Několik vět

Podle mých zkušeností se v poradenství léta jen velmi málo diskutují odborné problémy. Naopak jako nejvýraznější podněty pro vášnivé diskuse se jeví změny v administrativně-organizačních záležitostech školství, které se dotýkají i poradenství. I to možná vedlo ke stavu, že si postupně necháváme vnutit úřednické postupy v míře, která může ohrozit samu podstatu poskytování poradenských služeb. Formuláře a výkazy mohou ovlivnit činnost poradce víc než potřeby klienta. Fungování poradenství necháváme ovlivňovat lidi, kteří nikdy neměli jediného klienta nebo kteří poradenskou činnost vykonávali před velmi dávnou dobou. Ani se příliš nescházíme, a už vůbec se nevyjadřujeme z odborné pozice k psychologickým problémům školství.

Přitom společnost kolem nás se proměňuje a my bychom měli tyto proměny odborně reflektovat. Školské i rodičovské veřejnosti bychom měli nabízet současné psychologické a speciálně pedagogické odpovědi na aktuální otázky, které je trápí při rozhodování o dětech. Patří mezi ně namátkou inkluzivní vzdělávání, alternativy ve vzdělávání, domácí vzdělávání (dnes často spojené s neformálním vzděláváním v neakreditované škole), střídavá péče, vhodné formy spolupráce rodiny a školy, dovednosti učitelů předcházet a zvládat výchovné problémy, státní odklon od nezastupitelnosti rodičovské péče.

Únik k práci s jednotlivými klienty je spolehlivý a srozumitelný, funguje léta, leč systémem nepohne. Už i Petr Klíma, který léta razil názor, že předpisy jsou jedna věc a naší práce s klientem se až zas tolik nedotýkají, vnímá, že časy se mění. Jestli nebudeme aktivní sami, budou za nás aktivní jiní. A to pro budoucnost poradenství nepokládám za šťastné.