Že Chorvatsko patří k oblíbeným prázdninovým destinacím, tuší zřejmě každý. Méně známé je, že se jedná o zemi s nepříliš početnou, zato výborně organizovanou českou menšinou, a dokonce kvalitními školami s výukou českého jazyka od mateřských po střední. O jejich fungování, učitelích a žácích, ale i o tom, jak se žije v krajanské komunitě, si s námi povídala Jitka Stanja Brdar poradkyně pro školy s výukou v českém jazyce a učitelka češtiny na České ZŠ J. A. Komenského ve městě Daruvar.
Jsem si jistá, že radost z češtiny už v dětech zůstane
Blanka
Kamenská
Spolupracovnice redakce
Už od roku 2005 působíte jako poradkyně pro školy s výukou v českém jazyce. V čem vaše práce spočívá?
Pro zajímavost – oficiálně se moje pozice nazývá školní dozorkyně a poradkyně pro školy s výukou v českém jazyce. Vykonávám ji na poloviční úvazek. Jmenovalo mě Ministerstvo vědy, vzdělávání a mládeže, abych pomáhala školám s výukou češtiny kdekoli v Chorvatsku. Než jsem se poradkyní stala, více než deset let jsme nikoho takového neměli. Napřed jsem si zmapovala terén a zjistila, že kromě dvou českých škol s výukou všech předmětů v českém jazyce existují školy, kde se čeština učí několik hodin týdně, a jiné, kde je čeština spíše jako dobrovolná činnost. Veškerou výuku bylo nutné začlenit do nově nastaveného státního systému výuky menšinových jazyků, který rozlišuje modely A, B a C.