Děti

Děti dnes čelí většímu tlaku než kdy dřív – informacím, očekáváním, neustálým změnám. Jak jim školy pomáhají zvládat zátěž, učit se z chyb a neztrácet motivaci? Poznatky České školní inspekce ukazují, že české školy dokážou posilovat odolnost dětí od mateřských po střední – a že právě tato dovednost bude pro jejich život klíčová.

Rodiče a v mateřské škole a ještě na prvním stupni i učitelky představují pro dítě živoucí Google. Když něco neví, tak se rodičů zeptá a všechno se od nich doví. Rovněž učitelé ho všechno naučí, protože vědí ještě víc než rodiče. Vůbec není podstatné, že tomu tak není a že děti, dříve či později, na to postupně přijdou samy.

Je tu prosinec – čtvrtý měsíc školního roku. Dny jsou kratší, vzduch chladnější a občas se mezi kapkami deště mihnou první sněhové vločky. Spolu s nimi přichází i období adventu, které nám připomíná, že Vánoce se pomalu blíží. Pro většinu z nás jsou Vánoce symbolem klidu, radosti a rodinné pohody. Už od konce listopadu (někdy i dříve) můžeme kolem sebe vidět vánoční dekorace. Ve školách se zpívají koledy, výzdoba vrcholí a děti se těší na dárky. Za úsměvy a vánočními ozdobami se mohou skrývat příběhy dětí, pro které jsou svátky obdobím napětí, mohou přitom prožívat samotu či nejistotu. Pro ně mohou být Vánoce spíše zkouškou než oslavou.

Film Sbormistr, který nedávno vstoupil do českých kin, není jen dalším uměleckým počinem české kinematografie. Je to především silná výpověď o realitě, která se odehrává kolem nás – o realitě sexuálního zneužívání, které probíhá přímo před našima očima, aniž bychom ho mnohdy dokázali nebo chtěli rozpoznat.

Centrum LOCIKA už deset let stojí po boku dětí, které zažívají násilí v rodině, a podporuje rodiče i odborníky na cestě k dětství bez násilí. Za tu dobu se stalo místem, kde více než 4 600 dětí znovu našlo bezpečí a naději. Jak se nám podařilo posunout se od skromných začátků k systematické práci na změně celého systému péče o dětské oběti v Česku? Pojďte se s námi na chvíli zastavit, ohlédnout se zpět a podívat se, co všechno se za těch deset let podařilo – a především proč právě školy mohou být místem, kde začíná změna.

Svět dospívajících zpěvaček, prestižní koncerty a turné po vysněné Americe, to je proslulý dívčí sbor, do nějž se na začátku 90. let touží dostat i třináctiletá Karolína. Během přelomové sezóny se musí vyrovnat s nadanými konkurentkami včetně své starší sestry Lucie a získat si respekt obdivovaného sbormistra. Křehké našlapování okolo tvůrčího vztahu s autoritou, jejíž metody není Karolína schopna dohlédnout, se může ale snadno vymknout. 1) A jak už tomu u filmů s podobnou tematikou bývá, opět se ozývají hlasy volající po zařazení tohoto filmu do školní výuky, tj. uvažovalo se o projekcích pro školy. Účelem tohoto článku je prozkoumat tento nápad dříve, než ho zrealizujete.

Také v tomto školním roce v Centru LOCIKA připravujeme balíček tzv. preventivních aktivit, které mohou učitelé využít například během třídnických hodin. Aktivity jsou prakticky vedené, snadno použitelné a pomáhají citlivě otevírat důležitá témata, se kterými se děti mohou ve svém životě potýkat. Jsou dostupné ve variantě pro 1. i 2. stupeň základní školy.

Tradiční setkání zřizovatelů v rámci konference Lepší škola se letos bude věnovat myšlence, jak mohou obce i města pomoci snižovat nerovnosti ve vzdělávání – ať už jde o přímou podporu školy, meziobecní spolupráci nebo práci s komunitou. 

Opakovaně se mi vrací otázka, kde se berou všechny nepravosti, kterých se dopouštíme v dospělém životě. S některými drobnými se setkávám v poradenské praxi, jiné, mnohem závažnější můžeme všichni zachytit v životě kolem sebe nebo v médiích (např. opakující se podvody politiků a dalších, závažné násilné trestné činy). Nemyslím si, že právě já dokážu dát vyčerpávající odpověď a návod, nicméně o kousek návrhu řešení se pokusím.

Komunikace – slovo, které nás denně provází. Je základním kamenem mezilidských vztahů. Mluvíme, píšeme, gestikulujeme. Komunikace je jako neviditelná nit, která propojuje lidi, týmy i celé společnosti. Dokáže budovat důvěru, inspirovat, posouvat věci kupředu, ale stejně tak může vyvolat nedorozumění a konflikty. Dá se říci, že komunikace je dovednost, kterou používáme od prvního dne života, a přesto ji nikdy zcela neovládáme. Je to dynamický proces, ve kterém nejde jen o slova, ale také o tón hlasu, gesta, emoce a kontext. Říká se, že nelze nekomunikovat, a skutečně, i mlčení nebo pouhý pohled jsou pro druhého zprávou. V tom právě tkví kouzlo i nástraha komunikace – je všudypřítomná, a přitom ji lze tak snadno zkreslit.

