Děti spolu: Kreslené příběhy pro rozvoj sociálních dovedností

Pracovní listy „Děti spolu“ vznikly jako součást mé diplomové práce na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty UK. Díky podpoře PhDr. Lenky Felcmanové, Ph.D., a Mgr. Olgy Neřoldové jsou tyto materiály od podzimu 2019 dostupné také těm, kterým byly určeny, tedy zejména pedagogickým pracovníkům, psychologům a rodičům. Odborníkům práce s vydanými materiály zprostředkovává informace o způsobu, jakým dítě vnímá a interpretuje svět kolem sebe. Všem, kdo s dětmi pracují, poskytuje publikace „odrazový můstek“ pro rozhovory o mezilidských vztazích a o způsobech, jak předcházet vzájemným sporům, případně jak konflikty řešit.

Metoda „Děti spolu“ vznikla jako reakce na nedostatek podobných materiálů během mé praxe školního speciálního pedagoga na běžné základní škole. Je určena pro individuální práci se žákem nebo pro práci s dvou- až devítičlennou skupinou. Vychází z Feuersteinovy metody instrumentálního obohacování, je ale některými svými rysy specifická. Čtyři obrázky na každém listě představují vždy jeden příběh, ve kterém je zobrazena konfliktní situace z každodenního života dětí ve školním prostředí. Každý list je určen k rozstříhání na čtyři oboustranné samostatné karty. Během přibližně dvacetiminutové lekce lektor postupně předkládá dětem čtyři karty příběhu a specifickým způsobem moderuje diskusi, která se nad obrazovým materiálem rozvíjí. Témata pracovních listů vzešla přímo od vyučujících, kteří se s podobnými situacemi ve svých třídách setkávají. Jedná se o pět oblastí: posměch, střet zájmů, vyrušování, prohra a přiznání. Každé téma je zpracované ve dvou příbězích a je na kartách označeno vlastním symbolem. V příbězích vystupují většinou pouze děti a kromě jednoho příběhu v nich nenajdeme intervenci ze strany autority. Některé postavy prožívají negativní emoce, všechny příběhy ale končí alespoň zčásti pozitivně.

V metodice je popsán doporučený postup práce, obvyklý způsob obrázkových příběhů a doporučené otázky, které je možné klást dětem, aby nepřehlédly při práci s obrázky některé detaily, které jsou pro příběh významné. Návod obsahuje také návrhy, jakými dalšími způsoby je možné pracovní listy využívat. Po dobré rozvaze není problém využít materiál kreativním způsobem. Vždy je však potřeba dbát zásad, které by měly přispívat k rozvoji sociálního porozumění, k rozvoji empatie dětí a k udržení bezpečného prostředí v průběhu lekce. Lektor by měl získat informovaný souhlas rodičů s tím, že metodu aplikuje, a měl by si s dětmi promluvit o tom, jakým způsobem bude nakládat s informacemi, které mu při lekcích sdělí.

Obvyklý průběh lekce má pevnou strukturu několika po sobě jdoucích kroků. Nejprve děti popisují, co na obrázku vidí. Dále se snaží do postav vcítit a posoudit, jaké emoce postavy prožívají. V každém příběhu jsou dvě až čtyři komiksové bubliny, které děti společně vyplňují. Lektor využívá neshod dětí během práce s listy k tomu, aby je naučil spolupracovat a osvojovat si demokratické principy (hlasování, losování, argumentace, kompromis…). Dříve než je odhalena další karta, snaží se děti odhadnout, jak by příběh mohl dále pokračovat, a dávají postavám svá doporučení, jak by se měly zachovat. V závěru každé lekce dostávají děti prostor, aby se zamyslely nad tím, zda něco podobného samy zažily. I zde působí lektor především jako moderátor. Děti se snaží poradit kamarádům, jak by se mohli v popsané situaci příště zachovat, a poskytují si vzájemnou zpětnou vazbu a podporu. Děti mladšího školního věku, kterým je metoda určena, se tohoto sdílení zpravidla rády aktivně účastní. Záleží pak jen na lektorovi a na jeho cílech, aby sám posoudil, kolik času chce diskusi s dětmi věnovat. Samozřejmou součástí práce s touto metodou by měla být společná závěrečná reflexe.

Práce s pracovními listy „Děti spolu“ mi pomohla lépe porozumět tomu, jak konkrétní děti o okolním světě uvažují, jaké mohou být jejich specifické potřeby a jaká podpůrná opatření by jim mohla ve školním prostředí pomoci.

Materiál „Děti spolu“ má v rukou odborných poradenských pracovníků kromě intervenčního využití i určitý diagnostický potenciál. Při práci je cenné pozorovat chování dětí, jejich schopnost seberegulace, jejich postavení ve skupině a řečová specifika. Je dobré všímat si, jakým způsobem děti popisují postavy v příběhu, o jakých emocích postav hovoří a které emoce naopak nikdy nezmiňují. Může nás zajímat, jakým způsobem děti interpretují to, co se v příbězích odehrává, a nakolik se jejich liší od běžné vrstevníků. Pro odborníka může být zajímavé také zaměřit se na to, jaké chování dítě považuje za správné, jaké postupy postavám doporučuje a jaké faktory ho při řešení virtuálních a reálných konfliktů ovlivňují. Všechny tyto informace v rukou odborníka mohou přispět k hlubšímu poznání dítěte.

Když se se žáky nad obrázkovými příběhy setkáváme, obvykle se nevěnujeme pouze této aktivitě, ale střídáme aktivity podle toho, jak se dětem daří udržet u materiálu pozornost. Často děti žádám o zpětnou vazbu ohledně společných aktivit. Ne všechny pochopitelně hodnotí práci s příběhy jen pozitivně. U dětí, kterým na naší práci něco nevyhovuje, zkouším změnit postup práce. Pokud je žák spíše uzavřený, zařazuji například na závěr lekce místo sdílení zkušeností kresbu pátého okénka komiksu. Pokud je skupina hodně živá, zařazuji na závěr relaxaci nebo dramatizaci. Další možností je předložit dětem karty příběhu náhodně pomíchané a dát jim za úkol seřadit je podle vlastní fantazie. Nad takto vzniklou sérií obrázků si pak s dětmi dále povídáme.

Ukázalo se, že některé děti si práci s příběhy skutečně užívají. Je to patrné také z jejich aktivního zapojení a kladení otázek. Jejich zájem o diskusi o předkládaných tématech je často takový, že může být obtížné téma včas uzavřít a společně práci reflektovat. Děti se při společných diskusích umějí vzájemně podpořit a vedou téměř samostatně debaty na úrovni, kterou bychom jim někdy my dospělí mohli závidět. Vnímám také, že pro některé děti (zvláště pro děti s tzv. problémovým chováním) má velký význam už samotný fakt, že s nimi někdo ze světa dospělých mluví o tom, jak na některé situace nahlížejí, a zajímá se o jejich vlastní názory.

Přála bych si, aby vydaný soubor posloužil dětem a všem, kdo s nimi pracují.