Mezi proudy

Letos úřad městské části konečně otevřel novou MŠ, kofinancovanou magistrátem a evropským fondem. Budovy jeslí byly městem rozprodány do soukromého vlastnictví v devadesátých letech. Jak by se nám teď pro školky a dětské skupiny hodily! Dokonce byla v minulosti odepsána i v té chvíli nepotřebná základní škola! Tehdejší vedení radnice ji pronajalo soukromé vysoké škole na hodně dlouho. Takže městu školy a školky ubývaly, zatímco se dál vesele stavěly další a další rezidenční projekty. Zároveň začala strmě stoupat křivka narozených dětí. V naší městské části bude podle odhadů demografů za několik let chybět až 50 školních tříd. Kde je vezmeme, když v nových rezidenčních čtvrtích chybí a školy ve staré zástavbě praskají ve švech?

Na druhé straně je zde snaha resortu školství o zkvalitňování výuky ve školách, která již nezůstala jen v podobě proklamací, jak jsme za ta léta zvyklí, ale zhmotnila se v reformě financování regionálního školství. Odraz reformy v praxi má mít pro školy mimo jiné benefit v možnosti zvýšení kvality výuky, ale i lepší zajištění hospodářské a administrativní činnosti školy oproti dřívějšímu normativnímu systému. Reforma totiž umožňuje do určité povolené maximální míry (od toho název PHmax) i tandemovou či párovou výuku anebo dělení žáků do menších skupin. Jak uvádělo ministerstvo školství ve svých příkladech, když je třeba PH školy významně nižší než PHmax, může to znamenat, že škola zařazuje minimum dělených hodin a nabízí velmi úzkou nabídku volitelných předmětů. Máme prostředky na to, abychom učili efektivněji v menších skupinách, ale nemáme kde skupiny umístit.

V naší škole již není dalších prostor, kam bychom se mohli na výuku rozdělit. Jakmile jedna třída odejde do tělocvičny, jiná zasedne v jejích lavicích. Výuka angličtiny skupiny deváťáků se pravidelně odehrává na malých židličkách pro druháčky. Družiny neexistují, probíhají mezi lavicemi v kmenových třídách 1. stupně. Odborné učebny až na dvě nenajdete. Náš městský úřad očekává, že naopak třídy napěchujeme žáky daleko za maximum, třeba i na povolenou výjimku 34 žáků na třídu, aby zajistil umístění všech žáků na svém území. A tak se dřívější boj o žáky změnil na boj o to, jak se co nejelegantněji zbavit nadměrného počtu přihlášek k přijetí ke školní docházce.

Jeden proud, který přichází z resortu školství, nám dává směr i finanční možnosti pro inovaci pedagogických metod. Směřuje ke kvalitnější výuce v menších skupinách, kde můžeme naplňovat cíle Strategie vzdělávání do roku 2030+, kde můžeme rozvíjet osobnost dětí, jejich emoční inteligenci, vyjadřování svých pocitů a myšlenek a naslouchání druhým. V menších skupinách můžeme výuku individualizovat dle potřeb a potenciálu dětí, podle jejich talentů a zájmů, můžeme rozvíjet kreativitu i technické myšlení. To se ovšem těžko dělá, když musíme do třídy napěchovat lavice do řad, aby se vešlo 30 žáků, kteří zde nemají žádný prostor pro přirozený pohyb po třídě a vzájemnou spolupráci. Představuji si, jak dítě naslouchá a čeká, až se vyjádří jeho 29 spolužáků v ranním kruhu. Mým cílem jako ředitelky je samozřejmě postarat se o všechny děti v naší spádové oblasti. Druhý proud, který přichází z lokality a který jde proti mým pedagogickým cílům, je obrovský nárůst počtu dětí v naší oblasti a pochopitelný tlak města, abychom je všechny umístili až do počtu 34 ve třídě.

Protichůdné proudění vytváří vodní víry, lámající se vlny a nebezpečné proudy. V případě, že budu bojovat s jedním proudem, strhne mě protiproud opačným směrem. Jakou variantu zvolit? Bylo by vhodné, aby proudy nešly proti sobě, potom by plavba určeným směrem byla daleko snazší. Přála bych si plout s větrem i proudem, aby moje cesta byla příjemná a abych brzy dosáhla svého cíle.