Po nástupu do funkce ředitelky základní a střední školy jsem se setkala s názorem, že ředitelna je místem, kam se mají žáci bát chodit, místem, kam se chodí tzv. „na kobereček“, kam jsou posílání žáci vyrušující v hodinách, místem, kde se řeší kázeňské přestupky, setkávají se výchovné komise, a pokud je žák vyzván dostavit se do ředitelny, tak zpravidla proto, že spáchal cosi nepěkného a i o své osobě se dozví cosi nepěkného. Areál školy byl rozdělen do několika budov a budova s ředitelnou byla opatřena na dveřích koulí, po překonání koule bylo nutné ťukat na další dveře, pak následovaly zavřené dveře paní asistentky - to už bylo skoro vyhráno a bylo nutné překonat pouze poslední zavřené dveře do ředitelny. Pokud se student chtěl stavit za ředitelem, tak musel počítat s jistou časovou náročností celého procesu, která byla většinou delší než přestávka, tudíž následoval pozdní příchod do hodiny, který mohl paradoxně vést k rychlejší cestě na kýžené místo - tedy „na kobereček“.
Ředitelna je místem pro dialog
, řeší se tam příjemné i nepříjemné věci, setkává se tam výchovná komise, ale také se v ředitelně plánují společné aktivity, oslavuje se tam, jedná se tam a samozřejmě přijde občas i něco náročného. Jak moc ji studentům otevřeme a jak moc umožníme studentům zapojit se do dialogu a diskutovat s námi, záleží určitě také na tom, v jaké škole se nacházíme. Jinak budeme jednat s mladšími školními žáky, jinak budeme jednat s žáky v maturitním ročníku, jinak ve škole zřízené podle § 16 odst. 9 a jinak na gymnáziu. Nicméně brát ředitelnu jako prostor pro dialog je vhodným východiskem pro každou školu.Věřím, že také ve škole a v ředitelně může dobře fungovat tzv.
politika otevřených dveří
nastavená jednoduchý způsobem, o kterém hovoří například i ředitelka Google Taťána le Moigne - pokud jsou dveře otevřené, každý může kdykoli přijít, pokud jsou zavřené, mám k tomu dobrý důvod. Toto nastavení politiky otevřených dveří zajistí nezbytnou dostupnost a otevřenost pro dialog a zároveň dostatek soukromí pro práci a řešení věcí, na které je potřeba klid.Politika otevřených dveří je
především viditelný signál
, že myslíme vážně to, co ve škole deklarujeme. Pokud ve školním vzdělávacím programu nebo ve vizi školy deklarujeme otevřenost vůči žákům a žáci se k nám jednoduše nedostanou, nejsme s vizí v souladu. Pokud chceme po učitelích, aby otevřeně komunikovali s žáky, a sami se zavíráme v ředitelně, nejsme v souladu. Pokud máme otevřené dveře ředitelny, žák si přijde na něco postěžovat a dozví se „prosím tě, co mi to tady vykládáš, běž raději do třídy“, nejsme v souladu. Veselá (2020) uvedla, že vztah s žáky budujeme na lehkých věcech. My jim sice říkáme, že pokud budou řešit něco složitého a zásadního, pokud budou mít nějaký problém, určitě se mohou na nás / na školu obrátit. Žáci nás ale nejprve pomyslně otestují na něčem lehkém. Přijdou řešit něco nepodstatného, testují náš způsob komunikace, naši otevřenost a testují, zda to, co deklarujeme, skutečně také děláme. Pokud je zklameme v tom „lehkém“, už s tím „těžkým“ nepřijdou (Veselá, 2020).V horkém letním dni na konci školního roku přišli studenti do ředitelny požadovat uvolnění ze školy, protože jim je horko. Pravděpodobně tedy jedna taková „prověřovací“ návštěva. Jednoduché by bylo jim oznámit „nevymýšlej si a běž se učit“, časově náročnější, ale mnohem zajímavější bylo položit otázku: „Na základě čeho vznášíte tento požadavek?“. Studenti se brzy vrátili se zvýrazněným § 18, odst. 3 vyhlášky č. 410/2005 Sb. Měli pravdu a dohodli jsme se velmi rychle na úpravě režimu (uvolněni nebyli, šli se učit do stínu na zahradu s dostatkem pitné vody). Jeden z těchto vyhláškou vybavených studentů po pár měsících přišel znovu řešit výchovné problémy svého mladšího bratra. Otevřené dveře byly prověřeny lehkou situací, osvědčily se, a proto šlo otevřeně řešit i složitější otázku...
