Kariérové poradenství a informační technologie: proměna moderního poradce

V následujícím článku bych se s vámi ráda podělila nejeno vlastní experimenty, ale především o poznatky z kurzu „ “ (tedy ICT v kariérovém poradenství), který pořádala finská University of Jyväskylä – jak jinak – online. Myslím si totiž, že ač se všichni těšíme, až bude výuka a kariérové poradenství zase „normální“, nemusíme se nutně vracet „do pravěku“. Svět kolem nás se přirozeně vyvíjí a každá krize způsobí nové hledání rovnováhy. Před námi poradci stojí úkol najít si vlastní cestu, jak lze vést kariérové vzdělávánía poradenství ve školách prezenčně a využívat přitom přínosy, které nám technologie mohou dát. Mezi ně nesporně patří úspora času i papíru, možnost využití zážitkových e-pomůcek, ale hlavně učení mladých lidí orientovat se v prostředí, ve kterém se musí orientovat ze všeho nejvíce (Bimrosea Barnes, 2010). S ohledem na proměnlivost světa totiž nemůžeme předpokládat, že nejnovější informace o trhu práce naleznou žáci a studenti v učebnicích či encyklopediích.

Rozvoj ICT samozřejmě všichni vnímáme již delší dobu. Významným milníkem posledních let byl vynález „chytrého telefonu“, díky němuž můžeme být neustále online. Změnil způsob, kterým komunikujeme, nakupujeme, vyhledáváme informace, učíme a prezentujeme se. A pro mladou generaci se stal nezbytnou a naprosto přirozenou součástí života. Obvykle je to první věc, po které sáhnou, potřebují-li vyřešit nějakou situaci. Příslušníci tzv. generace Z vlastně žijí ve dvou paralelních světech. Všichni víme, že trenér delfínů každý den obléká neopren a vstupuje do bazénu. Kariérový poradce pro generaci Z by měl být stejně tak schopen čas od času vstoupit do „onlinu“ a pracovat s nástroji, kterým jeho klienti rozumí. Rozvoj ICT logicky mění roli kariérového poradcea také obohacuje samotný proces kariérového poradenstvío nové prvky.

Je toho mnoho a vše se nevejde do formátu jednoho článku. Téma ICT proto rozepíši na pokračování. V dnešní části bych se ráda věnovala a jejím proměnám v čase.

Jak uvádí J. P. Sampson, J. Kettunen a R. Vuorinen (2019), role kariérového poradce se v posledních letech proměnila. V (již dávné) minulosti byl kariérový poradce především „ “ – tedy ten, který ví a který poskytuje radu. Časem se role poradce proměnila na „ “. V této roli je poradce tím, kdo zná informace, ale je si vědom jejich proměnlivosti. Spíše než na pokrytí veškerých informací se proto soustředí na znalost zdrojů (kde lze aktuální informace čerpat). Současně ale vyznává partnerský přístup. Ví, že mladý člověk se potřebuje naučit pracovat s informacemi sám a přebírat odpovědnost za svůj život, ne být pasivní a závislý na druhých. Expert na proces tedy vybízí své klienty (žáky, mladé lidi), aby informace vyhledávali, třídili, kriticky o nich přemýšleli a aplikovali je do svých životů. Podstatou jeho práce je tedy vzdělávání. Ani tato role již ale není pro moderní svět práce dostačující. Současný svět vyžaduje, aby poradce byl „ “.

Díky masovému využívání internetu se proměnil tzv. „locus of control“ (centrum kontroly) nás všech. Zatímco dříve jsme coby uživatelé byli odkázáni jen na odborná stanoviska expertů, dnes se na informacích sami podílíme. Když si chceme pořídit nové zboží nebo vyrazit do restaurace, můžeme si přečíst reference od jiných zákazníků. A jsme-li (ne)spokojeni, můžeme naše hodnocení (hotelu, lékaře či kadeřníka) nahrát na webovou stránku – tím jsme do procesu více zapojeni a také ovlivňujeme očekávání druhých. Spolupodílení se je nejmarkantnější na sociálních sítích. Můžeme komentovat příspěvky, tweetovat… A tento trend se objevuje i v kariérovém poradenství. Kromě facebookových skupin zahrádkářů či chovatelů jezevčíků existuje celá řada svépomocných komunit ke konkrétním profesím. Např. překladatelé ve skupině „Kolik třešní, tolik višní“ sdílí, jak vyřešit překladatelské oříšky. Existují i skupiny pro hledače práce (např. „Práce v kultuře“) nebo i pro sdílení negativních zkušeností („Kde nepracovat v gastronomii“). Samozřejmě nechybí ani skupiny pro studenty, a to jak konkrétních škol, tak obecné (např. „Aktivní studenti“).

