Škodlivost alkoholu a boj proti kouření, 1. část

1. část

Péče o děti a jejich výchovu je právem rodičů podle čl. 32 Listiny základních práv a svobod, jež je součástí ústavního pořádku ČR podle čl. 112 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava ČR. Základní povinností rodičů je také vybavit dítě nejdůležitějšími informacemi, a to již v nejútlejším věku, a tuto výchovu k péči o vlastní bezpečnost a ochranu zdraví až do věku dospělosti neustále prohlubovat.

Školy a zařízení, která zajišťují výchovu a vzdělávání žáků a studentů však mají v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví také řadu závažných povinností a úkolů vyplývajících z pracovněprávních, bezpečnostně-technických a zdravotně-hygienických předpisů, i speciálních předpisů ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, včetně jeho metodických opatření. V našem dnešním článku zaměříme pozornost na otázku, která je společná výchově v rodině i výchově ve škole, a tou je primární prevence sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů, zejména je to otázka alkoholismu, kouření a zneužívání návykových látek.

Na první pohled by se zdálo, že by s alkoholem a kouřením neměly být ve školách a školských zařízení při výchově žáků a studentů větší problémy, vždyť sám zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů v ustanovení § 8 obsahuje absolutní zákaz kouření ve vnějších i vnitřních prostorách všech typů škol a školských zařízení. Nicméně v praxi škol způsobuje kouření, alkoholismus a dokonce v poslední době i zneužívání návykových látek stále větší a větší problémy. Z toho důvodu dokonce vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy před nedávnem Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních č.j. 20 006/2007-51 (zveřejněn ve Věstníku MŠMT v sešitu 11. listopadu 2007). Úvodem si položme otázku, kde jsou příčiny toho, že i pro školy a školská zařízení je otázka kouření, alkoholismu a zneužívání návykových látek zásadní otázkou. Pro odpověď se podívejme do statistiky. Podle údajů Českého statistického úřadu vzrostla v České republice jen za posledních osm let spotřeba cigaret o třetinu, což je bezesporu alarmující. V roce 2001 činila průměrná spotřeba cigaret na jednoho obyvatele ČR 1 664 kusů, v roce 2002 1893 kusů, v roce 2003 2 192 kusů, v roce 2004 2 243 kusů, v roce 2005 2 275 kusů a roce 2006 2 338 kusů.

Jen víceméně jako poznámku pod čarou si připomeňme evropské státy, které kouření zakázaly - Irsko, Norsko, Černá Hora (v roce 2004), Švédsko, Itálie, Makedonie (v roce 2005), Skotsko (v roce 2005), Dánsko, Anglie, Wales, Estonsko, Finsko, Island, Litva, Slovinsko (v roce 2007) a Francie (v roce 2008). To však souvisí s širší otázkou, a to otázkou rozsahu obecného zákazu kouření v České republice vůbec, která není předmětem tohoto článku.

Je nepopiratelným faktem, že pro zdravý vývoj mladého člověka a úrazovou prevenci je důležitá i výchova k dodržování zásad správné životosprávy.

Každý žák by již od vstupu do základní školy měl získávat informace od rodičů i od učitelů ohledně správné životosprávy. Vhodný režim doby studia a odpočinku a informace o příčinách únavy a o významu střídání jednotlivých činností pro upevňování zdraví napomáhají k získání správných návyků, jež vedou k rozvoji osobnosti a které si odnese mladý člověk do života a bude je posléze aplikovat,až bude v pracovním procesu.

Učitelé a výchovní pracovníci musí proto svým vlivem, autoritou a konkrétní pomocí přispívat k organizování tělovýchovných, sportovních a uměleckých aktivit dětí, žáků a studentů, které napomáhají zdravému vývoji dítěte. Každému je jasné, že děti, žáci či studenti, kteří nemají zvláštní zájmy nebo koníčky, mají velké množství volného času, který neví jak „utratit“. Zde pak dětští lékaři a psychologové vidí prvopočátek vzniku patologických jevů u dětí, žáků a studentů spojených s kouřením, alkoholismem a dokonce i zneužíváním návykových látek.

Nejčastější rizikovou skupinou jsou děti a žáci, kterým rodiče dávají špatný příklad. Stále totiž více přibývá těch, kteří postrádají potřebu pracovat, i těch, kteří po menších životních nezdarech (např. ztrátě zaměstnání, rozchodu s partnerem apod.) podléhají drogám a alkoholu. Na děti těchto rodičů se pak musí zvlášť zaměřit pozornost školy a jejich pedagogických pracovníků.

