Minimální mzda státu EU a výjezdy škol do zahraničí

Teoretickou odpověď lze hledat v evropském právu, především v pravidlech pro vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Praktická odpověď je bohužel mnohem "roztříštěnější" a je nutné ji hledat v národních úpravách jednotlivých členských států.

Smysl směrnice č. 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (dále jen "Směrnice") lze vyjádřit následujícím způsobem: je nezbytné nalézt rovnováhu mezi volným pohybem služeb (a potažmo pracovníků, jejichž prostřednictvím jsou služby přeshraničně poskytovány) a potřebou zaručit vyslaným pracovníkům adekvátní úroveň ochrany. Proto zaměstnanci vyslaní ze svého "domovského" členského státu EU (např. z České republiky) nemají na území "hostitelského" státu (např. Rakouska) vykonávat práci za horších mzdových a sociálních podmínek, než jsou minimální mzdové a sociální standardy hostitelského státu (např. Rakouska).

Na vyslané zaměstnance se během vyslání vztahují současně dvě skupiny pravidel:

Předpokládejme, že právnická osoba vykonávající činnost školy v České republice (tj. zaměstnavatel) plánuje, že vyšle svého zaměstnance do některého ze států EU. Jaké okolnosti je nutné vyjasnit, abychom zjistili, zda se na uvedené vyslání zaměstnance Směrnice vztahuje, nebo nevztahuje?

