Vynikají hloubkou svých znalostí a schopností, jsou originální a zvídavé. Míra jejich nadání ale může být silně nevyrovnaná, mohou ho skrývat či vzdorovat autoritám. I to jsou mimořádně nadané děti (MiND). Na školách často panuje mylná představa, že si samy poradí a pomoc nepotřebují. Opak je ale pravdou. Nejen to vyplývá z kvalitativního výzkumu Pražského inovačního institutu (Pii).
Šetření se uskutečnilo v první čtvrtině letošního roku s cílem zjistit, jaká je praxe v pražských mateřských, základnícha středních školách, které se na práci s MiND zaměřují. Výzkum je součástí projektu Prague Smart Accelerator financovaného z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání. Celkem bylo během něj provedeno 23 rozhovorů se zástupci škol. Respondenti často dělí nadané do tří kategorií. „
Ideální MiND“
jsou studijní typy dětí, vyspělé i po sociální stránce a motivované s učiteli aktivně spolupracovat. Do druhé kategorie se řadí takzvaní
„skrytí MiND“
, mohou své nadání skrývat z důvodu obavy sociálního vyloučení či mohou být označeni za děti se specifickou poruchou učení. Třetí kategorii tvoří „
rebelující MiND“
, s nimiž se těžko pracuje, mají problémy v sociální oblasti, často vzdorují autoritám a je velmi obtížné je motivovat k práci. Těchto dětí je nejvíce.Různá míra nadání a příklady dobré praxe
Oslovení pedagogové se shodují, že intelektově nadané děti
vynikají hloubkou svých znalostí v oboru svého zájmu a kognitivními schopnostmi
. Zároveň však poukazují na to, že
míra nadání může být silně nevyrovnaná
. MiND mají potřebu přijít na své vlastní originální řešení, mají silné kognitivní potřeby, jsou zpravidla aktivní a zvídavé, ale na druhou stranu mohou nadání skrývat či vzdorovat autoritě. Na ZŠ často ještě respondenti zmiňují dvojí výjimečnost.
„V souvislosti s dvojí výjimečností je třeba zmínit, že nadprůměrné intelektové schopnosti umožňují zpravidla nadaným dlouho handicap kompenzovat, takže nemusí být zaznamenán,“
zdůrazňuje výzkumný tým z Pii, který tvoří Zuzanna Bedřichová, Jan Hurych, Pavel Klíma, David Kohout a Alexandr Kuchynka.Často panuje také mylná představa, že MiND nepotřebují podporu
. Tyto žáci mohou vyčnívat z kolektivu, mohou být vnímány jako rušivý element – nadání nemusí být na první pohled zřejmé a může být zaměněno za specifickou poruchu chování. Naopak se v rámci výzkumu objevovaly názory a pozitivní zkušenosti s rozvojem
sociálních
dovedností
– jde o podporu začlenění do kolektivu a rozvoj měkkých dovedností, ale také například etickou výchovu,
psychohygienu
či podporu v přijetí a dalším rozvoji vlastního talentu.Respondenti se napříč všemi stupni vzdělávání shodli, že se jim
osvědčil individuální přístup a navázání osobního vztahu s nadaným.
Co se týče obsahu výuky, prakticky všichni respondenti upřednostňují obohacování před akcelerací. Například v mateřských školách se z velké míry jedná o zajištění podnětného prostředí s množstvím sofistikovaných pomůcek či využívání NTC metody (Mensa). Na základních školách jde nejčastěji o metody, které rozvíjejí divergentní myšlení, přistupují k látce „badatelským přístupem” či se zaměřují spíše na pochopení principů a strategií. Patří sem například Feuersteinovo instrumentální obohacování, Hejného metoda, využívání inovativních metod výuky (kooperativní, problémové učení, sokratovský styl kladení dotazů) a různé logické hry, jako jsou Abaku, logiclike.com či gather.town. Na SŠ se jako nejvýznamnější zdá možnost poskytnout nadaným k dalšímu rozvoji jejich silných stránek (např. skrze spolupráci s VŠ a výzkumnými organizacemi)a možnost prohlubovat měkké dovednosti.Klíčový přístup učitele a obavy rodičů
„Pro práci s mimořádně nadanými dětmi jsou klíčoví především třídní učitelé. Zpravidla jsou zodpovědní za první identifikaci nadání. Na školách až na vzácné výjimky neexistuje komplexní systém identifikace nadání. Učitelé se musí spoléhat na své pozorovací schopnosti a analýzu výsledků práce dětí a žáků,“
říká analytik Jan Hurych z Pii.Jakmile se nadání u dítěte odhalí, pedagogové ho diskutují se školním poradenským pracovištěm, koordinátorem nadání či ostatními pedagogy a rodiči a radí se o dalším postupu. Následuje doporučení navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu (PPP) či soukromého poskytovatele diagnostických služeb. Nicméně poměrně velká část rodičů se zdráhá nechat své děti diagnostikovat – důvodů je řada: obavy, že budou děti vyčnívat, obavy dlouhých čekacích lhůt v PPP nebo domněnky, že diagnóza není potřebná, či zkrátka nemají zájem.
Slabé stránky v systému
Respondenti na základních školách měli ve většině případů nastavený program péče o intelektově nadané žáky na 1. stupni, bohužel jejich odchodem na víceletá gymnázia se ročníky zpravidla vyprázdní a již není možné dále pokračovat ve speciálních programech na rozvoj talentu. Na druhém stupni tak mohou zůstat nadaní žáci s dvojí výjimečností, jejichž talentu se pak ale již nevěnuje tolik pozornosti.
Společným jmenovatelem škály problémů se však zdá být určitá
rigidita
. Ať už v oblasti financování školství, pedagogických úvazků, ale i obsahu vzdělávání.
„Opakovaně jsme se setkali s názory, že například individuální vzdělávací plán představuje nadmíru papírování a jen minimální přínos pro žáka. Šíře vzdělávacího kurikula neumožňuje v dostatečné míře osobnostní rozvoj a rozvoj neakademických schopností,“
upozorňují autoři výzkumu. Pedagogové kolikrát rezignují na snahu zajistit podporu pro nadané žáky oficiální cestoua spíše se soustředí na neformální přístup. Nicméně i přesto se autoři výzkumu často setkali s velmi kreativním přístupem k výuce a snahou pedagogů navázat s MiND osobní vztah.