Řešení problému menstruační chudoby

Ve školním věku může menstruační chudoba vést k tomu, že dívky musí improvizovat s neadekvátními prostředky (toaletní papír, papírové kapesníky) místo hygienických vložek, což může způsobit zdravotní problémy. Především se za situaci ale stydí. Důsledkem menstruační chudoby ve škole je pak častější absence těchto dívek ve vyučování.

Druhým problematickým místem zasahujícím sebevědomí a pocit pohody je moment, kdy jakoukoliv dívku zastihne menstruace nepřipravenou a nemá v tu chvíli dostupné své vlastní hygienické potřeby. Ať se jedná o první menstruaci, silné krvácení, nebo doma zapomenuté pomůcky.

Je proto třeba vnímat, že i u dívek dobře ekonomicky postavených mohou nastat situace, kdy nedostupnost menstruačních pomůcek má stejné důsledky.

Je velmi důležité menstruaci zbavit stigmatu, že jde o něco, o čem nemluvíme. Dívky i chlapci si tento postoj často nesou z rodin. Zdůrazňujme, že se jedná o reprodukční zdraví a fyziologický proces, který si ženy dobrovolně nevybraly. Stejně jako potřebujeme toaletní papír, potřebujeme menstruační vložku.

Nabízí se vhodné propojení této problematiky s výukou, nejen v rámci sexuální výchovy a přírodopisu, ale i občanské výchovy či zeměpisu v aspektech nerovností a chudoby nebo tématu aktivního občanství a dobrovolnictví. K osvětě jsou vhodné i třídnické hodiny.

Odstranit diskomfort dívek a podpořit pocit pohody může škola velmi efektivně tak, že nabídne aktivně žákyním menstruační potřeby a bude udržovat jejich trvale dostupnou zásobu. Na základě konzultace s lékaři jsou nejvhodnější a nejzdravější formou potřeb pro dívky menstruační vložky, nikoliv tampony nebo menstruační kalíšky.

Škola může poskytovat menstruační prostředky dvěma způsoby:

Je také vhodné, aby v každé kabince dívčích WC byly umístěny odpadkové koše a dívky byly vedeny k tomu, aby nevhazovaly použité vložky do kanalizace. Kromě řešení ucpané toalety to přináší i osobní komfort. Ne všechny dívky vyhodí vložku do společných košů bez rozpaků.

Všichni si v práci, ve škole, v restauraci potřebujeme dojít na WC, a jestliže na něm není toaletní papír, je to spíš výjimečná situace, která nás zaskočí, než obvyklý stav. Nemyslíme na to, že si ho máme nosit z domova. A stejné to má být i s menstruačními pomůckami. Některé procesy našeho těla prostě nejsou otázkou volby.

Tak jako si toaletní papír z WC nikdo domů neodnáší (nebo jen minimálně), tam, kde vložky na veřejné toalety umístili, se nepotvrdilo, že by si je dívky odnášely domů. Nebo jen minimálně a poskytovatelé, tedy školy, jejich zřizovatelé či zaměstnavatelé to nepovažují za problém. Nepotvrdily se ani obavy z nepořádku a rozhazování pomůcek.

Inspirací nám mohou být státy, kde je tento program již běžnou součástí školního života. Jedná se například o Nový Zéland, Velkou Británii nebo Finsko.

Zkušenosti máme i z České republiky, a to nejen z výzkumů mezi veřejností či projektů neziskových organizací. Jedná se i o velká města, například Ostravu či Brno, která se rozhodla menstruačními pomůckami své školy vybavit. A samozřejmě o nemálo jednotlivých škol, které svým žákyním vložky poskytují.