I----------------------------------------------------------------------------I 
I Na které právnické osoby vykonávající činnost školy se Směrnice vztahuje?  I 
I----------------------------------------------------------------------------I 
I Čl. 1 odst. 1 Směrnice:                                                    I 
I                                                                            I 
I Tato směrnice se vztahuje na podniky usazené v některém členském státě,    I 
I které vysílají v rámci nadnárodního poskytování služeb v souladu s         I 
I odstavcem 3 pracovníky na území jiného členského státu.                    I 
I----------------------------------------------------------------------------I 
I - Je evidentní, že Směrnice, která musí být v určité míře obecná,          I 
I   nepoužívá pojem "právnická osoba vykonávající činnost školy". Ve         I 
I   Směrnici je použit pojem "podnik". Pod uvedeným pojmem je možné chápat i I 
I   právnickou osobu vykonávající činnost školy (např. Základní školu a      I 
I   mateřskou školu Kostelec, příspěvková organizace). V prostředí subjektů  I 
I   zapsaných v rejstříku škol a školských zařízení to bude právnická osoba, I 
I   která má sídlo v České republice.                                        I 
I - Klíčovým momentem, na který se odkazuje čl. 1 odst. 1 Směrnice, jsou     I 
I   definiční znaky vyslání v rámci nadnárodního poskytování služeb v EU.    I 
I   Negativně vyjádřeno: Směrnice se nevztahuje "automaticky" na všechny     I 
I   podniky vysílající své pracovníky do jiného státu EU, ale pouze na ty    I 
I   podniky, které vysílají své pracovníky do jiného státu EU v situacích,   I 
I   které jsou ve Směrnici vymezeny (tedy ne každá zahraniční pracovní cesta I 
I   je zároveň vysláním ve smyslu Směrnice). Tyto znaky Směrnice definuje v  I 
I   čl. 1 odst. 3 (viz dále).                                                I 
I----------------------------------------------------------------------------I   
I----------------------------------------------------------------------------I 
I Na které pracovníky se Směrnice vztahuje?                                  I 
I----------------------------------------------------------------------------I 
I Čl. 2 odst. 1 Směrnice:                                                    I 
I                                                                            I 
I Pro účely této směrnice se "vyslaným pracovníkem" rozumí pracovník, který  I 
I po omezenou dobu vykonává práci na území jiného členského státu než státu, I 
I ve kterém obvykle pracuje (přičemž není rozhodné, zda jde o zaměstnance v  I 
I pracovním poměru či o zaměstnance na základě dohod).                       I 
I----------------------------------------------------------------------------I 
I - Směrnice se vztahuje pouze na ty pracovníky, kteří jsou zaměstnanci      I 
I   určitého podniku (např. "české" právnické osoby vykonávající činnost     I 
I   školy) a kteří jsou vysláni k výkonu práce (za určitých podmínek - viz   I 
I   dále) do jiného státu EU (např. do Rakouska) dočasně.                    I 
I----------------------------------------------------------------------------I   
I----------------------------------------------------------------------------I 
I Na které případy vyslání pracovníka do jiné země EU se Směrnice vztahuje?  I
I----------------------------------------------------------------------------I 
I Čl. 1 odst. 3 Směrnice:                                                    I 
I                                                                            I 
I Tato směrnice se použije, pokud podniky uvedené v odstavci 1 učiní některé I 
I z následujících nadnárodních opatření:                                     I 
I a) vyšlou pracovníka na území členského státu na vlastní účet a pod svým   I 
I    vedením na základě smlouvy uzavřené mezi podnikem pracovníky            I 
I    vysílajícím a stranou, pro kterou jsou služby určeny, činnou v tomto    I 
I    členském státě, jestliže po dobu vyslání existuje pracovní poměr mezi   I 
I    vysílajícím podnikem a pracovníkem, nebo                                I 
I b) vyšlou pracovníka do provozovny nebo podniku náležejícího ke skupině    I 
I    podniků na území členského státu, jestliže po dobu vyslání existuje     I 
I    pracovní poměr mezi vysílajícím podnikem a pracovníkem, nebo            I 
I c) jako podnik pro dočasnou práci či podnik poskytující pracovníky vyšlou  I 
I    pracovníka do podniku, který jej využije, se sídlem nebo vykonávajícího I 
I    činnost na území některého členského státu, jestliže po dobu vyslání    I 
I    existuje pracovní poměr mezi podnikem pro dočasnou práci či podnikem    I 
I    poskytujícím pracovníky na straně jedné a pracovníkem na straně druhé.  I 
I----------------------------------------------------------------------------I 
I - "Klasickým vysláním" je případ uvedený v čl. 1 odst. 3 písm. a). Další   I 
I   dvě písmena popisují specifické situace: tzv. "vnitropodnikové vyslání"  I 
I   [písm. b) – v rámci jedné obchodní skupiny (koncernu)] a "pronájem       I 
I   pracovní síly" [písm. c) – prostřednictvím agentur práce]. Lze           I 
I   předpokládat, že s uvedenými specifickými případy vysílání zaměstnanců k I 
I   výkonu práce do některé ze zemí EU se u "českých" právnických osob       I 
I   vykonávajících činnost školy nesetkáme.                                  I 
I----------------------------------------------------------------------------I 
I - "České" právnické osoby vykonávající činnosti školy bude nejvíce zajímat I 
I   případ vymezený v čl. 1 odst. 3 písm. a) Směrnice.                       I 
I - Tento případ nastane tehdy, pokud jsou současně splněny následující      I 
I   znaky:                                                                   I 
I   1) "Česká" právnická osoba vykonávající činnost školy uzavře s tzv.      I 
I      příjemcem činným na území hostitelského státu (např. právnickou nebo  I 
I      fyzickou osobou, která je činná na území Rakouska) smlouvu o          I 
I      poskytnutí služby.                                                    I 
I   2) Na základě uvedené smlouvy "česká" právnická osoba vykonávající       I 
I      činnost školy vyšle svého zaměstnance (pracovníka) na území členského I 
I      státu (např. Rakouska). To znamená, že vysílá zaměstnance "na vlastní I 
I      účet" a "pod svým vedením". Uvedený zaměstnanec je přitom i po dobu   I 
I      vyslání na území členského státu EU (např. Rakouska) stále            I 
I      zaměstnancem "české" právnické osoby.                                 I 
I----------------------------------------------------------------------------I 

Je-li zaměstnanec "české" právnické osoby vykonávající činnost školy vyslán do některého ze států EU (jsou naplněny výše uvedené definiční znaky vyslání), pak má toto vyslání z pohledu českého zákoníku práce zpravidla formu:

Právnické osoby vykonávající činnost základních a středních škol obvykle organizují jazykové pobyty, poznávací exkurze nebo lyžařský výcvikový kurz svých žáků v zahraničí.