Asi se nemusíme vzájemně přesvědčovat, že alkoholismus je neblahý společenský jev. Projevuje se v různých oblastech života společnosti, a to nejen jako choroba společnosti, ale i jako příčina značného množství pracovních úrazů (a to nakonec i úrazů smrtelných), ale i jako příčina dopravních nehod, požárů, havárií a nejtěžších forem kriminality. Neblahý společenský a sociální dopad je možno shrnout takto: rozvracení rodiny, zanedbaná výchova a výživa dětí, špatná pracovní morálka, fluktuace a absence zaměstnanců v pracovním procesu, zbytečné náklady, které musí společnost vynaložit na léčení úrazů a hmotné škody vzniklé z havárií a trestných činů.

Alkoholismus, který přechází v toxikománii, se považuje za psychickou poruchu, kterou je třeba léčit, aby se nevytvářely podmínky pro vznik alkoholismu, je nutno dodržovat zejména tyto zásady: nenutit nikoho k pití, zvláště pak děti a mládež, dodržovat zákaz prodeje a podávání alkoholu všeho druhu osobám mladším 18 let, u osob v pracovním poměru dodržovat zákaz pití alkoholických nápojů na pracovišti, sledovat důvody absence, a to jaká žáků ve škole, tak zaměstnanců v pracovním poměru.

Z metodického hlediska je třeba vést boj proti alkoholismu po celou dobu školní docházky, prakticky od vstupu žáka do školy. Žákům na druhém stupni základní školy je pak třeba samozřejmě věnovat zvýšenou pozornost, neboť se jedná o dospívající mládež, u které je třeba dbát dvojnásob, aby si na alkohol nezvykla. Těžiště boje proti alkoholu nespočívá ve strohém zákazu pití, ale ve správné výchově mladého člověka. Proto je nutné boj proti alkoholismu zahrnout do veškeré výchovné práce. Mladý člověk potřebuje, aby mu někdo vysvětlil škodlivost alkoholismu a přednosti abstinence, která je samozřejmým požadavkem pro spojený, klidný život.

I tabák náleží mezi drogy. Obsahuje nikotin, který je podstatnou (i když ne jedinou) součástí tabákového kuře s vlastnostmi pravé toxikomatické látky.

Společenské nebezpečí kouření spočívá v tom, že kouřením jsou ve společných místnostech ohrožováni na zdraví i nekuřáci a že vinou kuřáků, kteří nadto bývají i nadměrnými konzumenty alkoholických nápojů, vznikají nejen škody na zdraví, ale často i škody na majetku (jako např. požáry).

Kouření na pracovišti patří k nejožehavějším problémům pracovní hygieny, současně je však otázkou právní, mravní, organizační, psychologie práce a v neposlední řadě samozřejmě i slušného chování a dodržování zásady dobrých mravů.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. l) zákoníku práce jsou zaměstnavatelé povinni zajistit dodržování zákazu kouření na pracovištích stanoveného zvláštními právními předpisy. Těmito zvláštními předpisy jsou především předpisy protipožární, zdravotní a pak samozřejmě již výše citované ustanovení § 8 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení totiž se zakazuje kouřit: na veřejných místech, kterými jsou uzavřené prostory přístupné veřejnosti, prostředky veřejné dopravy, veřejně přístupné prostory budov související s veřejnou dopravou, nástupiště, přístřešky a čekárny veřejné silniční a drážní dopravy a městské hromadné dopravy, s výjimkou stavebně oddělených prostor ke kouření vyhrazených a při pobytu osob trvale větraných do prostor mimo budovu, ve vnějších i vnitřních prostorách všech typů škol a školských zařízení, v zařízeních společného stravování provozovaných na základě hostinské činnosti, pokud tato zařízení nemají zvláštní prostory vyhrazené pro kuřáky a označeny zjevně viditelným nápisem „Prostor vyhrazený pro kouření“ nebo jiným obdobným způsobem a zajištěné dostatečné větrání podle požadavků stanovených zvláštním právním předpisem, v uzavřených zábavních prostorách, jako jsou kina, divadla, výstavní a koncertní síně, dále ve sportovních halách a prostorách, kde jsou pořádána pracovní jednání s výjimkou zvláštních, stavebně oddělených prostor ke kouření vyhrazených se zajištěným dostatečným větráním podle požadavků stanovených zvláštním právním předpisem, ve vnitřních prostorách zdravotnických zařízení všech typů, s výjimkou uzavřených psychiatrických oddělení nebo jiných zařízeních pro léčbu závislostí, a to v prostorách, které jsou stavebně oddělené a při pobytu osob s možností větrání do prostor mimo budovu.