Jedna z prvních samospráv, která se rozhodla problém menstruační chudoby ve svých školách řešit komplexně, je Magistrát města Ostravy. Z iniciativy náměstka primátora Zbyňka Pražáka rozjela pilotní program a nabídla svým ZŠ se zapojit. Oproti původnímu předpokladu, že jich z celkového počtu projeví zájem maximálně 15, hned napoprvé přišla kladná odpověď od 37 z nich a v současné chvíli se programu účastní všech 54 škol, které Ostrava zřizuje. Město uspořádalo výběrové řízení na dodavatele menstruačních vložek a povedlo se mu dosáhnout ceny 1,8 Kč za 1 vložku (oproti běžné ceně 5–7 Kč). Zkušenosti z pilotní fáze projektu jsou pozitivní.¹⁾ Velmi brzy se vybavení záchodů menstruačními vložkami stalo samozřejmostí podobně jako vybavení toaletním papírem.

Dochází zčásti i k odnášení balíčků vložek z toalet do domovů sociálně slabých, školám ani městu to nijak nevadí. Vnímají to jako efektivní způsob, jak vyrovnávat nerovnosti ve společnosti, pomáhat držet lidskou důstojnost a zároveň transparentně projevovat solidaritu. Při terénním šetření EDUin v jedné ze zapojených ostravských škol v rozhovoru s ředitelkou vyplynulo, že volně dostupné menstruační potřeby nejčastěji využívají dívky z rodin samoživitelek a z nepodnětných rodin, kde se rodiče příliš o své děti nestarají.

Studentka gymnázia Nový PORG zjistila, že v Česku chybí data k menstruační chudobě. Provedla tedy šetření mezi 600 ženami ve věku 7 až 70 let. 90 % žen by si přálo, aby ve škole vložky byly zdarma.²⁾

Člověk v tísni v projektu cílí šířeji na reprodukční zdraví. Jeho součástí jsou workshopy, individuální práce s klientkami, téma sexuální a vztahové výchovy a plánovaného rodičovství. Součástí je také projekt Vložky do škol. Aktuálně v rámci projektu dodávají hygienické potřeby do 64 škol a konstatují, že volně dostupné vložky ve škole zajišťují dívkám komfort a pohodu, zlepšují jejich docházku do školy a pro zřizovatele škol jsou finančně dostupné.³⁾ S Člověkem v tísni spolupracuje dm drogerie, která do projektu zdarma dodala vložky.

Organizace SOLA pomáhá⁴⁾ se tématu menstruační chudoby věnuje dlouhodobě a shromažďuje dostupná data. Navrhuje systémové řešení, přináší informace, vydává publikace, její zaměstnanci pracují v nízkoprahových klubech, pořádají workshopy, připravují balíčky vložek pro spolupracující organizace (například Charitu).

Ministerstvo školství i ministerstvo zdravotnictví ústy svých zástupců vložky do škol podporují. Legislativní řešení je relativně jednoduché – úprava vyhlášky č. 160/2024 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých a dětských skupin, v níž by byla doplněna povinnost vybavit (alespoň některé) toalety ve školách a školských zařízeních menstruačními pomůckami. A zde to začíná být komplikovanější, protože obě ministerstva deklarují, že z jejich rozpočtů se hygienické potřeby ve školách financovat nebudou. A bez garantování úhrady vyhláška neprojde.

Přestože menstruační vložky nejsou nijak nákladné, přece jen jde při jejich zajištění o nezanedbatelnou částku, s níž běžný rozpočet školy nepočítá. Jeví se jako logické, že pomůcky by hradili svým školám zřizovatelé v rámci provozního rozpočtu, ale s těmi o tom systematicky nikdo nejedná.

Zbývá tedy věřit, že než dojde k dohodě na úrovni systému, budou obce a města financovat školám zásoby menstruačních pomůcek a podpoří tak nejen školní docházku dívek z ohrožených skupin, ale i psychickou pohodu všech. Podle zkušeností Ostravy, která vložky zajišťuje do svých škol, je kvalifikovaný odhad nákladů na jednu žákyni 2. stupně 300 Kč ročně. Navýšení příspěvku škole umožní řešit problém zacíleně a velmi efektivně.