Je zřejmé, že u každého z uvedených "výjezdů do zahraničí" je nutné určit následující: Je, či není činnost, kterou má zaměstnanec při uvedených výjezdech vykonávat, prací, kterou reguluje Směrnice?

V následujících tabulkách jsou vyjádřeny hypotetické případy.

Dále je "česká" právnická osoba vykonávající činnost školy povinna se zaměřit na pracovněprávní nároky, které jsou stanoveny v čl. 3 Směrnice.

I----------------------------------------------------------------------------I 
I Pracovní podmínky                                                          I 
I                                                                            I 
I 1. Členské státy zajistí, aby podniky uvedené v čl. 1 odst. 1 zaručovaly   I 
I    bez ohledu na právo rozhodné pro pracovní poměr pracovníkům vyslaným na I 
I    jejich území pracovní podmínky týkající se dále uvedených záležitostí,  I
I    které jsou v členském státě, ve kterém je práce vykonávána, stanoveny   I 
I    - právními či správními předpisy a/nebo                                 I 
I    - kolektivními smlouvami nebo rozhodčími nálezy, které byly prohlášeny  I 
I      za všeobecně použitelné ve smyslu odstavce 8, jestliže se týkají      I 
I      činností uvedených v příloze:                                         I 
I      a) maximální délky pracovní doby a minimální doby odpočinku,          I 
I      b) minimální délka dovolené za kalendářní rok,                        I 
I      c) minimální mzda, včetně sazeb za přesčasy; tento bod se nevztahuje  I 
I         na doplňkové podnikové systémy zaopatření v důchodu,               I 
I      d) podmínky poskytování pracovníků, zejména prostřednictvím podniků   I 
I         pro dočasnou práci,                                                I 
I      e) ochrana zdraví, bezpečnosti a hygieny při práci,                   I 
I      f) ochranná opatření týkající se pracovních podmínek těhotných žen    I 
I         nebo žen krátce po porodu, dětí a mladistvých,                     I 
I      g) rovné zacházení pro muže a ženy a ostatní ustanovení o             I 
I         nediskriminaci.                                                    I 
I                                                                            I 
I Pro účely této směrnice vymezují pojem "minimální mzda" uvedený v odst. 1  I 
I druhé odrážce písm. c) vnitrostátní právní předpisy a/nebo zvyklosti       I 
I členského státu, na jehož území je pracovník vyslán.                       I 
I----------------------------------------------------------------------------I   

"Česká" právnická osoba vykonávající činnost školy porovná pracovněprávní nároky, které jsou stanoveny Směrnicí:

Následně použije tu právní úpravu, ze které pro zaměstnance plynou výhodnější nároky.

V případě, že v oblasti odměňování za práci jsou pravidla pro minimální odměňování⁵⁾ (obsažená v právních předpisech nebo v univerzálně aplikovatelných kolektivních smlouvách) výhodnější v hostitelském státě (např. v Rakousku), použijí se pravidla hostitelského státu. V takovém případě se musí zaměstnavatel ujistit, že odměna za práci, kterou zaměstnanci vyplatí za dobu odpracovanou během vyslání, dosahuje alespoň minima, na které má zaměstnanec nárok podle pravidel hostitelského státu. Není-li tomu tak, musí zaměstnanci rozdíl dorovnat (např. formou jakéhosi "příplatku k dorovnání zahraniční minimální mzdy")⁶⁾. Pro úplnost lze poznamenat, že případné zahraniční stravné a kapesné není možné započítávat jako součást odměny.⁷⁾

Pokud by se na situaci vyslaného zaměstnance Směrnice vztahovala a vyslaný zaměstnanec by postupně poskytoval služby v několika státech EU, byl by považován za vyslaného v každém jednom státě po dobu, po kterou v tom kterém státě vykonává práci.

