Už více než třicet let pomáhá dětem a vyučujícím v kanadských základních školách. Eva de Gosztonyi souhlasí s tím, že se dnešní děti častěji projevují náročným chováním. Zdůrazňuje ale, že to neznamená, že by byly „nevychované“. Doporučuje, jak jim pomoci bez nutnosti budování dalších speciálních tříd a škol.
Dnešní děti to nemají lehké, říká kanadská školní psycholožka Eva de Gosztonyi
Lucie
Kocurová
Máte za sebou více než třicet let zkušeností coby školní psycholožka. Změnilo se nějakým způsobem spektrum potíží, které děti ve školách řeší?
Určitě tam jsou vidět změny. Zároveň jsme se ale posunuli směrem k inkluzivnímu vzdělávání. Když jsem s tou prací před mnoha lety začínala, bylo to tak, že jakákoliv vada nebo oslabení u dítěte znamenaly, že se buď vzdělávalo ve speciální škole, nebo ho rodiče učili doma, nebo bylo v nějakém ústavu. Teď ale až na opravdu vážné případy chodí prostě všechny děti do školy, i když mají nějaké poruchy nebo postižení, což s sebou samozřejmě přináší i problémy.
Myslím, že můžeme s jistotou říct, že například v posledních deseti letech určitě narostl počet případů poruch autistického spektra. Vysoká senzitivita těchto žáků s sebou přináší velké výzvy pro vyučující, ale společnost se shoduje na tom, že je pro nás všechny výhodné, když je udržíme v hlavním vzdělávacím proudu namísto jejich převádění do speciálních škol nebo speciálních tříd.
Upřímně si myslím, že právě kvůli různým potížím, které se u dětí projevují, je nyní práce učitelů a uč