Jak procvičovat zrak na jaře a v létě

příliš dlouho a na stejnou vzdálenost. Dívání se do dálky aspoň 6 metrů je pro oči uvolňující, naopak při pohledu do blízka platí, že čím kratší vzdálenost, tím větší námaha. Žaluzie znemožňují uvolnit oči pohledem z okna.

způsobuje napětí, povrchní dýchání, sníženou cirkulací krve mimo jiné.

, umělé osvětlení jim neprospívá. Oproti pobytu venku je ve třídách málo světla.

- souvisí to s přemírou práce na blízko a frontální výukou. Děti nemají mnoho příležitostí se rozhlížet a vnímat periferně.

Máme před sebou z hlediska zraku příznivější část roku. Většina dětí tráví venku více času než v zimním období. Už jen tím, že jsou děti venku, na denním světle, řada problémů odpadá. Naše oči potřebují denní světlo podobně jako plíce potřebují vzduch. Venku je více kyslíku, děti se více pohybují, tím se zlepšuje cirkulace krve, koordinace oko-ruka-tělo, harmonizují se mozkové hemisféry, děti se přirozeně dívají více do dálky a oči pracují v proměnlivých světelných podmínkách (na rozdíl od interiéru).

S postupujícím jarem přibývá slunečního svitu a sluneční paprsky mají větší intenzitu. V minulém díle jsme si podrobně popsali velmi účinný cvik - sunning. Stručně připomeneme postup, ale prosím projděte si podrobný návod v časopise nebo v mé knize, tento cvik je důležité provádět přesně.

Jeden cyklus je tedy 2 minuty ke slunci a minutu v odvrácení. Cykly opakujeme ideálně 2-3×.

Tento cvik posiluje svaly duhovky, zmírňuje světloplachost a zlepšuje schopnost zaostřit. Sluneční paprsky prohřívají oči i obličej, zlepšují prokrvení a tím i výživu tkání, oči celkově uvolňují a stimulují sítnici. UV záření proniká skrz víčka v bezpečné míře a přináší řadu benefitů, např. dezinfekční účinek. Při dobrém vedení si děti tento cvik zpravidla oblíbí.

Skvělá aktivita z hlediska zraku jsou míčové hry. Pohybující se míč stimuluje plynulé , což je žádoucí změna oproti situaci ve třídě, kde převažuje vzdálenost - od očí k lavici, tabuli či učitelce.

Ve škole se procvičuje vydatně spolupráce oko-ruka. Při pohybu venku a s míčem se zapojuje celé tělo a procvičuje se tak koordinace.

Je ideální mít plnou krabici míčků a míčů, a to jak měkkých, tak tvrdších: tenisáky, žonglovací míčky, hopíky, svítící nebo nafukovací míče, míčky s vizuálními či zvukovými efekty, látkové, gumové, kožené, hakysák (footbag), míčky s třásněmi, míče do vody apod. Nechte děti, ať si samy vyberou.

V mé knize je v 10. kapitole popsána celá řad her s míčem - pro jednotlivce, dvojice i skupinky. Můžete také děti povzbudit, aby se zeptaly rodičů či prarodičů, jaké hry s míčem rádi hrávali. Možná si připomenete hry jako "školka", "čáp ztratil čepičku" nebo "polévka se vaří".

Házení a chytání dominantní i nedominantní rukou

Již jsme zmínili, že , především při dívání se do blízka.

Centrální a periferní vidění fungují jako spojené nádoby. Pokud přetěžujeme centrální vidění na úkor periferního, nesvědčí to ani jednomu. Centrální vidění se přetěžuje a periferní, které není využíváno slábne.

Při pobytu venku se při pohybu periferní vnímání zapojuje automaticky. Je důležité si uvědomit, že . I když zprostředkovává méně ostrý obraz, poskytuje nám přehled o širším okolí a pohybu v něm, což je důležité například při prostorové orientaci - to dobře znají hráči kolektivních sportů.

Stačí tedy i běžná kolektivní hra, například fotbal, děti si při ní periferní vidění procvičí zcela přirozeně.

Děti stojí venku a počítají, kolik uvidí ptáků za 1 minutu. Brzy zjistí, že pokud se budou upřeně dívat před sebe, moc jich neuvidí. Tato aktivita podporuje uvolněné dívání, odstraňuje strnulost očí, procvičuje periferní vidění i volnou pozornost.

Naše téma má ještě jeden důležitý aspekt: nejenže se díváme příliš centrálně, ale navíc to děláme nevhodným způsobem. a čípky jsou uzpůsobené k vnímání velmi jemných detailů. S přibývajícím věkem však tuto schopnost využíváme stále méně.

Co tím myslíme? Většina lidí by řekla: "Písmena v knize, to jsou takové breberky..." Ne. Je třeba jít ještě o úroveň níže, vnímat tečku nad i, vnitřky písmenek, mezery mezi slovy, patky u patkového písma.

Vyzkoušejte děti: nakopírujte krátkou pohádku, která začíná prvním velkým ozdobným písmenem. Nechte dětem přečíst a sdílejte, kolik dětí si první písmeno s detaily prohlédlo.

Když se díváme na květ, můžeme sledovat jednotlivé okvětní lístky, jejich tvar, okraje, barevnou kresbu, tyčinky, blizny, pestíky, i jejich stín na květu. Mravenečka můžeme nejprve vnímat jako celek, ale postupně si všimneme hlavy, nožiček. Prohlédli jste si někdy kresbu na krovkách ploštice? U čmeláka - chloupky na nohách, když se noří do květu.