Dále pak platí, že v budovách státních orgánů, orgánů územních samosprávných celků, zařízení zřízených státem nebo územním samosprávným celkem poskytujících veřejné služby a finančních institucí včetně jejich zařízení společného stravování, jsou osoby pověřené jejich řízením povinny zajistit, aby občané byli v těchto budovách chráněni před škodami působenými kouřením.

Zrcadlově k těmto povinnostem zaměstnavatelů stanovil zákonodárce povinnosti zaměstnanců. Jedná se konkrétně o ustanovení § 106 odst. 4 písm. e) a l) zákoníku práce. Pod písm. e) je výslovně stanoveno, že zaměstnanec je povinen nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci. Pod písm. l) se dále ukládá zaměstnanci povinnost podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.

Řešit však otázku kouření a zejména odvykání kouření až v době, kdy jsou mladí lidé již v pracovním procesu, je pozdě. V současné době roste počet kuřáků v řadách mládeže a co je nejvíce alarmující, že i v řadách mládeže povinné školní docházkou (tedy žáků základních škol). Přílišné kouření - nikotinismus jako příznak otravy tabákem - má škodlivý vliv na vyvíjející se organismus mladých lidí (u mladších nebo začínajících kuřáků může dokonce vzniknout prudká otrava nikotinem) a má samozřejmě vliv na soustředění se žáka na výuku a na učení, neboť vede k rozptylování jeho pozornosti a odvracení žáka od učení.

Návyk (na léčiva) je způsobený opakovaným užíváním některého léku, charakterizuje ho zejména psychická závislost. Přechod mezi návykem a toxikománií je plynulý. Toxikománie je psychofyziologické onemocnění. Je to dlouhodobě probíhající otrava organismu, škodlivá jak pro postiženého jednotlivce, tak pro společnost. Užívání pokračuje i navzdory tomu, že si postižený většinou uvědomuje škodlivost drogy pro své zdraví a prostředí, ve kterém žije a pracuje. Toxikománie je stav, při kterém se vytváří chorobná závislost na určité droze s následnými tělesnými a psychickými poruchami. Prevence spočívá v soustavném pedagogickém ovlivňování, v trpělivém vysvětlování škodlivosti návyku na některé drogy, a to jak pro zdravotní stav mladého člověka, tak i pro rodinu, přátele a společnost.

METODICKÝ POKYN MŠMT K PRIMÁRNÍ PREVENCI SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ U DĚTÍ, ŽÁKŮ A STUDENTŮ VE ŠKOLÁCH A ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍCH č.j. 20 006/2007-51

Článek 1 Předmět úpravy

(1) Metodický pokyn Ministerstva školství,mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT) k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů (dále jen „žák“) ve školách a školských zařízeních v souladu s § 29 odst. 1 a § 30 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 18 písm. c) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, Koncepcí státní politiky pro oblast dětí a mládeže, Národní strategií protidrogové politiky, Strategií prevence kriminality a Strategií prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy:
a. vymezuje terminologii a začlenění prevence do školního vzdělávacího programu,
b. popisuje jednotlivé instituce v systému prevence a úlohu pedagogického pracovníka,
c. definuje Minimální preventivní program,
d. doporučuje postupy škol a školských zařízení (dále jen „školy“) při výskytu vybraných rizikových forem chování dětí a mládeže.

(2) Primární prevence sociálně patologických jevů u žáků v působnosti MŠMT je zaměřena na:
a. předcházení zejména následujícím rizikovým jevům v chování žáků:
* záškoláctví,
* šikana, rasismus, xenofobie, vandalismus,

* kriminalita, delikvence,
* užívání návykových látek (tabák, alkohol, omamné a psychotropní látky - dále jen „OPL“)a onemocnění HIV/AIDS a dalšími infekčními nemocemi souvisejícími s užíváním návykových látek,
* závislost na politickém a náboženském extremismu,
* netolismus (virtuální drogy) a patologické hráčství (gambling)
* rozpoznání a zajištění včasné intervence zejména v případech:
* domácího násilí,
* týrání a zneužívání dětí, včetně komerčního sexuálního zneužívání,
* ohrožování mravní výchovy mládeže,
* poruch příjmu potravy (mentální bulimie, mentální anorexie).

