Konflikt se žákem. Postup pro řešení problémů se žáky

I když jsme skvělí pedagogové, můžeme se do takovésituace někdy dostat. Ať už proto, že děti testují hranice, nebo projevují nějaké hlubší problémy. Jako první naskočí zpravidla pocit překvapení – nevím, co mám dělat. Tento pocit je potřeba si uvědomit a přijmout ho. Následně se musíme rozhodnout, jestli s tím chceme něco dělat, nebo to z určitých důvodů necháme být. Taková situace probíhá ale většinou velmi rychle, zpočátku se nám tedy může stát, že než se rozhodneme pro konkrétní reakci, žák je pryč. Nevadí, stále sek situaci můžeme vrátit a bylo by to jistě výchovné. Pokud na nás žák nějakým způsobem zaútočil při vyučovací hodině, může být někdy výhodné nestrhávat k jeho chování pozornost a nechat si svoji reakci na přestávku. Jakmile se tedy naskytne příležitost, vyhledáme žáka a řekneme mu, že se nás jeho reakce dotkla, nebo nám připadala velmi nevhodná, a domluvíme si s ním termín rozhovoru (po vyučování, druhý den ve škole apod.). Odložení rozhovoru má výhodu v tom, že opadnou zjitřené emoce a obě strany trochu „vychladnou“. Při klidném rozhovoru s žákem (v domluveném čase) se snažíme zjistit, proč žák jednal daným způsobem nebo jaké jeho potřeby nebyly naplněny. Zeptáme se, zda ho něco netrápí a z čeho je případně frustrovaný. Pedagog je v tu chvíli detektivem, který pátrá po příčině a motivaci daného činu. Je také tlumočníkem, který interpretuje, co žákovo chování může znamenat. V každém případě se s žákem domluvíme na závěru našeho jednání a dohodu dalšího postupu stvrdíme svými podpisy. Žákovi samozřejmě dáme kopii zápisu.

Pokud se situace opakuje, nebo pokud mám pochybnosti o určitém chování žáků či situaci ve třídě, je dobré mít ve škole jednotný postup komunikace (hierarchii jednotlivých kroků). Každý nově nastupující učitel by měl být seznámen s tím, koho má informovat, když se mu nějaké projevy dětí nezdají být v pořádku.

Vždy – raději i preventivně – informujeme nejprve třídního učitele, stačí neformálně ( atd.). Podle míry závažnosti problému se dohodneme, zda je potřeba věc dále řešit a s kým. Další na řadě, s kým bychom měli vzniklou situaci řešit, je výchovný poradce (zejména týká-li se situace pouze žáka a jeho rodiny) nebo školní metodik prevence (především týká-li se problém i třídního kolektivu a vztahů v něm). Zde samozřejmě vycházíme ze zvyklostí a úmluvy na konkrétní škole.

Dle mého názoru je v praxi poměrně běžné, že se hlavně ti začínající obracejí nejprve na kolegu či kolegyni ve sboru, ke kterému/které chovají největší důvěru. Ne vždy však tento postup odpovídá školní rozhodovací hierarchii, často tedy přinese jen problémy. Každá škola má k řešení podobných situací určené lidi, kteří jsou vyškoleni, mají zkušenosti a mají zodpovědnost. Zejména pro nováčka je důležité se s nimi seznámit a domluvit se na vhodném způsobu komunikace, který oběma stranám vyhovuje (vyjasnit si otázky: mohu volat, mám psát mail, zastavit se osobně, …). Pokud se o situaci dozví dříve jiná osoba než k tomu určený pedagog, podrývá to jeho autoritu v týmu, po škole se mohou rozběhnout různé zkreslené informace, což nepodporuje dobré a bezpečné klima.

Má-li na to škola kapacitu, může přizvat další odborníky. Je dobré pátrat po příčinách nevhodného chování dětí a pokusit se je odstranit. Buďte detektivy, buďte tlumočníky!