Praha 3 začala ve školním roce 2019/2020 realizovat přelomový projekt integrace žáků s odlišným mateřským jazykem (dále jen „OMJ“). Na jedné ze zdejších základních škol byl zahájen projekt intenzivních, několikaměsíčních kurzů českého jazyka, který je určen pro žáky všech 10 místních základních škol. Proč se na Praze 3 rozhodli odvést žáky z výuky a raději je za několik měsíců naučit česky dostatečně na to, aby se mohli efektivně zapojit do výuky ve vlastních třídách? Vyzpovídali jsme PhDr. Pavla Ostapa (dále jen „PO“), ředitele ZŠ a MŠ Chelčického, kde kurzy probíhají, a Štěpána Štrébla, MPhil., (dále jen „ŠŠ“), místostarostu pro školství Prahy 3, který z pozice zřizovatele program inicioval.
Na Praze 3 aktivně řeší velké počty dětí s odlišným mateřským jazykem
PhDr.
Pavel
Ostap
ředitel ZŠ a MŠ Chelčického
Štěpán
Štrébl
MPhil.
místostarosta pro školství Prahy 3
Mohli byste na úvod ve stručnosti popsat situaci s dětmi s odlišným mateřským jazykem? Jak jsem pochopil, jde u vás o poměrně velký problém.
ŠŠ:
Já bych to asi nejdříve popsal z pohledu městské části. Vzrůstá nám počet žáků s odlišným mateřským jazykem. Nejde pouze o cizince, ale i o žáky s českým občanstvím, kteří nemluví pořádně česky. Tuto situaci jsme zaznamenali na všech základních školách, takže jsme se jako městská část rozhodli řešení koordinovat centrálně. Proto jsme se s panem ředitelem Ostapem domluvili na tom, že jeho škola zajistí spádový intenzivní kurz. Tento kurz je ale jen komponenta celého systému; je začátkem. Druhou částí systému je poskytování podpory přímo na školách poté, co se děti vrátí do výuky. Děti tak částečně stále bereme z výuky, ale zůstávají na svých školách. Třetí částí je pak podpora ve formě odpoledního doučování. Paradoxně jde o jedinou část, kterou dnes podporuje MŠMT.PO:
Několik hodin doučování týdně je opravdu nedostatečných. Děti zůstávají v běžných třídách a zatěžují jak třídní kolektivy, tak i vyučující. Často vytvářejí své jazykové komunity uvnitř tříd a jejich jazykový rozvoj se pak skoro zastavuje. Na základě společného setkání ředitelů ZŠ Prahy 3 jsme si řekli, že by bylo ideální spustit intenzivní kurzy, protože nárůst žáků s OMJ se týká nás všech. Městská část nám zajistila podporu s přípravou projektu a první konzultací s odborníky. Začali jsme vytvářet tým lidí a pracovat na organizaci výuky, abychom od září 2019 spustili Centrum jazykové přípravy. Otevřeli jsme tři třídy, přičemž v jedné vlně intenzivním kurzem projde kolem 15 dětí. První vlna proběhla na podzim 2019, v zimě vlna druhá a pak nás zastavila epidemie covidu, jako prakticky celé školství.První zkušenosti ukázaly, že tříměsíční kurzy sice již vykazují viditelné výsledky, ale za optimální bych považoval spíše delší kurzy, klidně i pět měsíců. Jednoduše řečeno, jedna vlna za jedno pololetí. Pro získání jazykové výbavy je pololetí dostačující, ale je třeba vyřešit klasifikaci a také není rozumné dlouhodobě žáky vyčleňovat z třídního kolektivu. Po třech měsících je můžeme postupně částečně začít vracet na několik hodin do vlastních tříd, ale tak, aby intenzivní kurz pokračoval až do konce pololetí. Takto bych do budoucna viděl ideální model.
Zajímala by mě vaše motivace, proč jste pro pořádání kurzu pro celou Prahu 3 zvolili právě prostory ZŠ a MŠ Chelčického.