Dětství je krásné a křehké období, podobné zahradě, v níž je zahradník, který čeká, co krásného a jedinečného v ní vzejde. Ráda bych v sérii šesti článků představila fenomén rané péče a vzdělávání v dětských skupinách. Některé mateřské školy již mají k sobě přidruženou dětskou skupinu, jiné mají jeslovou třídu s dětmi do tří let, další mají ve svých třídách dvouleté děti. Pro inspiraci stojí za to podívat se, co se v těchto nově vzniklých institucích odehrává – z pohledu dětí, rodičů i pečujících osob1) .

Je to trochu divný titulek článku, že? Může tomu být jinak? Je spolupráce zřizovatele a školy důležitá, anebo je lepší, pokud zřizovatel pošle škole jen peníze na provoz a zbytek nechá na řediteli? Vždyť přece zřizovatel je amatér, který vzdělávání nerozumí. Zkusím na tyto otázky odpovědět z pohledu zřizovatele z menšího, téměř desetitisícového města s jednou základní školou o tisíci žácích, s třemi mateřskými školami a jednou základní uměleckou školou.

Dnes jsme si mnohem méně jistí než před padesáti šedesáti roky tím, jakou roli hraje v našem životě tradičně zjišťovaná inteligence a jaký má vztah ke školní a zejména k životní výkonnosti, tedy především k pracovnímu uplatnění. Sice už ani v té době neplatila těsná vazba mezi předpoklady a výkony, jako tomu bylo ještě o něco dřív, ale vztah mezi úrovní inteligence a školními i pracovními výsledky byl stále vnímán jako v zásadě lineární. V poradenských nálezech k volbě povolání z té doby jsme se mj. mohli dočíst, že klient nemá dostatečné intelektové předpoklady pro studium na příslušné střední škole, protože jeho IQ se pouze blíží horní hranici průměru, nebo je dokonce ještě trošku nižší. Zkrátka inteligence a její odraz v testech byly velmi ceněny.

Může zákon změnit, jak vychováváme naše děti? Sám o sobě ne. Ale může nám pomoci jasně pojmenovat postoj a hodnoty společnosti, a to že násilí do výchovy nepatří. Centrum LOCIKA a Iniciativa Dětství bez násilí dlouhodobě usilují o to, aby Česká republika uznala nepřijatelnost tělesných trestů a právo dětí na bezpečné dětství. Nyní se tato změna stala skutečností. Novela občanského zákoníku byla schválena a od 1. ledna 2026 vstoupí v účinnost. Co to znamená pro školy, pro rodiče a pro děti? A jak se můžeme jako odborníci zapojit do vytváření bezpečnějšího a respektujícího prostředí pro všechny?

Do školství vstoupil jako jeden z nejmladších učitelů, o několik let později se stal jedním z nejmladších ředitelů. Jan Voda, dnes ředitel základní školy FOSTRA Elementary, v rozhovoru s mimořádnou otevřeností mluví o tom, co se za téměř třicet let v praxi naučil – o naléhavosti učitelského poslání, nutnosti dobře „prožít“ každou hodinu i o tom, že největším úkolem školy je děti chránit, inspirovat a připravit je na svět. Mluví ale i o pochybách, o krizích, o tom, co by dnes řekl svému mladšímu já. Celým rozhovorem prostupuje hluboké přesvědčení, že učitelství je služba a především viditelná láska k dětem, která Jana Vodu provází po celou jeho profesní dráhu. Právě takové osobnosti dnes školství potřebuje.

Více pohybu pro děti. Lepší dopravní situace před školou. Učitelé výzvu hodnotí kladně. 93 % loňských účastníků se plánuje zapojit i letos. A doporučují to i ostatním školám. Součástí výzvy je soutěž o třídu, která nejvíce chodí.

V současné době jsme svědky poklesu fyzické aktivity a zhoršení duševního zdraví u dětí a mládeže (a nejen u nich). Podpořme společnými silami pohybové aktivity, které nejen zlepší fyzickou kondici, ale také přinesou radost a posílí morální hodnoty.

Když se řekne ohrožené dítě, většina z nás si možná představí dítě z chudé rodiny, které bydlí s rodiči na ubytovně nebo v azylovém domě, rodiče nemají zaměstnání, a možná se dokonce některý z nich potýká se závislostí na alkoholu. Jenže tato představa je mylná, ohrožené dítě totiž může vyrůstat i v rodině inženýrů s velmi dobrým finančním zázemím. Ověřte si, zda poznáte ohrožené dítě ve škole.

Odhaduje se, že v České republice žije kolem 300 tisíc dětí, které by mohly patřit do kategorie ohrožených dětí. Ve Zprávě o stavu péče o ohrožené děti v ČR v roce 20231) to uvedla Iniciativa 8000důvodů ve spolupráci s MŠMT. Podobné odhady počtu dětí, které zažily fyzické či psychické týrání, sexuální zneužívání nebo zanedbávání, přinesla i Studie negativních zážitků z dětství (ACE) v České republice2) z roku 2017. Odhadované počty prevalence násilí páchaného na dětech však neodpovídají skutečně zjištěným případům uváděným v oficiálních statistikách, podle kterých se nám daří zachytit pouze zlomek ohrožených dětí.

Už podruhé se uskutečnil Týden pro wellbeing ve škole. Jedná se o kampaň, jejímž cílem je spojit síly všech, kdo staví na tom, že wellbeing je nutnou podmínkou pro kvalitní učení.