V prosincovém čísle Řízení školy i Učitelského měsíčníku jste se mohli dočíst o tom, jak jsme v naší škole využili model balintovských skupin pro spolupráci pedagogů na řešení problémů formou pracovní skupiny A.D.H.D. Příspěvek na toto téma měl ohlas i na konferenci Nezastupitelný zástupce, která se konala 26. 11. 2020. V tomto článku si řekneme, proč vůbec spolupracovat, co to komu ve škole může přinést, a podíváme se na to, jak je možné ve škole spolupracovat a co je potřeba k tomu, aby spolupráce byla funkční.
Téma spolupráce pedagogů vypadá na první pohled velmi jednoduše a nekomplikovaně. Řada z nás je zvyklá pracovat a snad i spolupracovat v předmětových komisích, metodických sdruženích či v týmu školního poradenského pracoviště. Nicméně učitel učí většinou sám a podstatnou část svého pracovního dne tráví se svými žáky. Daleko menší část pak, jestli vůbec nějakou, stráví se svými kolegy a kolegyněmi. Má to výhody i nevýhody. Pro učitele to má výhodu v tom, že díky izolovaně prováděné práci má velikou míru téměř nekontrolované svobody. Což ale může být nevýhodou pro žáky ve chvílích, kdy je tato učitelská praxe nefunkční (nevede k žádoucím vzdělávacím výsledkům) či nedejbože ohrožující psychické bezpečí žáků (nedochází k řešení problémů a konfliktů mezi žáky či mezi žákem a učitelem).
Spolupráce s kolegy může mít nevýhodu v tom, že bude zmenšovat či omezovat naši svobodu ve volbě přístupu, obsahu, metod apod., zároveň nám ale mnoho práce usnadní sdílením materiálů a nápadů. Spolupráce přináší kromě přístupu ke sdíleným informacím a zdrojům také výhodu při řešení problémů: když si s něčím nevím rady, zjistím, jak to řeší kolegové. Ovšem je tu i riziko odhalení, že něco nedělám úplně dobře. Otevřenost ke spolupráci tedy vyžaduje schopnost
. Bezpečné prostředí pro chybu či selhání. Pro žáky spolupracu