Ministerstvo školství zjišťovalo stav učitelů v Česku

Průzkum ukázal, že od září budou ředitelé škol potřebovat zajistit asi 6 000 úvazků učitelů (především z důvodu nárůstu počtu žáků a jako náhradu za odcházející učitele). Pomoci jim k tomu má také aktuální vládní návrh novely zákona o pedagogických pracovnících (sněmovní tisk č. 503), která zjednodušuje vstup do pedagogické praxe odborníkům z praxe i absolventům jakéhokoli magisterského studijního programu.

Jednou z oblastí, kterých se šetření týkalo, byl věk učitelů. Výsledky ukázaly, že průměrnému učiteli v regionálním školství je dnes 47,2 let. Téměř tři čtvrtiny, přesně 72,4 % učitelů, je starších 40 let. Nejmladší jsou učitelé mateřských škol (45,4 let), nejstarší naopak učitelé vyšších odborných škol (50,2 let). Ve věku pod 30 let je pouhých 8,5 % všech učitelů. Vysoký průměrný věk učitelů vykazují všechny kraje České republiky, nejvíce Karlovarský kraj (48,7 let), nejméně Jihomoravský kraj (46,6 let).

Kromě výše jmenovaných opatření chce MŠMT pro zlepšení této situace nabídnout začínajícím učitelům pomoc v podobě uvádějících kolegů, kteří jim v rámci adaptačního období nabídnou soustředěnou podporu. Toto opatření má pomoci udržet začínající učitele ve školní praxi.

Dalším tématem je genderové rozdělení českého školství. Z 135,3 tisíců úvazků připadá na muže 19,2 %. Zastoupení mužů narůstá s vyššími úrovněmi vzdělávacího systému, a to od 0,7 % v mateřských školách přes 6,5 % úvazků na 1. stupni základních škol až na 39,7 % ve středních školách. Jsou však předměty, u kterých lze vysledovat mírnou převahu mužů – např. informatika na 2. stupni základních škol nebo fyzika na středních školách.

V roce 2015 vstoupila v platnost novela zákona o pedagogických pracovnících, která (až na vymezené výjimky) nedovoluje řediteli školy svěřit vyučovací proces učiteli bez řádné kvalifikace. Přesto jsou regiony, kde zastoupení těchto nekvalifikovaných učitelů přesahuje 10 % (Karlovarský kraj, Středočeský kraj a Praha). Na druhém konci žebříčku se pak nacházejí kraje Zlínský, Moravskoslezský, Vysočina a Olomoucký, kde vyučují méně než 4 % nekvalifikovaných. Celorepublikový průměr pak činí 6,6 %.

Šetření rovněž ukázalo, že 4,7 % úvazků je spojeno s učiteli bez pedagogického vzdělání. Situace je složitá zejména v Praze (9,1 %), Středočeském kraji (8,4 %), Karlovarském kraji (8,0 %) a Ústeckém kraji (6,6 %), naopak relativně nižší hodnoty vykazují školy ve Zlínském kraji (1,8 %) a Moravskoslezském kraji (2,1 %).

Aktuální vládní návrh novely zákona o pedagogických pracovnících má ředitelům škol umožnit svěřit výuku všeobecně vzdělávacích předmětů (typicky např. matematiky, fyziky, dějepisu, českého jazyka…) na 2. stupni ZŠ a na SŠ také absolventům jakéhokoli magisterského studijního programu. Novela také pamatuje na odborné školství – má zlepšit možnosti ředitelů škol zaměstnat „neučitele“ jako odborníky z praxe. Ti budou podle vládního návrhu moci do školy nastoupit jako učitelé rovnou na plný úvazek, a to v případě, že jejich praxe v oboru – alespoň pětiletá – odpovídá charakteru vyučovaného předmětu.

Tito učitelé – tedy jak učitelé všeobecně vzdělávacích předmětů, tak učitelé v odborném školství – budou mít tři roky na to, aby získali tzv. učitelskou způsobilost (znalost pedagogiky, psychologie a didaktiky). Tuto tzv. učitelskou způsobilost budou učitelé moci získat způsoby, které jsou již dnes stanoveny zákonem o pedagogických pracovnících – tedy v učitelských studijních programech vysokých škol nebo studiem učitelství v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných vysokými školami. Tyto programy (takzvaná doplňující pedagogická studia) jsou určeny zejména absolventům vysokoškolských neučitelských „oborových“ programů.