PO:
Je to tím, že máme asi vůbec nejvíc dětí s OMJ. Na začátku tohoto školního roku jich bylo kolem stovky. Zároveň ale máme i centrální polohu v rámci městské části, tedy jsme dostupní ze všech stran. Navíc disponujeme dostatečnými prostory, kde kurzy pořádat.Jak je to se skladbou dětí s OMJ? Myslím konkrétně na podíl cizinců a podíl dětí s českým občanstvím. Zajímá mě to hlavně z důvodu případných doporučení směrem ke státu, který se nyní zaměřuje speciálně na cizince, ale opomíjí děti s českým občanstvím.
PO:
Do Centra jazykové přípravy přednostně zařazujeme ty, kteří zrovna přijeli a opravdu neumějí ani slovo česky. Ale tím, že otvíráme několik tříd najednou, máme možnost je rozdělit podle jazykových znalostí a vzdělávacích potřeb. Velmi specifická práce je s nejmladšími na úrovni první třídy. Mezi nimi bychom nejspíš našli největší podíl dětí z rodin cizinců, které se narodily v Česku. Jejich jazyková výbava ale nebyla taková, aby mohly pracovat v první třídě s ostatními českými dětmi. A když už byl kurz otevřen, bylo skvělé využít jej i pro ně. Převahu v kurzu mají ale určitě děti, které se v Česku nenarodily. Děti, které se tu narodily, už obvykle mají nějaký kontakt s češtinou, zejména v mateřské škole. Nepotřebují tedy tak intenzivní dopomoc.Když jsme se u vás na škole byli vloni na podzim podívat, říkal jste, že se po prvním turnusu bude vyhodnocovat, především ze strany učitelů na domovských školách dětí, jak velký měly kurzy efekt.
PO:
Žáci prošili výstupním testem a závěrečnou zkouškou, podobně jako na začátku vstupním testem. To je pro nás hlavní podklad pro sledování jejich pokroku. Rozhodně sbíráme zpětnou vazbu i od vyučujících ze tříd, kam se žáci po kurzu vrátili. Například „domácí“ učitelé žáků z naší školy výsledky hodnotí velmi pozitivně. Jsou rádi, že děti, které se k nim teď vrátily, jsou schopny pracovat s ostatními. Pozitivní je to, že učitel není zatížen prací s těmito dětmi v počátečním období, kdy potřebují největší pomoc.Jak je letošní, pilotní program financován a jak je financování plánováno do budoucna?
PO: Zapojili jsme se do výzvy 49 (OP Praha – Pól růstu ČR: Začleňování a podpora žáků s odlišným mateřským jazykem – pozn. red.), ale protože jsme to brali jako takový pilotní projekt, zvolili jsme financování jen na jediný rok. Tím pádem momentálně řešíme, jakým způsobem budeme program financovat dál. V srpnu rada městské části schválila, že budeme žádat o navazující výzvu 54. Stát to zatím v potřebné míře neřeší, protože jsou k dispozici evropské projekty, nikdo ale neví, co se stane, až nebudou. Trend migrace ale asi bude spíše vzrůstat, zatímco dotace pro ČR budou spíše vysychat, takže se k této problematice časem stát bude muset nějak postavit.
ŠŠ: Z pohledu městské části máme určitě zájem na tom, aby bylo namísto výzev zajištěno systémové financování. Na něco používáme dotační titul z ministerstva vnitra pro cizince ze třetích zemí, na něco používáme výzvu 54 z Operačního programu Praha – Pól růstu nebo rozvojové programy z ministerstva školství. Podstatně větší smysl by dávalo mít jednoduché financování, kdy nám bude dán nějaký cíl a my budeme jeho dosažení financovat z jednoho zdroje. Momentálně nám velice chybí předpoklad následného financování.
PO: To je velká nevýhoda zejména evropských projektů. Například v Šablonách III již výrazně klesly finance. Školy, které potřebují primárně personální podporu, např. na speciální pedagogy, nemají prostředky skoro na nic jiného. A výzva 54 již v srpnu 2020 ukončuje možnost zahájení projektu, tím pádem mají školy smůlu. V nejbližších letech tedy bude třeba najít jiné řešení.
