Koho vybrat zástupcem ředitele a čím ho pověřit

Zástupce ředitele je ve škole natolik důležitá postava, že jeho výběru je pochopitelně třeba věnovat náležitou pozornost – mnohem větší než výběru řadového pedagoga. Vedle musí být vybaven i těmi S ředitelem by jeho zástupci měli tvořit dobře spolupracující tandem. Potud nic nového, na tom se shodneme asi všichni.

Nezačínejme hned s hledáním lidí, zastavme se nejprve u agendy, kterou bude náš nový zástupce vykonávat. Ta není nikde striktně dána, na každé škole je jiné organizační schéma a je na řediteli, jaké nastaví mechanismy vnitřního fungování. Častou chybou je, že se snažíme za každou cenu vybírat lidi do přesně předem nadefinované pozice. Moderní personalistika doporučuje opačný postup. Hledejme a teprve pak jim vytvářejme Každý jsme jiný typ osobnosti, každému z nás jde něco jiného. Jedno máme ale společné: Z dlouhodobého hlediska nemáme důvod zaměstnavatele měnit a i on je s námi většinou velmi spokojen.

Takže zásada číslo 1:

Principem při takovém postupu je, aby se u každého člena vedení, tedy nejen u zástupců, ale i u ředitele, Proto je ideální skládat členy vedení do vějíře, dávat dohromady různé typy lidí, kteří se navzájem budou doplňovat. Cílem není, aby bylo vedení homogenní, i když by si nejspíše rozuměli téměř ve všem. Oni mezi sebou, většinou však ne se zbytkem sboru. Typickým příkladem takovéto situace mohou být ředitel a oba zástupci – všichni matematikáři.

Z jakého okruhu lidí vybírat? Jedním z klíčových rozhodnutí bývá, zda sáhnout dovnitř sboru, nebo mimo školu. Této otázce se věnovaly jiné příspěvky na konferenci, takže ji v tuto chvíli pominu.

Obecně je vhodné volit z okruhu slušných, lidských, upřímných a komunikativních lidí, kteří jsou v tom nejlepším smyslu Kompetentní kandidáty poznáte mimo jiné podle toho, že uvažují v režimu MY: my – škola, my – učitelé, my – kolektiv atd. I když jsou to řadoví pedagogové, není jim lhostejný systém a jeho funkčnost. Ten, kdo neustále jedná v režimu JÁ (typu já – moje výuka, já – moje starosti, já – moje osobní výhody), nebývá většinou dobrou volbou. Vybírejte pečlivě. Než někoho „přeškolovat“ z režimu JÁ do MY je jednodušší a spolehlivější rovnou sáhnout po někom v režimu MY. Najdou se v každém sboru, poslouchejte pečlivě v neformálních diskuzích, kdo jak uvažuje.

Proč se můj příspěvek na konferenci jmenoval Uváděl jsem příklad rozdílnosti osobností. Zatímco někdo své klíče neustále hledá, dokola je ztrácí, hledá, nachází, ztrácí..., jinému toto nehrozí.

Je systematik vyznávající řád, z něhož vycházejí jeho životní návyky. I ten, že své klíče si pokaždé pověsí na věšák na stejné místo, takže vždy přesně ví, kde je hledat. Každý jsme jiný, vhodné je, aby se Obrazně řečeno, zatímco první bude hledat klíče, ten druhý zatím může řídit školu. Aby to nevypadalo jednoznačně, že ten systematik je po všech stránkách lepší, když bude potřeba vymyslet něco nového, netradičního, vsadím se, že tomu prvnímu to půjde lépe a bude to vzletnější a kreativnější.

Shrnuto do zásady číslo 2:

Jak lidi vybírat, jak si je třídit? Nenakupujte každému svazek klíčů, spíš zkuste zapojit, pokud u vás máte, školního psychologa. Pomůže vám nasazením psychodiagnostiky na kandidáty. Jestliže psycholog není k dispozici, či pokud jste sami zvědaví, jaký typ osobnosti jste, můžete to zkusit tak trochu i sami. S několika úskalími – laický pohled nebude vždy přesný, standardizované nástroje bývají utajované, hrozí dezinterpretace, bez bližšího komentáře i přeceňování výsledků a falešné závěry. Vím ale, že pro mnoho škol je využití psychologa mimo jejich možnosti. Počítám, že je i mnoho zájemců o pouhou introspekci. Proto poradím jednu cestu, jak lze s ještě únosnou mírou přesnosti psychodiagnostický nástroj využít.

Pro určení toho, jaký kdo jsme, je velmi vhodná metoda Myers-Briggs Type Indicator, zkráceně MBTI. Jde v současnosti zřejmě o nejpoužívanější typologii osobnosti, a to jak v psychologické praxi, tak v personalistice. Jejím východiskem je to, že lidé si v průběhu života utvářejí určité preference, jak získávají informace, jak je třídí a jak se podle nich rozhodují. Seznámení se dané typologie může být inspirativním pohledem na vás samé i na vaše spolupracovníky. Každý se tam najde a překvapí ho, kolik a jak přesně toho na něj tvůrci MBTI vědí. Obvykle si psychologové své know-how bedlivě střeží. V tomto případě je testová sada, vyhodnocovací klíč i následný detailní popis jednotlivých osobnostních typů k dispozici, dokonce v českém jazyce. Najdete to vše v knize Michala Čakrta nazvané Typologie osobnosti pro manažery.¹⁾ Než se však vrhnete do vyplňování osobnostního dotazníku, přečtěte si prosím pořádně celý úvod s metodickými zásadami.

