Dokumenty - strana 2

Naše škola, Mateřská škola V Lukách Rakovník, je jednou ze sedmi mateřských škol v Rakovníku. V naší vizi „Školka jako místo setkávání“ klademe nemalý důraz kromě jiného i na oblast „Spolupráce“. V předchozích letech jsme se jako škola zaměřili na spolupráci především s rodinou, neboť z důvodu epidemie byly kontakty s rodinami dětí velmi omezené. To se nám již podařilo překonat, a proto jsme se více zaměřili i na další subjekty, a to především na základní školy v našem městě a další místní organizace.

Raný věk dítěte, tedy období do 7 let, je klíčové pro jeho budoucí vzdělávání, rozvoj a úspěšný život. Na tuto zásadní fázi lidského života upozornila mezinárodní konference pořádaná v listopadu 2024 v Praze organizací Places to Grow ve spolupráci s Platformou pro včasnou péči a dalšími partnery. Akce, zaštítěná první dámou Evou Pavlovou, spojila odborníky a zástupce z České republiky i zahraničí.

Pobytové akce pro děti z mateřských škol vyvolávají řadu otázek. Jsou malé děti připraveny strávit delší dobu mimo domov? Jaký má pobytový kurz význam pro jejich rozvoj a vztah k přírodě? Tento článek přináší pohled na to, jak mohou být takové akce přínosem, a přináší argumenty pro i proti.

Mateřské školy hrají klíčovou roli v rozvoji řečových dovedností dětí ve věku 3–6 let, kdy probíhá intenzivní vývoj řeči. Logopedická prevence pomáhá odhalit problémy, jako je opožděný vývoj řeči, nesprávná výslovnost či potíže s porozuměním. Pokud se řečové dovednosti nerozvíjí přirozeně, může mít dítě potíže s učením, komunikací a navazováním vztahů.

Když poslouchám na koncertech, soutěžích nebo odborných seminářích zapálené výkony žáků HO, když vidím obdobně zaujatá a s radostí podaná vystoupení žáků LDO nebo TO nebo si prohlížím výtvarné práce v klášteře ve Šternberku, musím konstatovat, že jsem opravdu hrdý na naše školy.

V závěru kalendářního roku 2024 představili zástupci NPI ČR (Markéta Pastorová, Jiří Stárek a Luboš Lisner) své příspěvky k tématu revize Rámcového vzdělávacího programu pro základní umělecké vzdělávání.

Letní speciál Řízení školy v minulém roce by od začátku do konce zaplněn články na jediné téma – změna. Při čtení jsem se nemohla zbavit myšlenek na změny, ke kterým za dlouhá desetiletí nikdy nedošlo v našich školách, v ZUŠ.

Předchozí díly článku k výuce skladby se zabývaly „hmotným světem“ skladatelství, tedy základní sumou znalostí – vymezily hřiště, ve kterém se pedagogové kompozice pohybují. Třetí část – Svět snů – pojednala o tom, jak si svobodně povyskočit mimo lajny tohoto hřiště. V aktuálním textu se zaměříme na využití technologií ve výuce.

Paní Alžběta Černá je ředitelkou ZUŠ v Polici nad Metují. V letošním roce ukončila své bakalářské studium a úspěšně obhájila bakalářskou práci s názvem Specifika hospitační činnosti v ZUŠ. A právě o této práci, a nejen o ní, bude následující rozhovor.

Při cestě mimo pravidelné pracoviště jsou cestovní náhrady poskytovány i v případě, že pravidelné pracoviště není sjednáno v pracovní smlouvě. Určení pravidelného pracoviště odvisí od „šíře“ sjednaného místa výkonu práce a od obce, ve které nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce.

Nové činnosti základní umělecké školy, které ve 2. pololetí školního roku vyžadují zvýšenou pozornost, spadají do oblasti řízení pracovněprávních vztahů (minimální mzda, zaručený plat, rozvrhování pracovní doby zaměstnancem).

Konec kalendářního roku je často spojován s bilancováním a nastavováním různých předsevzetí. Dobrat se ale co nejpravdivějšího obrazu toho, jak jsme na tom (a co s tím), vyžaduje umět si klást správné otázky.