(3) Aktivity škol jsou cíleně směrovány k efektivní primární prevenci aeliminaci aktivit z oblasti neúčinné primární prevence.

(4) Tento metodický pokyn je určen pro právnické osoby vykonávající činnost škol zřizovaných MŠMT. Podpůrně je doporučován k využití i ostatním školám zapsaným do školského rejstříku a poskytovatelům služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou.

V tomto úvodním článku se obdobně jako tomu bylo v případě Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných MŠMT, č.j. 37 014/2005, Věstník MŠMT sešit 2/2006 zdůrazňuje, že se jedná o předpis závazný pro právnické osoby vykonávající činnost škol zřizovaných MŠMT. Ostatní školy a školská zařízení jej mohou využívat podpůrně. Je proto třeba opětovně připomenout, že jej musí ředitelé škol a školských zařízení zapracovat do svých školních a vnitřních řádů vydávaných podle ustanovení § 30 školského zákona.

Kromě předmětu právní úpravy obsaženého v odstavci 1 je pro praxi důležitý odstavec 2, jenž stanoví na co má být zaměřena prevence sociálně patologických jevů u žáků.

Článek 2 Vymezení základních pojmů

(1) Primární prevence sociálně patologických jevů u žáků - základním principem strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže ve školství je výchova žáků ke zdravému životnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování a zachování integrity osobnosti. Jedná se o oblast zabývající se prevencí v oblastech uvedených v Čl. 1 odst. 2 s cílem zabránit výskytu rizikového chování v daných oblastech,nebo co nejvíce omezit škody působené jejich výskytem mezi žáky

(2) Nespecifická primární prevence - veškeré aktivity podporující zdravý životní styl a osvojování pozitivního sociálního chování prostřednictvím smysluplného využívání a organizace volného času, například zájmové, sportovní a volnočasové aktivity a jiné programy, které vedou k dodržování určitých společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti, k odpovědnosti za sebe a své jednání.

(3) Specifická primární prevence - aktivity a programy, které jsou zaměřeny specificky na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování žáků.

Jedná se o:
a. všeobecnou prevenci, která je zaměřena na širší populaci, aniž by byl dříve zjišťován rozsah problému nebo rizika,
b. selektivní prevenci, která je zaměřena na žáky, u nichž lze předpokládat zvýšenou hrozbu rizikového chování,
c. indikovanou prevenci, která je zaměřena na jednotlivce a skupiny, u nichž byl zaznamenán vyšší výskyt rizikových faktorů v oblasti chování, problematických vztahů v rodině, ve škole nebo s vrstevníky.

(4) Efektivní primární prevence - kontinuální a komplexní programy, interaktivní programy, především programy pomáhající čelit žákům sociálnímu tlaku, zaměřené na zkvalitnění komunikace, nenásilné zvládání konfliktů, odmítání návykových látek, zvyšování zdravého sebevědomí, zvládání úzkosti a stresu apod.

(5) Neúčinná primární prevence:
a. zastrašování, citové apely, pouhé předávání informací, samostatně realizované jednorázové akce, potlačování diskuse,
b. hromadné aktivity nebo promítání filmu by měly být pouze doplňkem, na který by měl vždy navazovat rozhovor v malých skupinkách.

(6) Minimální preventivní program¹)- konkrétní dokument školy zaměřený zejména na výchovu žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností. Minimální preventivní program je založen na podpoře vlastní aktivity žáků, pestrosti forem preventivní práce s žáky, zapojení celého pedagogického sboru školy a spolupráci se zákonnými zástupci žáků školy. Minimální preventivní program je zpracováván na jeden školní rok školním metodikem prevence, podléhá kontrole České školní inspekce, je průběžně vyhodnocován a písemné vyhodnocení účinnosti jeho realizace za školní rok je součástí výroční zprávy o činnosti školy.²) V tomto článku se v odstavcích 1 až 5 vymezují základní pojmy: primární prevence sociálně patologických jevů u žáků, nespecifická primární prevence, specifická primární prevence, efektivní primární prevence a neúčinná primární prevence. Pro praxi je důležitý odstavec 6, ve kterém se ukládá školám a školským zařízením zpracovávat na každý školní rok minimální preventivní program, který je součástí výroční zprávy školy. Je samozřejmé, že MŠMT může ukládat povinnosti jen školám a školským zařízením, jejichž je zřizovatelem, nicméně je třeba vycházet z toho, že každá škola musí minimální preventivní program zpracovat a že tento dokument podléhá kontrole České školní inspekce. V té souvislosti upozorňuji, že je třeba rozlišovat minimální preventivní program od školního preventivního programu podle článku 3 odstavec 2 tohoto metodického pokynu a od školního řádu nebo vnitřního řádu, kam se také podle v souladu s článkem 8 tohoto metodického pokynu zapracovávají zásady prevence sociálně patologických jevů. Bližší podrobnosti ohledně zpracování tohoto minimálního preventivního programu jsou uvedeny v článku 5 tohoto metodického pokynu.

