V nedávné době se v médiích objevila informace, že německý student požádal ministerstvo školství o maturitní otázky na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Vzhledem k existenci zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím") může podobná situace nastat i u nás. A vzhledem k tomu, že mezi subjekty povinné podle tohoto zákona patří i většina škol, žádost podobného typu se může objevit kdykoli a na kterékoli škole.
Žádost o zkušební otázky na základě zákona o svobodném přístupu k informacím
JUDr.
Eva
Janečková,
odbornice v oblasti pracovního práva, ochrany osobních údajů a poskytování sociálních služeb
S podobnou žádostí by bylo možné se vypořádat pomocí § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím, podle kterého může povinný subjekt omezit poskytnutí informace, pokud jde o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, nestanoví-li zákon jinak. To platí jen do doby, kdy se příprava ukončí rozhodnutím.
Zákon předpokládá, že nová informace v době podání žádosti existuje. O „novou informaci“ se nejedná v případě, že určité zachycené údaje představují v daném okamžiku jen pracovní verzi. Nová informace musí být pořízena, tj. vytvořena nebo získána, v souvislosti s přípravou rozhodnutí, které nebylo dosud učiněno. Výraz „při přípravě“ znamená, že povinný subjekt počítal již při vytváření nebo získání informace s jejím využitím pro své další rozhodování. Podmínkou také je, aby se nová informace vztahovala k budoucímu rozhodnutí povinného subjektu, který byl osloven žádostí. Rozhodnutí však nelze chápat pouze jako správní rozhodnutí.
Budeme-li aplikovat výše uvedené na situaci školy, kterou student požádal o informaci o zkušebních otázkách, lze říci, že tyto otázky, které slouží k následnému vyhodnocení zkoušky, jsou tak novou informací vzniklou při přípravě budoucího rozhodnutí. Rozhodnutí, zda student uspěl, či nikoli.
Zákon o svobodném přístupu k informacím nezakládá povinnost, ale pouze možnost na základě § 11 odst. 1 písm. b) informace odepřít. Povinný subjekt proto musí v případě fakultativního odepření zdůvodnit, proč takový postup zvolil.1) Povinné subjekty však musejí dále v každém konkrétním případě uvážit, zda je nezbytné odepřít poskytnutí informací. Jinými slovy, zákon poskytuje povinným subjektům v dispozici této normy velký prostor pro správní uvážení, zda budou postupovat dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím a omezí právo na informace. Svůj postup musejí povinné subjekty řádně odůvodnit.2)
Škola tedy může s odkazem na uvedené odmítnout otázky vydat, nicméně odmítnutí nemůže být časově neomezené. Z časového hlediska lze důvod uvedený pod § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím uplatnit jen do okamžiku, než se příprava ukončí rozhodnutím. Tímto okamžikem se veškeré podkladové informace stávají veřejně přístupnými a musejí být poskytnuty. To neznamená, že by povinný subjekt musel tímto okamžikem znovu zpětně vyřizovat všechny žádosti, u nichž předtím uplatnil omezení.3) Jinak řečeno, pokud by student žádal po maturitě otázky např. kvůli přezkoumání rozhodnutí o výsledku zkoušky, škola by informace musela vydat.
1) Rozhodnutí Mustského soudu v Praze ze dne 25.2.2013 a. j. 11 A 5/2010-39-44.
2) Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2011 a. j. 1 As 105/2010-73.
3) FUREK, A. a L. ROTHANZL. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. Praha: Linde Praha, 2010, s. 411.