jako vhodný motivátor pro ty, kteří o funkci ředitele školy přemýšlejí. Mezi řádky čteme sdělení „ano, je toho strašně moc, ale zvládnete to“. K tomu autor volí srozumitelnou formu (už názvy kapitol vytvářejí čtenářskou pohodu – Smí ředitel i to, co může?, Je možné zvládnout devatero řemesel?), jednotlivé kapitoly jsou proloženy citacemi a daty z různých zjišťování a průzkumů, nechybí části zabývající se tím, co je vlastně kvalitní škola, jak vypadá kvalitní ředitel a co je důležité pro hodnocení práce ředitele i pro jeho pohled do profesního zrcadla. Za unikátní považuji kapitolu Pár vážných řádků k ředitelské podpořes důležitým poselstvím: „Podpora neznamená v žádném případě převzetí odpovědnosti či vytvoření návodu.“ Krásnéa moudré čtení v kapitole Závěrečné slovo k ředitelům, slova do ucha dodá naději a odvahu.
Po přečtení knížky jsem došel ke zjištění, že ředitel vlastně tak osamocený a bez podpory být nemusí.
Poslední knižní publikace Václava Trojana je poctivým pohledem na práci, kterou vykonávám přes dvacet let. I pro mě jako pro ředitele – pamětníka je kniha velmi milým překvapením a považuji ji za důležitou součást mé knihovny v poličce nad pracovním stolem. Knihu jsem do ní vložil, aby byla po ruce. Václav Trojan mně totiž rozumí.