Článek 3 Začleňování primární prevence sociálně patologických jevů u žáků do školních vzdělávacích programů

(1) Do školního vzdělávacího programu vydaného ředitelem školy³) je začleněna problematika prevence sociálně patologických jevů u dětí, v případě není-li vydán rámcový vzdělávací program⁴) je tato problematika začleněna do osnov tak, aby se prevence sociálně patologických jevů u žáků stala přirozenou součástí školních osnov a výuky jednotlivých předmětů a nebyla pojímána jako nadstandardní aktivita škol.

(2) Každý pedagogický pracovník dbá, aby uplatňovaná prevence sociálně patologických jevů u žáků podle odstavce 1 byla prováděna komplexně, tj. ve všech oblastech, jichž se prevence sociálně patologických jevů u žáků dotýká:
a. oblast zdravého životního stylu (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity),
b. oblast společenskovědní (komunikace, sociální dovednosti a kompetence),
c. oblast přírodovědná (biologie člověka, fyziologie, chemie),
d. oblast rodinné a občanské výchovy,
e. oblast sociálně-právní.

(3) Školní preventivní strategie (školní preventivní program)
a. je dlouhodobým preventivním programem pro školy a školská zařízení,
b. je součástí školního vzdělávacího programu, který vychází z příslušného rámcového vzdělávacího programu, popř. přílohou dosud platných osnov a učebních plánů,
c. vychází z omezených časových, personálních a finančních investic se zaměřením na nejvyšší efektivitu,
d. jasně definuje dlouhodobé a krátkodobé cíle,
e. je naplánována tak, aby mohla být řádně uskutečňována,
f. se přizpůsobuje kulturním,sociálním či politickým okolnostem i struktuře školy či specifické populaci jak v rámci školy, tak v jejím okolí, respektuje rozdíly ve školním prostředí,
g. oddaluje, brání nebo snižuje výskyt sociálně patologických jevů,
h. zvyšuje schopnost žáků a studentů činit informovaná a zodpovědná rozhodnutí,
i. má dlouhotrvající výsledky,
j. pojmenovává problémy z oblasti sociálně patologických jevů dle čl. 1, odst. 1 a případné další závislosti, včetně anabolik, dopingu, násilí a násilného chování, intolerance a antisemitismu,
k. pomáhá zejména těm jedincům, kteří pocházejí z nejvíce ohrožených skupin (minoritám, cizincům, pacientům či dětem) při ochraně jejich lidských práv,
l. podporuje zdravý životní styl, tj. harmonickou rovnováhu tělesných a duševních funkcí s pocitem spokojenosti, chuti do života, tělesného i duševního blaha (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity),
m. poskytuje podněty ke zpracování Minimálního preventivního programu.

V tomto článku se pojednává o začleňování primární prevence sociálně patologických jevů u žáků do školních vzdělávacích programů. Problematika prevence sociálně patologických jevů musí být začleněna do osnov tak, aby tvořila jejich přirozenou součást a navazovala na probírané učivo. Z toho důvodu se v odstavci 2 ukládají povinnosti pedagogickým pracovníkům, aby v rámci jednotlivých vyučovaných předmětů uplatňovali zásady prevence sociálně patologických jevů. Jak jsme uvedli výše, tento metodický pokyn platí pouze pro školy a školská zařízení zřízená MŠMT, v případě ostatních škol a školských zařízení si musí ředitelé aplikovat toto ustanovení na podmínky své školy a v rámci svých kompetencí tyto povinnosti ostatním pedagogickým pracovníkům uložit. Pro praxi je důležitý odstavec 3, ve kterém se stanoví principy školní preventivní strategie neboli školního preventivního programu. Na rozdíl od minimálního preventivního programu (viz článek 2 odst. 6 a článek 5), který se zpracovává pravidelně každý školní rok se v tomto případě jedná o koncepční dokument dlouhodobého charakteru. I tento dokument musí mít zpracován každá škola/školské zařízení.