Pokud jsme si již vybrali vhodnou osobu, práce nám nekončí. Je třeba vytvořit, případně přeskládat (kompetencí) mezi členy vedení. Je vhodné začít od toho, jaký kdo je a co mu přirozeně jde. Netrefíme se přesně, ale typově je dobré to při rozdílení agendy zohlednit. Znáte to: co je pro jednoho nechutná byrokracie a odpuzující „lejstra“, je pro druhého perfektní systém a pořádek, kde je vše na svém místě podle daného řádu. Podle těchto úvah sestavujte náplně na míru. Teprve pak se na vytvořený post souhrnně podívejte a dejte mu jméno. Nezapomeňte role a jejich agendu přesně specifikovat a s jejich popisem seznámit celý učitelský sbor i ostatní zaměstnance školy. Tento dokument by měl být dostupný neustále, ideální je veřejně ho sdílet na školní síti. Mnoho otázek začnou zaměstnanci řešit, až když vyvstanou – v každém okamžiku by měli dostat odpověď s čím za kým jít.

Zobecním-li postup, zásada číslo 3:

Při určování složení vedení školy a jednotlivých rolí je vhodné pamatovat i na sociální potřeby zaměstnanců. Je potřeba zajistit mezi učitelským sborem a managementem přenos nejen informací, ale i pocitů. Jsme tvorové společenští a nejsme schopni žít v emočním vakuu. Zejména starší ženy na pracovišti těžce nesou, pokud se nikdo nevěnuje dostatečně jejich starostem. Mají potřebu si o problémech s někým povídat. Každý chce a občas potřebuje být vyslyšen. Mají se vaši pracovníci kam chodit vybrečet? Je vhodné, aby tím nastaveným ramenem nebyl ředitel školy. Je nejvyšší autoritou, tím, kdo kárá a trestá, rozděluje odměny. Dost důvodů pro mnoho pracovníků, aby díky tomu měli v komunikaci emocí vůči němu blok. Je tu ale prostor pro jeho zástupce, může být ideálním mostem mezi učiteli a tím nejvyšším.

Zásada č. 4:

Nabízím i dvě netradiční pojetí role zástupce. Znovu připomínám, organizační schéma je individuálně věcí každé školy.

Jsou to ředitelova krytá záda. Osobnostně člověk operativní, flexibilní, rozhodně ne hysterický. Musí být odolný vůči stresu, zachovává si chladnou hlavu. Je aktivován zatažením za záchrannou brzdu v okamžiku, kdy ředitel ztrácí půdu pod nohama. O takového zástupce je radost se opřít či přesněji vědět, že kdykoliv by nějaká takováto situace přišla, pomůže mu. Těží z toho celá škola – ředitel díky této osobě mnohem lépe spí, a je tak uvolněnější v každodenní komunikaci i při rozhodování. Což ve škole ocení každý. Ve variantě deluxe je tento zástupce navrch ještě optimistický a dodává odvahu a naději.

Obsazení takovéhoto postu je jedna z nejvděčnějších věcí, které může ředitel pro sbor udělat. Zástupce sluníčko vyzařuje radost, přináší pohodu, kam vejde. Je dobrým tmelem kolektivu. Je jedním z důvodů, proč lidé chodí do práce rádi, je pro ně radost s ním spolupracovat a každodenně komunikovat. S úsměvem jim pomůže, vyřeší jejich provozní problém, nezapomene přidat dobrou náladu na cestu. Zejména pro ženy je přítomnost někoho takového na pracovišti elementární potřebou.

A co zbývá na ředitele? Co si musí podržet ve svých opratích? Je to především střešní řízení pedagogického procesu. Nezapomínáme, že škola je tu zřízena hlavně kvůli vzdělávání a výchově, ředitel se proto nesmí sám dobrovolně pasovat do role pouhého definitivního školníka ústavu, který řeší provoz budovy. Jsem přesvědčen, že občas vídaný post zástupce pro pedagogický proces není dobré rozdání karet. Pro denní chod školy z organizační stránky ano. Suplování, rozvrhy atd. Ale výběr učitelů, směřování školního vzdělávacího programu, vedení pedagogů k moderním metodám výuky, to by měla být agenda ředitele. Z titulu své funkce zodpovídá za to nejdůležitější na škole. A neříkejte, že inspekci zajímají jen papíry a zřizovatele jen ekonomická data. Jste tu především pro děti a jejich rodiče. Pokud ředitel není ten, kdo pedagogický proces řídí nejkompetentněji, je otázka, zda je člověkem na svém místě, zda by nemělo dojít k „hýbání škatulat“.

Poslední dvě zásady jsou vám pravděpodobně povědomé, pokud pozorně čtete seriál o public relations ve školství:

Zásada číslo 5:

Zásada číslo 6:

A na konec ještě jedna dobrá rada – až bude příště konference Wolters Kluwer, stavte se. Bývá to prima.