Mgr. Bc. Lucie Obrovská, Ph.D.

Pro veřejného ochránce práv byla a je otázka společného vzdělávání všech dětí prioritou. O zájmu o danou oblast svědčí nejen prověřování jednotlivých souvisejících kauz, ale také další aktivity právníků Kanceláře ombudsmana, realizované mimo jiné ve spojitosti s naplněním rozsudku Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva D. H. proti České republice, v němž soud konstatoval znevýhodňování romských žáků českým vzdělávacím systémem.

  Mateřské školy v době pandemie a nejčastější stížnosti v praxi ombudsmana Mgr. Bc. Lucie Obrovská Ph.D. právnička Kanceláře veřejného ochránce práv Školský systém čelí dopadům pandemie koronaviru už rok....

Jak jsme popsali minule, kvůli restriktivním opatřením dnes školy stojí před řadou otázek a problémů, které dříve nemusely řešit. A jelikož víme, že protiepidemická opatření budou v různých formách pokračovat i v roce 2021, jistě bude zajímavé zaměřit se především na to, které problémy vyvstávají zejména během online výuky, respektive během vzdělávání distančním způsobem. Tuto formu vzdělávání totiž zákonodárce nařídil i v novém roce většině českých žáků. Navíc je velkou neznámou, jak dlouho ještě budeme těmto restrikcím čelit.

Školský systém poznamenaný pandemií COVID-19 trápí asi každého z nás. I bez pandemie čelí český vzdělávací systém řadě výzev a nedostatků, nyní se však musejí především žáci, ale také rodiče (suplující částečně učitele) a v neposlední řadě pedagogové potýkat se situací dříve naprosto nepředstavitelnou. Jestliže autorka1) tohoto článku přednášela dosud téma právních nástrojů k vymáhání povinného docházení do školy, dnes čelí dotazům, jak „obejít“ zákaz vzdělávání ve škole.

Rovný přístup ke vzdělání a zajištění podpory při výuce a poskytování školských služeb je patrně nejožehavějším tématem stávajícího českého školství. Trend je v tomto ohledu jasný: ve stále vyšší míře vyžadují zákonní zástupci dětí se speciálními potřebami jejich zařazení do „běžného“ vzdělávacího proudu a jejich vzdělávání v kolektivu dětí bez speciálních potřeb. Tomuto trendu odpovídají nejen principy uvedené ve školských předpisech,1) ale i mezinárodní závazky České republiky.2) Podle nich je právem každého dítěte, bez ohledu na jeho případné postižení, aby se vzdělávalo pokud možno v co nejbližší, kvalitní škole, která je maximálním způsobem začlení do kolektivu s ostatními.

Rovný přístup ke vzdělání a zajištění podpory při výuce a poskytování školských služeb je patrně nejožehavějším tématem stávajícího českého školství. Trend je v tomto ohledu jasný: ve stále vyšší míře vyžadují zákonní zástupci dětí se speciálními potřebami jejich zařazení do „běžného“ vzdělávacího proudu a jejich vzdělávání v kolektivu dětí bez speciálních potřeb. Tomuto trendu odpovídají nejen principy uvedené ve školských předpisech,1) ale i mezinárodní závazky České republiky.2) Podle nich je právem každého dítěte, bez ohledu na jeho případné postižení, aby se vzdělávalo pokud možno v co nejbližší, kvalitní škole, která je maximálním způsobem začlení do kolektivu s ostatními.

V článku Možnosti působení ombudsmana v oblasti školství1) uveřejněném v loňském roce jsme si přiblížili, v čem spočívají hlavní kompetence veřejného ochránce práv, tedy ombudsmana, a také jsme popsali, které stížnosti mu naopak nepřísluší řešit. Protože však šlo o poměrně obecnou charakteristiku, v následujícím článku si představíme možnosti postupu ombudsmana na konkrétním modelovém případě.

Lidé mají často poměrně nepřesnou představu o tom, v čem spočívají pravomoci veřejného ochránce práv, tedy ombudsmana. Hlavně předešlí ochránci práv opakovaně uváděli, že se na ně lidé ve značné míře obracejí s problémy, s nimiž jim nemohou pomoci. Přibližme si proto základní kompetence ombudsmana v oblasti vzdělávání a školského systému.

Lidé mají často poměrně nepřesnou představu o tom, v čem spočívají pravomoci veřejného ochránce práv, tedy ombudsmana. Hlavně předešlí ochránci práv opakovaně uváděli, že se na ně lidé ve značné míře obracejí s problémy, s nimiž jim nemohou pomoci. Přibližme si proto základní kompetence ombudsmana v oblasti vzdělávání a školského systému.

Šikana je problém, který je v současném českém školství akcentován jako velmi frekventovaný. Jaký je však jeho právní dosah? Jsou postižitelní samotní studenti nebo žáci, kteří se dopouštějí šikany na spolužákovi nebo spolužačce, nebo mají být právně odpovědní výhradně vyučující? Může být jednání spočívající v šikanování současně diskriminací podle českých právních předpisů? Na tyto otázky se snaží odpovědět následující příspěvek.

Předkládaný článek navazuje na příspěvek Mgr. Anny Hořínové, publikovaný v Řízení školy č. 1/2012. Tento příspěvek přiblížil čtenáři právní aspekty tzv. sběru etnických dat, k němuž veřejný ochránce práv přistoupil, když počínaje prosincem předcházejícího roku započal výzkum (monitoring) etnického složení žáků bývalých zvláštních škol, dnes nejčastěji základních škol praktických. Jelikož metoda použitá v rámci výzkumu byla podrobně vysvětlena výše uváděným článkem z ledna tohoto roku, budu se věnovat již výsledkům samotného výzkumu.1)