Co to znamená pro kariérového poradce pracujícího s mládeží? Jako expert na management sociálního prostoru můžete žákům a studentům ukázat, že profesní skupiny (např. na Facebooku nebo LinkedIn) existují, nechat je vyhledat takové, které by je mohly zajímat, a vyzvat je, ať do nich nahlédnou. Je to unikátní příležitost, jak mohou ochutnat realitu dané profese či oboru (co lidé z marketingu nejčastěji řeší, o čem diskutují…?) a udělat si konkrétnější představuo trhu práce. Současně je ale potřeba žáky naučit, aby virtuální sociální prostor uměli využít pro volbu i rozvoj své kariéry. Ač zástupci generace Z tráví na svých telefonech dlouhé hodiny, neznamená to, že vědí, jak na to (Kettunen, 2017; Košťálová a Cudlínová, 2021). Chatování s kamarády může být na hony vzdálené od profesního rozvoje. Od mladé generace se očekává, že bude na trhu práce proaktivní, jinak bude v budoucnu těžko bojovat s globální konkurencí dalších zaměstnanců. Profesor J. P. Samson používá termín „co-careering“ (spoluvytváření vlastní kariéry) (Sampson a kol., 2018).

Žáci by si v prvé řadě měli být vědomi toho, že nahrávat informace do virtuálního prostoru musíme s rozmyslem. Měli by se seznámit s příklady pozitivní i negativní sebeprezentace a zkoušet, jak se ve virtuálním sociálním prostoru pohybovat, aby jim to bylo k užitku v budoucí kariéře (Košťálová a Cudlínová, 2021). Se staršími žáky můžete např. vytvořit simulovanou facebookovou profesní skupinu (případně reálnou ke sdílení zkušeností z vybraného školního předmětu) a nechat je, ať si v ní své dovednosti rozvíjejí nanečisto (např. v rámci společenskovědních předmětů, školních projektů či oblasti Člověk a svět práce). Vy můžete skupinu moderovat, vkládat příspěvky vyžadující aktivitu, uměle vyvolat konkurenční atmosféru (stejně jako si mohou konkurovat zaměstnanci v reálném prostředí) či vyzkoušet, kolik žáků „naletí“ na falešné zprávy (fake news). Je to skvělá příležitost, jak u žáků rozvíjet kritické myšlení či diskutovat o etice ve virtuálním prostředí.

Pro rozvoj kariéry jedince na trhu práce v 21. století je zásadní umět využívat potenciál sociálních sítí. Stále častěji budeme potřebovat oporu ve svépomocných skupinách, jejichž členové si navzájem v kariéře pomáhají. A stále více nabývá na důležitosti umět funkční sítě vytvářet. Právě proto dnes už není dostačující být poradcem, který je expertem na obsah. Pro profesní úspěch totiž žákům poskytnutí informace nestačí. Informace nemusí vždy být horkým zbožím, za které se draze platí. Jsou snadno dostupné, současně ale rychle zastarávají. Je jich mnoho a často se v nich nevyznáme. Podílíme se na nich všichni, ale nemůžeme se spolehnout na jejich pravdivost. Všichni jsme experty a všichni se můžeme mýlit. Na své sebeprezentaci se můžeme podílet, někdy je to zábava, jindy spíše nutnost. Kariéroví poradci nás v tom učí spokojeně fungovat.

Kromě role kariérového poradce se objevují i nové způsoby, jak lze díky ICT obohatit samotný proces poradenství. Podle J. Kettunena (2017) lze využívání ICT v poradenství rozdělit do čtyř okruhů – tj. čtyř účelů:

Podrobněji vás s těmito tématy (a možnostmi, jak je prakticky na školách realizovat) seznámím v následujících číslech Školního poradenství v praxi.