Dokumenty - strana 2

Svoboda a odpovědnost ve škole i životě Svoboda a zodpovědnost. Dvě strany jedné mince. Bez svobody by nebylo možné jednat tvořivě a autenticky, bez zodpovědnosti by se svoboda snadno zvrhla...

Digitální technologie jsou dnes neoddělitelnou součástí vzdělávání. Změnily způsob, jakým se učíme, sdílíme informace a přemýšlíme o světě kolem nás. Přesto se skutečná proměna školy neodehrává v počítačových učebnách ani v nových aplikacích, ale v přístupu lidí, kteří ve škole působí. Digitální kultura školy spočívá v tom, jak technologie využíváme, jak o nich přemýšlíme a jak je zapojujeme do každodenního života školy – ne v tom, kolik máme zařízení.

Leden má ve školách specifickou atmosféru. Po vánočních prázdninách se žáci a žákyně vracejí do školních lavic a režimu, který je náročný i v běžných dnech – natož v období, kdy je málo slunečního světla a tělo se hůře vyrovnává s únavou. Kromě toho se na ně valí zkoušení, testy a pololetní hodnocení. Biologické, psychologické i školní faktory se v tomto měsíci proplétají a vytvářejí prostředí, které může být pro mnoho z nich i pro vyučující stresující. Je ho ale možné trochu odlehčit.

Když mají zpívat nebo i jen mluvit nahlas – zamrznou. Sportování s ostatními – zvlášť tam, kde je ostatní mohou posuzovat a soudit – nepřipadá v úvahu. Na školy v přírodě nejezdí nebo při nich zažívají výrazný diskomfort… I tak se mohou projevovat žáci, které pravidelně nebo i jen jednorázově zasahuje vlna úzkosti, až panické ataky. Jak z pozice učitele takovým dětem pomoci, aby se cítily komfortněji?

A máme tu leden. Nový rok. Říká se: nový rok, nové výzvy, nové plány, nové možnosti. Pro někoho může nový rok znamenat jen zakoupení nového kalendáře, protože ten starý nám už nemá co ukázat. Pro jiné může být začátkem, restartem, jak už jsem zmínila, novými možnostmi anebo něčím, čeho se děsíme, a říkáme si: „Co nás může ještě čekat?“

Emoce jsou nedílnou součástí lidského života. Ovlivňují naše myšlení, chování i schopnost učit se. Přesto mnoho dětí na základní škole své emoce příliš dobře nezná a nerozumí jim. Neumí je pojmenovat, regulovat ani sdílet. Tento deficit může vést k horší psychické pohodě, problémům v chování a snížené schopnosti zvládat školní nároky. Pro učitele je proto klíčové chápat význam emocí a aktivně podporovat jejich rozvoj u žáků.

Podle studií bylo v České republice terčem sexuálního obtěžování 20 % dětí. V Moderní sebeobraně nás toto číslo nenechává chladnými. Proto jsme vyvinuli programy pro děti a dospívající, kde je interaktivní formou učíme, jak se za sebe postavit, když se stanou terčem obtěžování, jak se bránit a také jak a kde se s něčím takovým svěřit. Se základními principy, které může dětem předávat každý, vás seznámím v tomto článku.

Každý další rok v kariéře učitelky na základní škole se mi potvrzuje, že často vůbec netuším, čím moji žáci právě žijí, co řeší a co je trápí. O zhoršujícím se duševním zdraví a chybějící motivaci dětí ostatně hovoří nejeden výzkum. Když jsem poprvé viděla snímek Neporazitelní, bylo mi jasné, že témata, která v něm zaznívají – odhodlání, překonávání překážek, znovunalezení naděje a chuti do života –, mají potenciál oslovit i školní prostředí. Společně s kolegyní jsme proto vytvořily metodiku a sadu materiálů, které stačí vytisknout, a rovnou s nimi můžete vyrazit mezi žáky!

Učí dějepis, češtinu a občanku na ZŠ Kunratice a věří, že škola má být místem bezpečí, důvěry a objevování. Žáky vede k tomu, aby hledali souvislosti, kladli otázky a zažívali své „aha momenty“, kdy se minulost nebo složitá látka promění v živou zkušenost. Jeho přístup stojí na respektu a partnerském vztahu – protože, jak říká, když dáte dětem důvěru, ony ji většinou vrátí. A když k tomu přidáte i čtyřnohého parťáka Lojzíka, vzniká prostředí, kde se učení stává radostí. Finalista ceny Global Teacher Prize Ondřej Nejedlý otevřeně mluví o tom, co mu dodává energii, proč sdílení mezi učiteli považuje za klíčové a v čem vidí největší výzvy současné školy.