Při přechodu k praktické rovině problematiky minimální mzdy státu EU a výjezdů škol do zahraničí mohou vyvstat dotazy: Proč se vyčleňuje praktická rovina? Teoretická rovina, které je věnována předchozí část textu, nestačí?

Přechod k praktické rovině je zapříčiněn tím, že směrnice 96/71/ES i vymáhací směrnice 2014/67/EU nepůsobí v jednotlivých členských státech EU přímo. Jsou tzv. transponovány ("převedeny") do národní právní úpravy (např. do národní právní úpravy Slovenska) a vymáhány prostřednictvím národních právních úprav. Je zřejmé, že národní právní úpravy se mohou od výše uvedeného teoretického rámce lišit.

Předně je třeba konstatovat, že ani na obecné úrovni není v tuto chvíli jasné, zda se Směrnice na (veřejné) školy vůbec vztahuje.⁸⁾ Lze vycházet z předpokladu, že většina členských států běžnou činnost pedagogů za vysílání nepovažuje a úprava pracovních podmínek těchto pedagogů podléhá i během zahraniční pracovní cesty právní úpravě jejich domovského státu. Jasná judikaturaSoudního dvora Evropské unie týkající se pedagogických pracovníků neexistuje.

Nicméně i v případě, že bychom uvažovali o školství jako o sektoru, který v principu může spadat do působnosti Směrnice, v případě konkrétních činností škol (např. pedagogický doprovod školních výletů) lze důvodně pochybovat o přiměřenosti uplatňování Směrnice na takové pracovníky.⁹⁾

Pokud tedy jde o praktickou otázku, před kterou stojí škola jako zaměstnavatel - Co mám udělat, abych dodržel platné právo a vyhnul se případné sankci? -,

Co se týče právní úpravy u našich nejbližších západních sousedů, je situace následující:

Směrnice 96/71/ES a 2014/67/EU mají pro školy jen omezený praktický význam. Školy by měly výjezd do zahraničí posoudit podle národní úpravy jednotlivých členských států. To lze učinit na národních webech nebo na národních kontaktních místech (obvykle prostřednictvím e-mailu, telefonátu nebo dotazu na webovém portálu).

Autorům článku není v tuto chvíli znám žádný případ členského státu EU, který by na pedagogické pracovníky vykonávající dohled nad žáky při školním výletě nebo exkurzi (tj. v roli "doprovodu") aplikoval svou minimální mzdu a/nebo doprovodné administrativní povinnosti. Jedinou výjimkou je Německo, které těmto pracovníkům přiznává nárok na německou minimální mzdu ve výši 8,84 EUR/hod., žádné doprovodné administrativní povinnosti však předepsány nejsou.

Co se týče zaměstnanců škol, kteří se nacházejí pracovně v zahraničí v jiném kontextu než na školních výletech (výměnné stáže, výzkumná činnost, přednášková činnost, konference apod.), záleží na konkrétní situaci (v neposlední řadě na tom, jak je jejich činnost v zahraničí smluvně upravena) a na právní úpravě konkrétního státu. Případný nárok na minimální mzdu je proto vhodné ověřit výše zmíněným způsobem na národním webu / národním kontaktním místě.

V případě, že pedagogický pracovník na lyžařském výcvikovém kurzu učí lyžovat "své české" žáky, je aplikace místní minimální mzdy vyjasněna pouze v případě Rakouska a Německa. V ostatních státech lze předpokládat, že se místní minimální mzda neuplatní, ale opět lze doporučit v případě pochybností situaci ověřit u národních orgánů.