Článek 4 Systém organizace ařízení primárně patologických jevů u žáků

(1) MŠMT
a. v návaznosti na schválené vládní dokumenty z oblasti primární prevence sociálně patologických jevů u žáků zpracovává příslušný koncepční materiál resortu na dané období,
b. vytváří podmínky pro realizaci resortního systému prevence na národní úrovni v oblasti metodické a legislativní,
c. každoročně vyčleňuje resortní finanční prostředky na primární prevenci,
d. vytváří informační komunikační systém pro činnost resortního systému prevence,
e. rozvíjí spolupráci v oblasti primární prevence na meziresortní úrovni,
f. koordinuje činnost přímo řízených organizací (Výzkumný ústav pedagogický, Institut pedagogicko-psychologického poradenství, Národní institut pro další vzdělávání a Národní institut dětí a mládeže) v oblasti primární prevence a efektivně využívá jejich odborného potenciálu v oblasti metodické, vzdělávací, výzkumu a metodologie, v oblasti kontrolní využívá odborný potenciál České školní inspekce,
g. svolává Výbor pro udělování certifikací programům primární prevence užívání návykových látek a na základě podkladů poskytnutých Agenturou pro certifikace při IPPP ČR uděluje certifikace,
h. metodicky vede krajské školské koordinátory prevence.

(2) Krajský úřad (dále jen „KÚ“)
a. koordinuje činnosti jednotlivých institucí systému prevence v resortu školství, mládeže a tělovýchovy na krajské úrovni a zajišťuje naplňování úkolů a záměrů obsažených ve Strategii prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy,
b. v rámci organizační struktury krajského úřadu pověřuje vhodného pracovníka funkcí „krajského školského koordinátora prevence“
c. vytváří podmínky pro realizaci Minimálních preventivních programů ve školách svého regionu a kontroluje jejich plnění (přerozdělování finančních prostředků z Programů na podporu aktivit v oblasti prevence SPJ u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT na daný rok - Program I)),
d. zabezpečuje funkční systém vzdělávání pedagogických a dalších pracovníků školství na úrovni kraje, zaměřený na zvyššování jejich odborné způsobilosti pro činnost v oblasti prevence,
e. zařazuje do dlouhodobých záměrů vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v kraji témata týkající se specifické i nespecifické primární prevence,
f. v rámci koncepce školské politiky a své pravomoci zřizuje pedagogicko psychologické poradny⁵) a vymezuje jejich územní působnost. Krajskému úřadu se doporučuje každoročně vyčleňovat z jeho rozpočtu finanční prostředky určené výhradně na specifickou primární prevenci.

(3) Krajský školský koordinátor prevence
a. za účelem koordinace činností realizovaných v rámci krajské koncepce (programu) prevence spolupracuje s krajským protidrogovým koordinátorem a koordinátorem prevence kriminality KÚ; spolu s nimi a s dalšími subjekty podílejícími se na prevenci v rámci kraje se aktivně účastní na vytváření a zdokonalování krajské koncepce (programu) prevence na příslušné období, prosazuje přitom naplňování úkolů a záměrů obsažených ve Strategii MŠMT,
b. monitoruje situaci ve školách v regionu z hlediska podmínek pro realizaci Minimálních preventivních programů a navazujících aktivit v oblasti prevence,
c. metodicky vede a spolupracuje s metodiky prevence v pedagogicko-psychologických poradnách zřizovaných krajem při koordinaci preventivních aktivit škol v rámci kraje a participuje na zajišťování pracovních porad (seminářů) pro školní metodiky prevence, kteří ve školách v kraji působí,
d. provádí kontrolu naplňování Minimálních preventivních programů a připravuje jejich vyhodnocení, využívá jeho výsledků pro návrhy inovací v krajské koncepci a programu prevence a prostřednictvím hejtmana kraje je předkládá MŠMT,
e. sumarizuje návrh na financování Minimálních preventivních programů a dalších aktivit v oblasti prevence ze státních zdrojů.

