Sebezaměstnání ředitele? Raději ne aneb Možné spáchání trestného činu

Shora uvedený termín se užívá pro situace, ve kterých ředitel školského zařízení jako statutární orgán organizace uzavře pracovní či jinou dohodu se sebou jako zaměstnancem; v pracovní smlouvě/dohodě jsou poté vedle sebe obsaženy dva podpisy ředitele, který vystupuje v dvojjediném postavení zaměstnavatele a zaměstnance. Za typické příklady sebezaměstnání lze považovat uzavření dohody o provedení práce s pracovní náplní jako vychovatel na škole v přírodě, jako manažer projektu nebo obecně administrace či výkon specifické činnosti, která nespadá pod výkon funkce ředitele školy.

Ať již je důvod či motivace pro sebezaměstnání jakákoliv, v dnešní době je již postaveno najisto, že uvedený postup je nežádoucí, a tento je jak zákonem (§ 34b odst. 2 zákoníku práce, § 437 odst. 1 občanského zákoníku), tak zejména rozhodnutími vyšších soudů (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 11/98¹⁾, sp. zn. 21 Cdo 3053/2010²⁾, sp. zn. 21 Cdo 4540/2014³⁾, rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Ads 6/2007⁴⁾) zapovězen. Důvod k restriktivnímu přístupu vychází ze zjevného permanentního střetu zájmů, který je patrný zejména u sjednání výše odměny – zatímco zaměstnavatel má logicky zájem na sjednání co nejnižší odměny, zaměstnanec má pak zájem zcela opačný. Na tento střet zájmů reaguje i úprava v § 122 odst. 2 zákoníku práce, která eliminuje možnost, aby si vedoucí zaměstnanci mohli sami stanovit plat, případně v této souvislosti zneužít svého postavení.⁵⁾ Z uvedeného důvodu proto nelze ani akceptovat názor, že jsou přípustné „sebezaměstnávající“ smlouvy/dohody, u kterých primárně střet zájmů dán není, neboť tento je přítomen vždy již z podstaty věci.

Na vyřčeném závěru je nutno trvat a bude platný pro prakticky všechny možné situace, jako je uzavření smlouvy/dohody na tutéž práci nebo práci obsahově jinou či udělení odměn vyplývajících např. ze zisků z vedlejší činnosti. Naznačené okolnosti případu však mohou být velmi důležité, zejména pak stran případných soukromoprávních⁶⁾ či veřejnoprávních následků.⁷⁾

Jedním z veřejnoprávních následků shora naznačeného jednání může být v krajním případě i trestněprávní odpovědnost ředitele školy, přičemž v úvahu přicházejí v zásadě dva trestné činy, konkrétně porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku (resp. i § 221 tr. zákoníku v jeho nedbalostní formě) a zpronevěra podle § 206 tr. zákoníku.⁸⁾

Právní kvalifikace, resp. samotná trestnost činu bude vždy záležet na individuálních okolnostech případu, spočívajících např. v tom, zda došlo k samovyplacení odměn ředitelem školy či tento se sám zaměstnal, zda uvedené jednání bylo učiněno s vědomím zřizovatele školy, zda a jak s finančními prostředky mohlo být nakládáno podle zřizovací listiny, zda sjednaná práce byla skutečně vykonávána, zda se pracovní náplň liší atd.

Vzhledem ke skutečnosti, že se v případě sebezaměstnání ředitelů škol, které nebylo dlouhou dobu jednoznačně řešeno, jednalo o tzv. šedou zónu, mohou některé případy vést až k odsouzení za trestný čin. Takové případy však budou spíše výjimečné, a to zvláště v situacích, které zjevně porušují zákon. Za takové lze proto považovat uzavření smlouvy/dohody, která svým obsahem pracovní činnosti bude korespondovat s pracovní náplní ředitele školy; tedy situace, ve kterých bude sjednána (a následně vyplácena) odměna za druhově stejnou činnost, za kterou je již ředitel odměněn z jiného pracovněprávního vztahu. V minulosti se však vyskytly i situace, kdy uzavřením pracovněprávního vztahu bylo kryto udílení si odměn. K takovému závěru dospěl Nejvyšší soud, když konstatoval, že „účelem uzavření dohod a následného vyplacení finančních prostředků nebyla potřeba zajistit těmito osobami dohodnuté práce (úklid keramické dílny, resp. údržba zeleně), ale těmito zajistit finanční prostředky jako kompenzaci jejich jiné činnosti, v tomto případě již skutečně vykonávané, a to vedení zájmových kroužků“. ⁹⁾

V naznačených – trestněprávně relevantních – případech jsou totiž pravidla k odměňování ředitele, která zamezují střetu zájmu či neoprávněnému nebo nekontrolovatelnému vyplácení finančních prostředků, účelně obcházena takovým způsobem, který dopadá do majetkové sféry oprávněných subjektů.

Sebezaměstnání ředitele příspěvkové organizace je vždy citlivou otázkou, kterou je nutno posuzovat s ohledem na všechny okolnosti případu, zahrnující i výklad vnitřních norem v podobě mj. zřizovací listiny. V případě, že se ředitel školy rozhodne sám sebe zaměstnat, lze doporučit důsledné prostudování příslušných norem včetně konzultace takového kroku s dalším subjektem, v daném případě MŠMT, jiným odborníkem v této oblasti či věc přímo konzultovat se zřizovatelem příspěvkové organizace, který má v oblasti odměňování ředitele hlavní slovo. Jako vhodným se pak jeví na straně zaměstnavatele i podpis další zodpovědné osoby, např. v podobě zástupce ředitele. Obecně však uzavření dohody/smlouvy ředitele se svou osobou či vyplácení si odměn nelze doporučit.