Řediteloval jsem ve svém rodném Brně skoro dvacet let, není proto divu, že se na svět stále dívám ředitelskýma očima, a když se ponořím do debaty, pořád mluvím o nás ředitelích, snad mi to odpustíte. Chci se dnes ředitelským pohledem dívat na dokument, o němž se hodně hovoří.
Velká strategie ředitelskýma očima
PhDr.
Václav
Trojan
Ph.D.
autor knih pro školský management, lektor
S velkou slávou byla před pár týdny definitivně vládou schválena několik let připravovaná budoucnost našeho vzdělávacího systému známá pod kratším názvem Strategie 2030+. V odborné veřejnosti je spjatá s poměrně velikým očekáváním, bohužel se podle mne pohled trochu zúžil na debaty o padesátiprocentním snížení obsahu kurikula, což je dosti veliké zkreslení. To nechejme na jindy.
Co tedy říkají slova, z nichž se strategie skládá? Slovo ředitel je použito celkem 74x, což není málo. Dokonce slovní základ škol je tam 224x. Krásné, ne? Co se tedy týká skutečně ředitelů? Vypsal jsem základní teze:
*
Pedagogické vedení ředitele musí být podporováno jako priorita.
*
Ředitelům musí být po celou dobu kariéry poskytována maximální podpora.
*
Porostou prostředky na platy tak, aby ředitelé mohli zohlednit kvalitní práci pedagogů.
*
Bude třeba posílit vstupní vzdělávání ředitelů a formulovat kritéria v oblasti koncepce vzdělávání, pedagogického vedení školy, kvality pedagogického sboru, výuky, vzdělávacích výsledků žáků a rovných příležitostí žáků ve vzdělávání.
*
Vznikne kompetenční profil ředitele, který bude nejenom výchozím podkladem pro koncepci revidovaného funkčního studia pro ředitele škol, ale především nástrojem pro (auto)evaluaci, vzdělávání a sebevzdělávání ředitelů, a bude nově nastaven systém DVPP.
*
Bude nastaven systém uvádějících a začínajících ředitelů.
*
Ředitelům bude vytvořen prostor pro řízení pedagogického procesu analýzou stávajících činností v nepedagogické práci školy a budou ověřeny možné formy rozdělení kompetencí.
Tvůrci Strategie 2030+ považují pedagogické vedení ředitele za prioritu. Člověku se chce říct, konečně je to tady, jen je zvědavý na konkrétní implementační kroky. Ředitelé budou mít podporu. Tu skutečně potřebují, ovšem poskytovanou co nejblíže jejich škole a musí to být oni, kteří ji budou žádat a využívat, kteří rozhodnou o její formě a podobě. Bez ohledu na plnění různých projektových indikátorů či využívání nabídek organizací někdy přicházejících s naivními černobílými koncepty. Na smysluplnou podobu konkrétní podpory ředitelů a škol se těším a věřím, že i většina ředitelek a ředitelů. Strategie je v této oblasti poměrně obecná, ale věřím, že implementační etapa přinese potřebné a očekávané konkretizace.
O posílení vstupního vzdělávání nových ředitelů (raději bych hovořil o vstupní přípravě) se také již jednalo několikrát. Jde o to, jaká bude podoba této přípravy, zdali už najde systém odvahu změnit její filozofii a také zdali ji budou dělat skutečně ti nejlepší, které máme k dispozici.
Podporuji chystaný kompetenční profil ředitele. Konečně bude někde do kamene vytesáno, co všechno musí ředitel dělat, za co odpovídá a vůbec jaký má být – bude to dobré jak pro ředitele samotného, tak pro jeho zřizovatele, pedagogy i mnoho dalších. S jeho pomocí budou ředitelé schopni vést pedagogické týmy i sami sebe k naplňování kritérií kvalitní školy se zřetelem na zajišťování optimálního rozvoje potenciálu všech žáků, rozvoje jejich kompetencí a snižování vzdělávacích nerovností.
Fandím myšlence změnit systém DVPP. Skutečně již dlouho nevyhovuje a dlouhodobě cítím v této oblastí nedůvěru systému vůči ředitelkám a ředitelům, kteří jistě sami dokáží rozhodnout o potřebách svého pedagogického týmu, a tedy i o konkrétní podobě DVPP. O nepedagogických činnostech ředitele se toho již napovídalo a vyzkoumalo tolik, že je to hanba opakovat znovu dokola. Nevypadli ovšem z úvah ředitelé malých škol (jen málotřídek máme okolo 1 300), když se píše o možnosti delegování a posílení nepedagogických pozic?
Jsou to hezké věci a fandím jejich zrodu. Jen si říkám – není to málo? Když zvažuji aktuální ředitelské podmínky a problémy, potom vidím, že se toho pod kuratelou Strategie 2030+ pro ně mnoho nezmění v případě, kdy nebude jasná, termínovaná a konkrétně stanovená implementace. MŠMT by tentokrát nemělo zapomenout na nezbytnost autentického komunikačního kanálu, který víru v reálnost myšlenek Strategie 2030+ dostane do školského terénu.
Stále věřím, že přijdou skutečné a smysluplné kroky, nikoli proklamace a další zkoumání toho, co již všichni víme. Například v administrativě je třeba spíš škrtat (i parazitní oddělení na úřadech) než vymýšlet další nepedagogické pozice. Peníze přece ředitelé potřebují pro dobré učitele, ne?