ŠŠ: Zároveň je potřeba nějaká legislativní podpora MŠMT, protože v současné době je nárok na jazykovou výuku pro děti na základní škole v objemu zhruba dvou hodin týdně. To bude třeba změnit, aby intenzivní kurzy mohly do budoucna běžet i pod projekty ministerstva.
Víte o nějakých případech dobré praxe odjinud, ať už z Prahy, nebo ze zbytku republiky?
ŠŠ: Samozřejmě jsme se dívali, co funguje jinde. Mluvil jsem s řediteli našich škol, kteří mají dobrý přehled. Věděli například, že na Praze 6 existuje ZŠ Marjánka, která je dlouhodobě podporována magistrátem, kde intenzivní kurz češtiny běží už řadu let. Jde o takový magistrátní experiment. Od našich ředitelů jsme zaznamenali poptávku po podobném kurzu, takže jsme začali hledat řešení. Přišli jsme tedy na výzvu 49, svolali jsme poradu ředitelů a pan ředitel Ostap se nabídl, že by byl hostitelem tohoto spádového kurzu pro všechny naše školy. Právě od pracovníků ZŠ Marjánka jsme převzali množství zkušeností a chci jim touto cestou moc poděkovat. Jejich léty nabyté zkušenosti jsme zkopírovali a zapracovali do praxe během pololetí.
PO: K poděkování se rozhodně připojuji, jmenovitě směrem k paní ředitelce Niklové. Její zaujetí bylo inspirativní. Do budoucna, má-li vzniknout trvalé pracoviště na Praze 3, bude nutné, aby byly zajištěny dostatečné zdroje, odkud žáky brát. Zatím jsme měli většinu žáků z naší vlastní školy, kteří se tu nastřádali za předchozí léta. Klíčové je plné zapojení dalších škol z městské části. V současné době kurzem prošli žáci jen čtyř škol z deseti.
Je tedy podstatné přesvědčit k účasti ředitele ZŠ minimálně z Prahy 3, přestože by asi bylo možné zapojit i žáky z okolních čtvrtí, např. Prahy 8, 9 nebo 10?
PO: Ano, žákům z okolních městských částí bychom se určitě nebránili. Primárně se ale projekt snažíme udržet jako službu pro školy Prahy 3. Co se týče kolegů ředitelů z Prahy 3, je výhodou, že se známe a pravidelně se potkáváme na poradách. Komunikace je tedy jednodušší. Většina si však problematiku dětí s OMJ řeší dlouhodobě po vlastní ose, mají zatím vlastní projekty. Proto nejsou všichni do našeho Centra jazykové podpory zapojeni. Do budoucna ale bude třeba, aby se zapojili všichni a využívali výhod intenzivních kurzů, což je opravdu plných 20 hodin výuky češtiny týdně.
ŠŠ: Jako městská část máme cíl stanoven na základě srovnání, jaké typy projektů doposud fungovaly na našich školách. Nyní se tedy snažíme o nějakou standardizaci. Jde nám o to, aby byl všem školám dostupný intenzivní kurz, ale aby existovaly i varianty, kde se dítě bere z výuky, ale zůstává na své škole, stejně jako i varianta odpoledních kurzů. Musíme být flexibilní a zajistit varianty podle úrovně konkrétních žáků. Víme o školách, které se chtějí zapojit do projektu na ZŠ Chelčického, až jim skončí jejich projekty. Aktuálně jsme schopni zvládnout cca 45 žáků za rok; na toto číslo tedy cílíme.
Jaká jsou vaše očekávání od městské části jako zřizovatele? Co mohou municipality v tomto ohledu podnikat, aby ředitelům vycházely vstříc?
PO: Zřizovatel školám příliš pomoct nemůže, ale určitě alespoň organizačně a skrze nějakou metodiku. Nám velmi pomohlo to, že se tady zprostředkovalo setkání s magistrátem, tedy s někým, kdo má s výzvami zkušenosti.
ŠŠ: Ano, koordinační činnost je naše role. Snažíme se školy přimět ke spolupráci. Svolali jsme všechny do jedné místnosti a načrtli jsme proces. Pak už je samozřejmě na ředitelích, jestli se s návrhem ztotožní; my přesvědčujeme a přinášíme argumenty.