Zrodily se z praxe, nadšení a touhy ukázat, že číst může každý. Svým tempem, bez stresu a s radostí. Program Molekuly čtení, za nímž stojí trojice žen, grafička Michaela Strešková, pedagožka Kateřina Špronglová a kurátorka dětské literatury Tereza Booth, přináší do českých škol metodu úrovňového čtení. Díky ní děti objevují kouzlo čtení, dává jim pocit úspěchu i chuť pustit se do další knížky. O tom, jak Molekuly vznikly, proč si děti knížky zamilovávají a jak se daří spolupracovat se školami i rodiči, jsme si povídali s Kateřinou Špronglovou.

Přímá pedagogická činnost tvoří společně s nepřímou pedagogickou činností pracovní dobu pedagogických pracovníků. Určitě je důležité na úvod zmínit, kdo je pedagogickým pracovníkem, který přímou pedagogickou činnost vykonává. Než se dostaneme k problematice rozvržení pracovní doby, pojďme si vymezit, koho za pedagogického pracovníka považujeme a co je přímá a nepřímá pedagogická činnost.

Školy často řeší, zda je možné nahrávat situace, kdy dochází ke sporům mezi zákonnými zástupci a školou, aby si zajistily důkazy pro případ, že by se tento spor přenesl na půdu České školní inspekce nebo zřizovatele.

Od 1. ledna 2026 mají být na školních záchodech dostupné vložky, případně tampony. Dochází k novelizaci vyhlášky o hygienických požadavcích na prostory určené pro vzdělávání dětí, která rozšiřuje povinnou výbavu toalet užívaných žákyněmi staršími devíti let o jednotlivě balené menstruační potřeby. Vyhláška je skvělou příležitostí k tomu, aby se o menstruaci na školách začalo otevřeně mluvit. Jak ale na to? A jak se vypořádat s vlastním studem?

V minulém díle jsme si ukázali, jak otevřeně a bezpečně mluvit v týmech o obavách i nadějích spojených se změnou. Právě sdílené porozumění a týmová práce jsou základem toho, aby změna neproběhla jen „na papíře“, ale promítla se i do výuky. V tomto díle se podíváme, co pro nás jako učitele znamená rozhodnutí školy, kdy přejde na nový ŠVP – a proč bychom to měli vědět co nejdříve.

Některá školská témata se mi vracejí opakovaně a vlastně stále s větší naléhavostí. Jedním z nich je přetrvávající jednotnost základního školství a obavy z větší faktické, byť oficiálně neustále proklamované, individualizace a diferenciace.

Pro školní poradenskou praxi je tento rozhovor důležitou připomínkou, že kariérní dráhy dnešních žáků a studentů nebudou nutně lineární a předvídatelné. Úkolem kariérového poradenství není nabídnout „jediné správné řešení“, ale pomoci mladým lidem rozvíjet otevřenost k příležitostem, uvědomění a využití vlastní mnohostrannosti (multipotenciality) a schopnost adaptace na měnící se podmínky. Právě kombinace těchto přístupů podporuje pružnost, tvořivost a odolnost – tedy kvality, které jsou pro budoucí profesní život klíčové.

Martin Macháček se narodil v roce 1985 ve Zlíně, absolvoval Teorii a dějiny divadla na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a od roku 2008 vystupoval jako aktivní divadelní publicista. Pravidelně spolupracuje s řadou oborových festivalů, je členem činoherní poroty Cen Thálie, jeho text Miriam Šedá Text se umístil na 5.–9. místě v kategorii Nově uvedená hra v rámci ankety Ceny divadelní kritiky 2020. Kariéra a okolnosti ho ale přivedly i do veřejnoprávního rozhlasu nebo televize. Jak stěžejní bylo působení mimo divadlo pro jeho divadelní kariéru, jaká jsou specifika práce dramaturga v okresním městě a jaká je cena profesního růstu mimo místo bydliště, o tom jsme si s Martinem Macháčkem povídali v dnešním rozhovoru.

Poradenská pracoviště mají pro laika nečekaně pestré složení. K dlouhé řadě rolí se postupně přidává i školní mediátor. V článku stručně představím jeho činnost a podělím se o některé zkušenosti, které jsem za deset let rozvoje školní mediace v ČR získala.

Výuka sexuální výchovy v českých školách do velké míry závisí na ochotě vyučujících se tomuto tématu věnovat. Zda se bude jednat o kvalitní vztahovou a sexuální výchovu, to se podle zahraničních studií odvíjí od kvalifikovanosti, dovedností, ale hlavně od komfortu učitelek a učitelů. Co komfort vyučujících snižuje? Jaké jsou nejčastější obavy z výuky sexuální výchovy a jak je překonat?

Mladí lidé tráví používáním digitálních médií významnou část svých životů. Pokud jsou queer nebo se nacházejí v procesu hledání své identity, může jim online prostor nabídnout řadu pozitiv. Zároveň ale právě na ně číhají ve virtuálním světě velké nástrahy. Nově vydaná příručka Digitální média a LGBTQ+ mládež určená profesím pracujícím s mládeží proto nabízí návod, jak mladým queer lidem pomoci pohybovat se v kyberprostoru bezpečně a přínosně.