(4) Metodik prevence v pedagogicko-psychologické poradně (dále PPP)
a. zajišťuje v PPP specifickou prevenci sociálně patologických jevů⁶) arealizaci preventivních opatření v oblasti územní působnosti vymezené krajským úřadem podle odstavce (2),
b. zajišťuje koordinaci a metodickou podporu školních metodiků prevence⁷), organizuje pro ně pravidelné pracovní porady (semináře) a poskytuje jim individuální odborné konzultace,
c. na žádost školy pomáhá ve spolupráci se školním metodikem prevence a dalšími pedagogickými pracovníky řešit aktuální problémy související s výskytem sociálně patologických jevů ve škole,
d. udržuje pravidelný kontakt se vššemi institucemi, organizacemi a jednotlivci, které se v kraji v prevenci angažují,
e. spolupracuje s krajským školským koordinátorem prevence zejména při vypracovávání podkladů pro výroční zprávy či jiná hodnocení a při stanovování priorit v koncepci preventivní práce ve školství na úrovni kraje,
f. pečuje o svůj odborný rozvoj formou dalššího vzdělávání v problematice specifické prevence,
g. minimální rozsah činnosti metodika prevence v PPP je 0,5 úvazku, doporučený rozsah činnosti je plný úvazek⁸).

(5) Ředitel školy

Vytváří podmínky pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů zejména
a. zabezpečením poskytování poradenských služeb ve škole se zaměřením na primární prevenci sociálně patologických jevů,
b. koordinací tvorby, kontrolou realizace a pravidelným vyhodnocováním Minimálního preventivního programu a začleněním Školního preventivního programu do osnov a učebních plánů školního vzdělávacího programu školy⁹),
c. řešením aktuálních problémů souvisejících s výskytem sociálně patologických jevů ve škole¹⁰),
d. jmenováním školním metodikem prevence pedagogického pracovníka, který má pro výkon této činnosti odborné předpoklady, případně mu umožní studium k výkonu specializovaných činností v oblasti prevence sociálně patologických jevů¹¹),
e. pro systematické další vzdělávání školního metodika v oblasti specifické primární prevence¹²) a pro činnost školního metodika s žáky a zákonnými zástupci ve škole,
f. podporou týmové spolupráce školního metodika, výchovného poradce, školního psychologa/školního speciálního pedagoga, třídních učitelů a dalších pedagogických pracovníků školy při přípravě, realizaci a vyhodnocování Minimálního preventivního programu¹³),
g. spoluprací s metodikem prevence v PPP a s krajským školským koordinátorem prevence,
h. podporou aktivit příslušného obecního úřadu zaměřených na využívání volného času žáků se zřetelem k jejich zájmům a jejich možnostem a spolupráci se zájmovými sdruženími a dalšími subjekty.¹⁴)

(6) Školní metodik prevence

Standardní činnosti školního metodika prevence jsou vymezeny právním předpisem.¹⁵)

(7) Třídní učitel (ve vztahu k primární prevenci):
a. spolupracuje se školním metodikem prevence na zachycování varovných signálů¹⁶), podílí se na realizaci Minimálního preventivního programu a na pedagogické diagnostice vztahů ve třídě,
b. motivuje k vytvoření vnitřních pravidel třídy, která jsou v souladu se školním řádem, a dbá na jejich důsledné dodržování (vytváření otevřené bezpečné atmosféry a pozitivního sociálního klimatu ve třídě); podporuje rozvoj pozitivních sociálních interakcí mezi žáky třídy,
c. zprostředkovává komunikaci s ostatními členy pedagogického sboru a je garantem spolupráce školy se zákonnými zástupci žáků třídy,
d. získává a udržuje si přehled o osobnostních zvláštnostech žáků třídy a o jejich rodinném zázemí.

V tomto článku je podrobně rozpracován celý systém organizace ařízení primárně patologických jevů u dětí od úkolů MŠMT, krajského úřadu, krajského koordinátora prevence, metodika prevence v pedagogicko-psychologických poradnách, ředitele školy, školního metodika prevence a třídního učitele. Stejně jako u minulého článku i zde opakuji, že tento metodický pokyn platí pouze pro školy a školská zařízení zřízená MŠMT, v případě ostatních škol a školských zařízení si musí ředitelé aplikovat toto ustanovení na podmínky své školy a v rámci svých kompetencí tyto povinnosti ostatním pedagogickým pracovníkům uložit. Navíc úkoly zde uvedené jsou stanoveny rámcově, jednotlivé školy si je musí rozpracovat do každodenní praxe.

