Honza Přeslička působí jako učitel prvního stupně a zároveň jako zpěvák kapely Epydemye, momentálně si však od školy dává pauzu na rodičovské dovolené. Jaké je pro něj být učitelem prvního stupně? A v čem je podobné učitelství a hraní na koncertě?
Dětem ve škole i divákům na koncertě je třeba trefit se do noty, říká učitel a hudebník Honza Přeslička
Markéta
Popelářová
studentka; začínající učitelka; členka hnutí Otevřeno, jehož cílem je zlepšení kvality vzdělávání budoucích učitelů
To, že se jednou postaví za učitelskou katedru, nebyla pro Honzu Přesličku předem jasná volba. K učitelství se dostal od programování. Počítače ho sice bavily, ale nikoli naplňovaly, proto se po roce na brněnském VUT rozhodl přejít na učitelství. A jak sám říká, díky setkání s velmi inspirativními lidmi během kolejního života v Českých Budějovicích šel učit konkrétně na první stupeň.
„Na prvním stupni je úplně všechno. Nesoustředím se na konkrétní předměty, ale dětem ukazuji kousek od všeho – kousek češtiny, trochu vesmíru. Rád s dětmi prožívám jejich svět,“ dodává Honza.
Škola by podle něj měla být prostředí, ve kterém je možné si věci vyzkoušet. Oproti reálnému světu by ale děti měly mít možnost v nich také beztrestně chybovat.
Co znamená učivo „probrat“?
Jak Honza Přeslička vnímá své vlastní učitelské schopnosti? Někdy si prý musí dávat pozor: „Občas se mi stává, že děti po deseti minutách výuky přijdou na téma, které je daleko zajímavější než to, které jsem si na hodinu připravil já.“
Je podle něj ale někdy dobré původně naplánovanou hodinu trochu přeorganizovat: „Vím totiž, že ten jejich momentální zápal pro to, něco se dozvědět, něco nového zjistit, je daleko silnější než moje předpřipravené pracovní materiály.“
To se sice lehko řekne, ale hůř udělá. Stíhá v důsledku zdržení zadanou látku probrat?
„Vždy se sám sebe ptám, co vlastně znamená učivo ‚probrat‘. Znamená to, že jsem ho odvykládal, že jsme se tím s dětmi zabývali, nebo že už ho nějakým způsobem mají ‚zvnitřněné‘? Že se látka během hodiny probere, totiž ještě rozhodně neznamená, že si děti něco odnesou. Měli bychom si pokládat otázku, co si pod slovem ‚probrat‘ vlastně představujeme, co od něj očekáváme.“
Dobrým měřítkem úspěchu je pro něj například to, když jeho žáci rodičům po škole vyprávějí, co ve škole zažili nebo co nového se naučili. Někteří rodiče za Honzou Přesličkou nadšeně chodili s tím, že jejich dítě doma po škole vyprávělo například o Miladě Horákové.
Učení, to je podle něj podobný stav jako na koncertě: „Jsem jeho iniciátor a zároveň jsem u něj, u celého procesu, kdy sleduji, jak se děti učí nové věci. I díky tomu dlouhodobě usínám s pocitem, že tahle práce má smysl,“ vysvětluje svůj postoj k učení Honza Přeslička. „Dětem i divákům je potřeba trefit se do noty.“
Honza vedle učení působí také jako zpěvák kapely Epydemye, která před několika lety mimo jiné představila své album Kotlina, věnující se historickým událostem 20. století: „Chtěli jsme říct lidem, proč stojí za to být Čechem nebo Češkou, vybrat důležité momenty naší historie. Původně měla deska pokrýt celou českou historii, bylo by to ale hodně obsáhlé, rozhodli se proto jen pro 20. století.“ Na albu tak najdete písničky například o Miladě Horákové nebo Karlu Čurdovi.
Cítit se v práci dobře
To, aby člověk mohl práci učitele odvádět dobře, je podle Honzy Přesličky podmíněno mnoha faktory. Jedním z nich je například dobré klima školy. Školní prostředí je pro něj zastřešené primárně jedním člověkem – ředitelem školy, který celé klima zásadně určuje: „To, jestli sedím v kabinetu a bojím se, že ředitel přijde, že budu mít nějaký průšvih, nebo jestli je to v podstatě ‚kámoš‘, se kterým je možné se o věcech bavit, je podstatný rozdíl.“
V druhém případě se učiteli na škole pracuje výrazně lépe: „Na takové škole pak vznikají spontánní akce a setkání, člověk se tam cítí dobře. A to celé se pak samozřejmě musí přenést na děti.“
Září jako nový začátek
„Vždycky když přijdu v září do školy, přijde mi, že nic neumím, že se musím vše učit znovu. Moje vlastní přípravy mi přijdou zastaralé. Vlastně je to takový každodenní boj, aby se hodina dneska povedla, abych z toho každý den měl dobrý pocit,“ zmiňuje Honza Přeslička, když se debata stočí k zářijovému návratu do škol.
Jak se on sám na jednotlivé vyučovací hodiny vlastně připravuje? Sám svou přípravu označuje za někdy dost punkovou. Naučil se ale oprostit se od toho, aby ji dělal „pro někoho“, pro někoho jiného, externího. Je pro něj důležité, aby fungovala hlavně pro něj. Hodně se zaměřuje na cíle celého vyučování: „Svoje přípravy bych popsal jako chaotický pytel nápadů, ve kterých se vyznám jen já,“ říká Honza Přeslička s úsměvem.