Aby politika otevřených dveří skutečně fungovala, je nutné ji nastavit smysluplně a efektivně s ohledem na fungování celé školy a na náročnost práce ředitele. Má nám přinášet užitek a nepřidělávat problémy. Možná pomůže těchto osm bodů:
1.
Pokud mám otevřené dveře a deklaruji politiku otevřených dveří, nemělo by mě překvapit, že ji někdo využije - tj. neříkám, že teď nemám čas.
2.
Pokud skutečně nemám čas - dveře zavřu.
3.
Politika otevřených dveří neznamená, že vše vyřeším na místě. Pokud někdo neohlášeně přijde s něčím složitým, získám informaci a domluvíme se, kdy a jak budeme danou věc řešit.
4.
Politika otevřených dveří nenahrazuje ostatní způsoby vlastního hodnocení školy. I když každý za mnou může kdykoli přijít, není jisté, že toho všichni využijí. Musím mít nastavené i jiné zdroje dat (hospitace, zpětnovazebné dotazníky...).
5.
Neusuzuji z jednotlivého na celek. Když si přijde student postěžovat na učitele, beru jeho sdělení vážně, mám ale i další data a informace, o které se při posuzování situace mohu opřít.
6.
Pokud je ředitelna za místností asistentky, musím se dohodnout i s ní. Pokud já dveře otevřu a ona svoje zavře, nic se nezmění.
7.
O způsobu své práce a systému otevřených dveří informuji ostatní. Musí vědět, co otevřené i zavřené dveře znamenají a proč.
8.
Dodržuji zásady respektující komunikace bez komunikačních stopek.
Zamyslet se podobným způsobem se vyplatí i u jiných oblastí. Jednáme skutečně v souladu s tím, co deklarujeme? Chceme, aby učitelé přijímali zpětnou vazbu od žáků, a umožňujeme učitelům poskytovat ji řediteli? Chceme, aby si učitelé vedli svá profesní portfolia, a vedeme je jako ředitel? Pokud chceme, aby nám ve škole něco fungovalo, musí se to z papíru dostat do života školy a musíme jednat v souladu s tím, co hlásáme. Nelze kázat vodu a pít víno, ať už při otevřených dveřích, nebo za zavřenými dveřmi ředitelny.
ZDROJE
-
VESELÁ, M.
Březová 2020 - poradenský den Prevence a interdisciplinární spolupráce
. In: Společně k bezpečí [nahrávka online]. 2009-2021 [cit. 2021-02-02]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=CUvKqYEHqz0.Mgr. Zuzana Svobodová, Ph.D.,
ředitelka ZŠ německo-českého porozumění a Gymnázia Thomase Manna; odborná asistentka na Katedře andragogiky a managementu vzdělávání PedF UKZuzana Svobodová byla vždy lehce komplikovanou žákyní, která neustále hodnotila pedagogické kvality učitelů a zpravidla s jejich výkony nebyla spokojena. To vedlo k častým návštěvám rodičů ve škole a občasnému udělení výchovných opatření, od vyloučení ji naštěstí vždy zachránily výborné výsledky a oblíbenost v kolektivu - tu jí zajistila schopnost napsat během jedné vyučovací hodiny kromě vlasního testu i testy dalších spolužáků.