Článek 5 Minimální preventivní program

(1) Na tvorbě a realizaci Minimálního preventivního programu se podílejí všichni pedagogičtí pracovníci školy. Koordinace tvorby a kontrola realizace patří ke standardním činnostem školního metodika prevence, při tvorbě a vyhodnocování Minimálního preventivního programu školní metodik prevence dle potřeby spolupracuje s metodikem prevence v PPP.¹⁷)

(2) Škola vždy zpracovává Minimální preventivní program, který podléhá kontrole České školní inspekce. K zahájení nebo rozvinutí prioritních preventivních projektů realizovaných jako součást Minimálního preventivního programu nebo k zabezpečení Minimálního preventivního programu může škola využít dotačního řízení v rámci „Programů na podporu aktivit v oblasti prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT“ na daný rok (zpravidla se jedná o Program I - preventivní programy realizované školami). Uvedený program každoročně vyhlašují příslušné krajské úřady za podmínek stanovených manuálem pro předkladatele projektů vydaným MŠMT.

(3) Rozhodne-li se škola využít konkrétní dotační program dle odstavce (2), potom příslušné informace o programu a jeho podmínkách v daném regionu poskytuje příslušný krajský úřad.

Tento článek bezprostředně věcně souvisí s článkem 2 odst. 6, podle kterého je doporučeno školám a školským zařízením zpracovávat minimální preventivní program. Minimální preventivní program je považován za dokument školy. Tento dokument se zpracovává na jeden školní rok školním metodikem prevence, podléhá kontrole České školní inspekce, je průběžně vyhodnocován a písemné vyhodnocení účinnosti jeho realizace za školní rok je součástí výroční zprávy o činnosti školy. V praxi je třeba jej odlišovat od školních a vnitřních řádů, do kterých se zapracovávají konkrétní postupy při výskytu sociálně patologických jevů (viz dále).

Jak vyplývá z odstavce 2 tohoto článku, škola může využít i dotačního řízení v rámci „Programů na podporu aktivit v oblasti prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT“ na daný rok.. Uvedený program každoročně vyhlaššují příslušné krajské úřady za podmínek stanovených manuálem pro předkladatele projektů vydaným MŠMT. Tento článek je tedy praktickým návodem školám jak postupovat při tvorbě a realizaci minimálního preventivního programu.

Článek 6 Odměňování školního metodika prevence a metodika prevence v PPT

(1) Pedagogickému pracovníkovi, který vedle přímé pedagogické činnosti vykonává také specializované činnosti¹⁸),k jejichž výkonu jsou nezbytné další kvalifikační předpoklady, se poskytuje příplatek ve výši 1 000 až 2 000 Kč měsíčně.¹⁹)

(2) Nezbytnými dalšími kvalifikačními předpoklady dle odstavce (1) se rozumí studium k výkonu specializovaných činností v oblasti prevence sociálně patologických jevů v délce trvání nejméně 250 vyučovacích hodin ukončené obhajobou závěrečné písemné práce a závěrečnou zkouškou před komisí (program zahrnuje 250 hodin přímé i nepřímé výuky, včetně stáží na odborných pracovištích poskytujících poradenskou, intervenční a léčebnou pomoc - dle Standardů pro udělování akreditací DVPP).

(3) S přihlédnutím k náročnosti a odbornému zaměření činnosti školního metodika prevence není vhodné slučovat jeho funkci s funkcí výchovného poradce.

Tento článek přímo s problematikou prevence sociálně patologických jevů u dětí a žáků nesouvisí, neboť řeší otázku odměňování školního metodika prevence a metodika prevence PPT. Cituje se zde ustanovení § 133 zákoníku práce o tzv. specializačním příplatku pedagogického pracovníka, který náleží pedagogickému pracovníkovi, který vedle přímé pedagogické činnosti vykonává tzv. specializovanou činnost, a to ve výši 1 000 až 2 000 Kč měsíčně. Ve smyslu ustanovení § 9 vyhlášky č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků se za specializovanou činnost považují koordinace v oblasti informačních a komunikačních technologií, tvorba a následná koordinace školních vzdělávacích programů a vzdělávacích programů vyšších odborných škol, prevence sociálně patologických jevů, specializovaná činnost v oblasti environmentální výchovy, specializovaná činnost v oblasti prostorové orientace zrakově postižených.

Předpokladem pro získání této specializované kvalifikace je studium v délce trvání nejméně 250 vyučovacích hodin, které se ukončuje obhajobou závěrečné písemné práce a závěrečnou zkouškou před komisí. Po jejím úspěšném složení získává absolvent osvědčení.

Závěrem se zdůrazňuje, že vzhledem k náročnosti a odbornému zaměření činnosti školního metodika prevence sociálně patologických jevů dětí není vhodné slučovat jeho funkci s funkcí výchovného poradce.

Dokončení v příštím čísle.