Proč to neřekl jinak? Proč se lépe nebránil? Proč jim nevysvětlil, jak to bylo? To jsou běžné reakce nás diváků, když sledujeme online vystoupení politiků či jiných známých osobností, třeba na televizní obrazovce. ZKUSTE SI TO. Zkuste sami okamžitě a přesně odpovědět na průměrně složitý dotaz. Přidejte si stresující faktory, jimiž jsou nervozita, nevypočitatelná tvář tazatele (novináře), namířené „hlavně“ kamer, kolemstojící publikum čekající na vaši chybu. A vědomí, že NEMÁTE DRUHÝ POKUS. Věřte, je to těžké, a neznám nikoho, kdo by byl v disciplíně KOMUNIKACE vždy stoprocentní.
Umění diplomacie pro školní kolbiště
Mgr.
Dita
Fuchsová,
lektorka a poradkyně v oblasti komunikace, držitelka titulu „Mluvčí roku 2017“
Nikdo se řečníkem nerodí. Nikdo se nenarodí ve zbroji skvělého diskutéra. To život a dennodenní praxe minirozhovorů s různými skupinami lidí nás zdokonalí v umění diskuse. Ráno s dětmi, s partnerem. Pak se sousedkou, možná s pošťačkou či s řidičem autobusu. V práci s vrátným a kolegy. Pak přijdou na řadu sekretářka, studenti, kolegové, družinářka, studenti, kolegyně s problémem, druhá kolegyně s problémem, studenti s problémem, telefonát s úředníkem, zatím bez problému, ale jeden nikdy neví, pak je to oběd, nezávazné ševelení s kolegy, následně dorazí první rodiče s problémem, odpoledne původně půlhodinová porada, která trvá přes hodinu a během níž mluvíte více, než jste původně chtěli, a méně takticky, než jste původně zamýšleli...
Myslím, že knihu „umění diplomacie pro všední život“ by mohl sepsat každý druhý dlouholetý ředitel běžné školy. Zřizovatel - jedna fronta. Učitelský sbor - druhá bojová linie. Studenti - nedisciplinovaní bojovníci, o jejichž dobro nám jde především. Cíl? Trvale udržitelný mír nebo alespoň příměří. Jak na to? Mnoha ředitelům a ředitelkám jsem položila tento dotaz s následujícím výsledkem:
1.
Myslete na sebe, na to, že zdroje vaší energie nejsou nevyčerpatelné. Vyprahlí = oslabení i v diskusi.
2.
Pokud chcete někoho přesvědčit, více možností (širší paletu zbraní) máte v osobním setkání. Po telefonu pracujete jen s verbální složkou, paraverbální (melodie hlasu atp.) může být zkreslena a o sílu neverbální munice se připravujete.
3.
V osobním setkání využijte možnosti svého hlasu. Zvýšit jej bývá málokdy cestou k vítězství. Věty formulujte co nejjednoduššeji a často se přesvědčujte, že vám partner v diskusi rozumí.
4.
V předstihu si rozmyslete, jestli je taktičtější rozhovor mezi čtyřma očima, nebo diskuse více lidí. Ne/výhodou rozhovoru dvou lidí je, že nejsou přítomni svědci. A když na problematického rodiče či žáka vystoupí hradba učitelů s vámi v čele, patrně se vaše protistrana stáhne do defenzivy, což také málokdy vede ke kýženému výsledku.
5.
V osobním setkání je důležité místo: kde schůzka probíhá, jak jste v místnosti rozmístěni, jak vypadá stůl, kdo sedí proti komu, vedle koho, jak na sebe vidíte. Roli hrají i maličkosti: ostré světlo, stejně jako málo světla nejsou příjemné vám ani partnerovi.
6.
Na úvod si řekněte, proč jste se potkali. A kdykoli v průběhu rozhovoru na to poukažte, zejména ve chvíli, kdy se řeč stáčí jinam.
7.
Oslovujte ho či ji jménem. Správně vysloveným (zkomolení svého jména snese jen málokdo) a použitým kdykoli, když chcete dodat svému tvrzení váhu.
8.
Připravte se argumentačně. Už dopředu si rozmyslete odpovědi na očekávatelné námitky a dotazy.
9.
Snažte se na projednávané téma podívat optikou partnera v diskusi. Byť to někdy bývá těžké, dejte mu aspoň v něčem za pravdu.
10.
Stejně tak usilujte o to, aby si váš partner v diskusi uvědomil vaši úlohu. Otázku „Co byste dělal na mém místě?“ nebo „Co byste mi radil udělat?“ pokládám velmi často. Buď si můj protějšek „naběhne“, nebo přijde s řešením, které jsem předtím neviděla.
Při komunikačních školeních zkoušíme modelové situace rozhovorů na kameru. Nevytváříme hvězdy do médií, záznam kamery vám nejlépe ukáže, co jste měli sdělit jednodušeji, jinak, lépe. Těžko na cvičišti (školení rozhovorů „nanečisto“), lehko na bojišti (reálné situace), kde vesměs dostaneme jen jednu příležitost. Šance zvládnout ji maximálně dobře vždycky je.