PO: Škola je poměrně administrativně zatížená. Každá aktivita musí být zdokladována a vykazována. Když děláme více projektů najednou, je to opravdu velmi složité. A chybí nám také jistota, že náš výklad a naše provedení jsou v souladu s pravidly. Uvítali bychom, kdyby se na obci našel nějaký koordinátor, který projektům rozumí a kterého se můžeme zeptat. Školy nedisponují žádným administrativním aparátem; vše je na vedení školy, hospodářce a účetní. To není dobře.
ŠŠ: Ano, tímto směrem se snažíme jít a tyto služby školám poskytovat.
Zeptám se i na další nezbytnosti, tedy ŠVP, učebnice, pomůcky. Jak jste řešili je?
PO: Všechno bylo na nás jako realizátorovi. Dokumenty, metodiku i volbu učebních materiálů jsme si museli připravit. Stanovit cíle a vzdělávací okruhy pro žáky, vstupní i výstupní testy i „závěrečný certifikát“. Nesmím opomenout ani úpravy ŠVP, školního řádu a vnitřního řádu pro Centrum jazykové přípravy. Kdyby ale do budoucna z ministerstva nebo magistrátu přišly nějaké koncepční materiály, určitě se zlobit nebudeme. Zřizovatel, tedy městská část, nám pak přispěl nějakými financemi, za které jsme pořídili třeba velký interaktivní displej, který funguje jako počítač a projektor dohromady. Volba učebnic pak logicky závisí na tom, jaká skupina žáků se sejde – samozřejmě jsou třeba jiné učebnice pro Rusy a pro Vietnamce, ale kurz jako takový zatím zafungoval na všechny národnosti. Nyní v něm máme Vietnamce, Číňany, Mexičany, Ukrajince a Rusy.
ŠŠ: Materiální zabezpečení je jistě další možnost, jak zřizovatel může pomoci. Když zkoordinuje své školy a určí jednu centrální, může postupovat na základě požadavků dané školy. Tady od pana ředitele jsme dostali jasný nákupní seznam a nebylo co řešit. Šlo to i poměrně rychle.
A co učitelé? Byl problém sehnat takové, kteří by se chtěli takto netradičně profilovat?
PO: Co se učitelů týče, v současné době je jich všude nedostatek. Ale oslovili jsme trh práce se zajímavou nabídkou práce s malou skupinou žáků a jiným přístupem a zaměřením. Podařilo se nám vytvořit tým čtyř učitelů – lektorů. Ti spolupracují se školní vícejazyčnou asistentkou a speciální pedagožkou. Tedy nastal malý zázrak a Centrum jazykové přípravy mohlo od září 2019 opravdu začít pracovat. Aktuálně to vypadá tak, že tento tým bude chtít pokračovat i nadále. Pro učitele srdcaře jde o velice zajímavou zkušenost.
Kdybyste měli předat své dosavadní zkušenosti někomu dalšímu, kdo by chtěl podobný projekt realizovat, kde by podle vás měl začít?
PO: Mají-li školy žáky, kteří vůbec neumějí česky, není čas dělat kompromisy a je třeba začít intenzivním kurzem. Je ale samozřejmě nezbytné vytvořit takové podmínky, aby děti na vytvořený kurz mohly docházet. Nutně pak navazuje druhý krok, tedy možnost vzdělávat se v českém jazyce i přímo na své vlastní třídě.
ŠŠ: Pokud je trošku aktivní zřizovatel, je nepochybně dobré ozvat se jemu, aby zmapoval situaci na všech svých školách a aby se intenzivní část mezi školami koordinovala. Už jen kvůli úspoře a efektivitě je nesmysl dělat intenzivní kurzy samostatně na každé škole.
PO: Kdyby se chtěl kdokoli, koho jsme inspirovali, přijít podívat, dveře naší školy i radnice jsou samozřejmě otevřené a jsme připraveni předávat informace dál.
Moc vám oběma děkuji za váš čas a přeji, ať se vám projekt daří i v novém školním roce.
Rozhovor vedl Bc. Michal Gill, odborný asistent místostarosty a radních na Úřadě městské části Praha 3.