Podle údajů z mimořádného šetření je v rámci celé ČR 17,8 % hodin přímé pedagogické činnosti vyučováno učiteli bez aprobace k výuce daného předmětu. Nejvyšší podíl neaprobované výuky najdeme v Karlovarském kraji (27,9 %), kde je tak neaprobovaně vyučována více než každá čtvrtá hodina. Podíly převyšující 20 % vykazuje i Středočeský kraj (25,6 %) a Ústecký kraj (24,1 %). Nejmenší podíl neaprobované výuky pak najdeme ve Zlínském kraji s 12,8 % (neaprobovaně je zde vyučována každá osmá hodina). Hodnoty pod 15 % dosahují ještě v Olomouckém (13,3 %), Jihomoravském (13,6 %), Moravskoslezském (13,8 %) a Jihočeském kraji (14,7 %).

Pokud se podíváme na aprobovanost učitelů podle jednotlivých předmětů, největší podíl je u českého jazyka a literatury (na 2. st. ZŠ 89,8 %, na SŠ dokonce 96,7 %). U středních škol dosahuje aprobovanost učitelů u většiny všeobecně vzdělávacích předmětů minimálně 90 %, výjimkou je fyzika (89,7 %) a informatika (74,7 %). Informatika má nízkou aprobovanost také na základních školách, kde dosahuje pouhých 44,7 %, níže už jsou jen pracovní činnosti (39,4 %).

Základní školy – 2. stupeň		Střední školy – všeobecně vzdělávací předměty
Český jazyk a literatura	89,8 %	Český jazyk a literatura	96,7 %
Matematika	85,4 %	Zeměpis/geografie	95,1 %
Přírodopis/biologie/ekologie	81,6 %	Chemie	94,8 %
Chemie	80,2 %	Dějepis	94,7 %
Dějepis	78,2 %	Německý jazyk	94,6 %
Tělesná výchova	72,4 %	Matematika	93,8 %
Zeměpis/geografie	72,3 %	Přírodopis/biologie/ekologie	92,7 %
Německý jazyk	70,5 %	Tělesná výchova	92,0 %
Anglický jazyk	67,4 %	Anglický jazyk	90,0 %
Fyzika	64,9 %	Fyzika	89,7 %
Občanská výchova	61,2 %	Informatika	74,7 %
Hudební výchova	60,6 %
Výtvarná výchova	53,9 %
Informatika	44,7 %
Pracovní činnosti	39,4 %

 

MŠMT si uvědomuje, že neaprobovaná výuka není ideální stav. Je proto naším zájmem, aby z vysokých škol odcházeli do praxe kvalitně připravení učitelé ve všech oborech. Přestože vysoké školy jsou autonomní subjekty, chce MŠMT vyvolat společné jednání, jehož tématem bude kromě jiného i dostatečná nabídka oborů.

V oblasti zatraktivnění učitelského povolání se MŠMT v první řadě snaží prosazovat zvyšování platů ve školství. Pedagogům se přidává systémově už několik let. Cílem je, aby v roce 2021 byly platy pedagogů i nepedagogů na 150 % úrovně roku 2017. Všichni pedagogičtí pracovníci dále mají přímo ze zákoníku práce nejvyšší rozsah dovolené v kalendářním roce, a to 8 týdnů. V průběhu roku se podle školního plánu dalšího vzdělávání účastní vzdělávacích programů průběžného vzdělání a někdy též s podporou zaměstnavatele i programů zvyšování kvalifikace. Mimo to mohou pedagogičtí pracovníci čerpat ve školním roce dalších až 12 pracovních dnů volna k samostudiu – tyto dny volna mají čerpat především v době tzv. vedlejších prázdnin. Další benefity mohou být sjednány v rámci rozpočtových možností škol, a to v rámci kolektivního vyjednávání. Školy, které mají formu příspěvkové organizace, zřizují také fond kulturních a sociálních potřeb. Tento fond se naplňuje přídělem ve výši 2 % z ročního objemu nákladů zúčtovaných na platy a náhrady platů. Vyhláška o fondu kulturních a sociálních potřeb upravuje, na jaké účely lze z fondu přispívat. Jde například o rehabilitace, lázeňské nebo rekreační pobyty, vstupné na kulturní, tělovýchovné, vzdělávací akce, příspěvky na penzijní nebo životní pojištění, na očkování, na vitamínové přípravkya další. Pravidla čerpání fondu se stanoví v dohodě školy s odborovou organizací.