Speciální právní úprava, a proto i specifická práva a povinnosti zaměstnavatele a učitele se týkají zejména místa, ve kterém učitel vykonává práci, rozvržení pracovní doby a volna k samostudiu.
Učitel „v práci“: co může a co musí (část 1)
PhDr. Mgr.
Monika
Puškinová
Ph.D.
specialista na školskou legislativu;www.monikapuskinova.cz
Druh práce
Povinnou obsahovou náležitostí pracovní smlouvy je druh práce [§ 34 odst. 1 písm. a) zákoníku práce]. Druh práce může být sjednán v různé „šíři“, např.
*
učitel základní školy, učitel prvního stupně základní školy,
*
učitel střední školy, učitel všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy, učitel ekonomických předmětů střední školy,
*
vychovatel, vychovatel školní družiny.
Pro zaměstnavatele i pedagogického pracovníka (dále jen „učitel“) jsou důležitá pravidla, která se vztahují na jakéhokoli zaměstnavatele a zaměstnance:
*
druh práce je sjednán (nikoli jednostranně stanoven), proto jej nemůže jednostranně měnit ani zaměstnavatel, ani učitel; na změně se musejí zaměstnavatel a učitel dohodnout (obvykle v dodatku k pracovní smlouvě);
*
zaměstnavatel je oprávněn učiteli přidělovat práci pouze v rámci sjednaného druhu práce;
*
učitel je povinen vykonávat práci pro zaměstnavatele pouze v rámci sjednaného druhu práce;
*
učiteli nelze proti jeho vůli přidělovat práci jiného druhu, než je sjednána v pracovní smlouvě, s výjimkou jednostranného převedení na jinou práci podle § 41 zákoníku práce; lze však předpokládat, že tyto případy nejsou ve školství časté.
V souvislosti se sjednaným druhem práce, který sjedná zaměstnavatel a učitel, dále vznikají některé specifické situace a na ně navazující dotazy.
a) Možnost přidělovat práci i „mi