Jak jsem se již přiznala v jednom z předchozích čísel tohoto časopisu, učitelé ZUŠ jsou v hovorech na Lince pro rodinu a školu 116 000 obvykle motivovaní pomáhat svým žákům daleko nad rámec výuky v daném odvětví umění. A současně se někteří z nich trochu omlouvají, že zavolali, protože mají dojem, že oni nejsou ta správná „škola“, protože se se svými žáky věnují „jen“ výtvarce nebo hře na nástroj, čímž se drtivá většina jejich žáků stejně nebude jednou živit. Chci vás ujistit, milé pedagožky a milí pedagogové, že jste rozhodně ta správná škola. A že vaši žáci s vámi a uměním potřebují trávit čas, a to nejen kvůli umění zachycení perspektivy nebo transpozice pomocí kvintového kruhu.

Téma wellbeingu se v posledních letech stává neodmyslitelnou součástí vzdělávání. Pohoda žáků i pedagogů je klíčová nejen pro jejich osobní rozvoj, ale i pro efektivní učení a spolupráci ve školním prostředí. Do Týdne pro wellbeing, který podporuje vytvoření bezpečného a otevřeného prostředí ve školách, se letos zapojuje i Vzdělávání Paměti národa.

Máme za sebou první polovinu školního roku a zároveň jsme i v polovině našeho seriálu o třídním učiteli. Minule jsme řešili jeho spolupráci s rodiči a v dnešní části se podíváme na asi nejdůležitější oblast činností třídního učitele, kterou je jednání s žáky.

Potkaly se opět a opět ne u Kolína advokátka na mateřské dovolené a bývalá ředitelka školy, které ale chtějí stále pomáhat školám a ředitelům. A tentokrát narazily na téma školních akcí, k nimž mají obě co říct.

Jak se učitelům daří vést výuku dle revidovaného RVP v oblasti informatiky a rozvoje digitálních kompetencí studentů? Jaké mají pedagogové postoje k digitálním technologiím? To zjišťoval Národní pedagogický institut ČR v šetření mezi vedením ZŠ, SOŠ a gymnázií a také mezi učiteli. Velkou oporou oběma skupinám jsou podle vyplněných dotazníků ICT koordinátoři.

My na jedné straně alespoň verbálně uznáváme obrovské individuální rozdíly mezi dětmi, nemůžeme totiž jinak, protože je vidíme a zažíváme na vlastní kůži. Na straně druhé ve škole všem vnucujeme hromadnou výuku a prakticky stejné kurikulum rozdělené po postupných ročnících i jednotné hodnocení jejich výkonnosti. Máme na to jednu univerzální stupnici a libujeme si, jak je to přehledné a všichni tomu rozumějí. Děti, rodiče i učitelé. I úřady.

19. listopadu se díky iniciativě organizace Locika rozezněly mnohé školy, školky, firmy, instituce i veřejné prostory zvuky bubnování. Také u nás ve škole jsme se rádi do této iniciativy zapojili. Protože to chápeme jako vyjádření souhlasu s hodnotami, které jsou nám blízké, protože šlo o téma, o kterém chceme s našimi žáky hovořit, ale také proto, že celá akce byla Locikou tak skvěle připravená, že veškeré naše aktivity spjaté s Bubnovačkou nenarušily běžný chod výuky, jen ho modifikovaly.

Sedíte na hodnoticím pohovoru se svým nadřízeným, který se vám chystá dát negativní zpětnou vazbu. Nejprve vás však uklidní pochvalou za jiný aspekt vaší práce. Poté přejde ke skutečnému účelu setkání – kritice. Nakonec pohovor uzavře dalším pozitivním sdělením, abyste nebyli tak naštvaní (na něj) nebo zklamaní, až budete odcházet z jeho kanceláře. Jaký dojem ve vás tento přístup zanechává? Vnímáte ho jako citlivý a podporující, nebo spíše jako neosobní, manipulativní? Přináší vám pocit důvěry a motivace, či spíše nejistotu a pochybnosti?