Sociální pracovnice nebývají obvykle v popředí odborného zájmu poradenství. Možná také proto, že se v průběhu let pozvolna proměnila náplň jejich práce a dnes jsou možná víc organizačně administrativní pracovnice.
Tím víc stojí za to připomenout dřevní doby poradenství, kdy sociální pracovnice tvořila integrální součást odborného týmu. I tenkrát měla za úkol pozvat klienty, napsat na stroji zprávu psychologovi, který nepsal tak rychle a úpravně. Podstatnou součástí její práce však byl anamnestický rozhovor s rodiči klienta. Anamnéza trvala i hodinu a sociální pracovnice shromáždila nejen příslušné informace o dítěti, ale vlastně posilovala i vstřícnost rodičů k psychologovi, zvyšovala jeho autoritu. Nabízela psychologovi svůj pohled na rodinu, někdy se s ním neshodla v hodnocení situace. A když ještě byla spolehlivá, systematická, vlídná, laskavá, s přiměřenou mírou humoru, co víc si bylo možné přát. Psychologa sociální pracovnice tvořili tým.
Karla Kordová patřila do této generace sociálních pracovnic a všechno, co popisuji v obecnější podobě, naplňovala léta v míře vrchovaté konkrétně v Pedagogicko-psychologické poradně hlavního města Prahy. A ještě navíc byla dáma s anglickým humorem. Spolupracovala s Matějčkem, Schürerem, Žlabem, Šturmou, Masákovou, Rezkovou i Mertinem. Kdyby v době po roce 1989 dotáhla do knižní podoby svůj metodický materiál PPP NVP Anamnestický rozhovor, určitě by se jednalo o stálici při vzdělávání sociálních pracovnic.
Sociální pracovnice byly vždy anonymní, všechnu „slávu“ posbírali psychologové. Takže alespoň taková malá připomínka této jedné sociální pracovnice a vlastně i všech ostatních, které prošly a procházejí poradenstvím.