Zlozvyk nevnímat detaily souvisí do značné míry se čtením. Děti se v první třídě rychle posunou od rozpoznávání jednotlivých písmen ke slabikování a během půl roku k plynulému čtení. Učí se zachytit jedním pohledem více slov, což přesahuje rozsah nejostřejšího vidění. Do snahy o ostré vidění se zapojuje širší oblast sítnice, což není fyziologické. Oči jsou přetěžovány a ostrost se snižuje.

Děti se tak učí text spíše odhadovat a domýšlet si význam ze souvislostí. A od čtení se tento zlozvyk přenáší do dalších aktivit. Můžeme jim to přiblížit jednoduchým přirovnáním: stejně jako při jídle nemůžeme spolknout velký krajíc najednou, ale po soustech, i vidění funguje po "malých kouscích".

Vyhledávejte proto příležitosti k vnímání detailů. Nechte děti sdílet, jaké zajímavé detaily objevily. Ukažte jim, že detaily lze najít všude - na podlaze, koberci, dřevě, zábradlí i na jídle na talíři.

Povzbuzujte děti k nacházení stále hlubší úrovně detailů. Zkoušejte také, z jaké vzdálenosti jsou detaily nejlépe viditelné. Pro každé dítě bude vzdálenost trochu jiná, též v závislosti na intenzitě světla, na kondici zraku v té chvíli...

Připravte si lupu (děti si ji mohou přinést i z domova) a vydejte se objevovat mikrosvět - obr. A. Velmi vděčné jsou květy. Děti uvidí struktury, které zůstávají při běžném pohledu skryté. I u takové obyčejné květinky, jako je rozrazil (děti možná znají název "bouřka"), můžeme žasnout nad její krásou: světlé okraje okvětních lístků, v modré barvě lístků tmavší čárky, které jako sluneční paprsky vycházejí od středu ven, světlý střed. Vidíme tyčinky a na konci pylové váčky (obr. B). Též rododendron má na lístcích výraznou kresbu (obr. C). Můžeme dětem vysvětlit, že tato kresba, která směřuje do středu květu, navádí včeličky k nektaru a je to něco jako přistávací dráha. Na obr. D vidíme, že střed rostliny je zvýrazněný - opět je to nápověda pro včeličky. Vidíme, že střed rostliny je zvýrazněný - opět je to nápověda pro včeličky. A pokud ještě narazíme na odkvétající pampelišky, prohlédneme si, že to není jen bílá koule, ale složitá struktura (obr. E). Pokud nenarazíte na právě uvedené květiny, vůbec nevadí, u jakékoliv rostlinky se můžete dočkat překvapení.

Nechte děti, ať venku samy zkoumají, co je nejzajímavější, a sdílejte společně. Některé děti spíše než květiny přitáhnou broučci. Práce s lupou navíc děti zklidňuje a zpomaluje, což je vítaný kontrast k rychlému střídání podnětů v digitálním světě. Detaily můžete i vyfotit.

Dnes mají i menší děti zkušenost s fotografováním. Fotografie v tomto článku byly pořízeny běžným mobilním telefonem. Dříve byla makrofotografie složitá, dnes ji zvládne skoro každý. Vyzvěte děti, aby během prázdnin fotografovaly detaily, a v září můžete uspořádat malou výstavu.

Zmíněné aktivity usnadňují vnímání detailů díky barevným strukturám, což je přirozenější a zábavnější než práce s textem. Podporují funkci čípků, tedy ostré a barevné vidění fyziologickým způsobem, a tak přináší očím uvolnění i procvičení. Zároveň rozvíjí prostorové vnímání, které při sledování plochých obrazů chybí.

Další dovednost, kterou touto aktivitou posílíme, je . Dospělí dokážou jít krásnou krajinou, a přitom být v myšlenkách úplně jinde. Oči sice vidí, ale mozek zrakové informace nezpracovává. V dnešní době i školáci jsou stále více a stále v mladším věku odváděni od přímého kontaktu s reálným světem ke světu virtuálnímu.

Pomoci mohou jednoduché otázky při procházce nebo po návratu: Co tě dnes zaujalo? Kolik jsme potkali pejsků? Jakou barvu měla lavička na zahradě? Kolik jich tam je? Procvičujeme nejen všímavost, ale i vizuální paměť.

Další aktivita: posaďte děti ve dvojicích proti sobě a nechte je, aby si kamaráda dobře prohlédly. Poté si sednou zády k sobě a odpovídají na otázky - jakou má kamarád barvu bačkor, ponožek, zda má brýle nebo náušnice. U menších dětí je účinnou cestou k rozvoji všímavosti práce s barvami.

začněte třeba žlutou. Děti ji během dne hledají ve svém okolí - na květinách, oblečení, hračkách i jídle. Postřehy s dětmi sdílejte. Budete překvapeni, kolik odstínů jedna barva může mít a kde všude ji můžete potkat. Další den dejte šanci třeba modré. Možná děti napadne, že přijdou do školy v oblečení modré barvy.

Další inspiraci k péči o zdravý zrak malých dětí najdete v mé knize . Kromě témat, kterým se věnuje tento článek, obsahuje i přehled jednoduchých aktivit vhodných pro pobyt venku, což se uplatní zejména v nadcházejícím teplejším období.