Jak dohlédnout na 897 žáků?

ejblíže dětem jsou třídní učitelé. Jsou to právě oni, kdo poznají, co jednotliví žáci potřebují a jak jim škola, potažmo vedení školy v čele se mnou, může pomoci. Z hlediska rozpoznání „osobních“ potřeb žáků proto kladu důraz na správný . Konkrétně tak, že pokud má dojít k předání třídy jinému třídnímu učiteli (u nás se třídní učitelé obvykle mění po druhém a čtvrtém, popř. pátém ročníku), domluvím se s kolegy na hospitaci a setkání před i po ní. Na setkání před hospitací sedíme společně nad zasedacím pořádkem třídy, probíráme jednotlivé žáky i celou situaci ve třídě. Během hospitace se pak třídní učitel snaží všechny žáky zapojit, abych viděla na vlastní oči jejich projevy, ať už individuální nebo v rámci skupinové práce. Následně si pak dělám o třídě definitivní obrázek a diskutujeme společně o novém třídním učiteli. Sejdeme se rovněž i v rámci třídních celého ročníku a společně se zástupci výběr uzavřeme. Je mi jasné, že někdy, zvláště u menších škol, není možné přizpůsobit výběr třídního třídě z důvodu počtu „volných“ učitelů, ale pokud ta možnost je, rozhodně se zamyslete. Výjimkou je samozřejmě situace prvních tříd, kde se snažíme děti spravedlivě rozdělit, a učitel dostane určitou třídu. Ale hned během prvního týdne přijdou děti do ředitelny a vybíráme náhradní paní ředitelku nebo pana ředitele (kdo uhádne hádanku, může si posedět v ředitelské židli) a následně se jdu hned v říjnu do prvních tříd, vyzbrojená zasedacím pořádkem, podívat. Pak následuje ještě schůzka před Vánoci ohledně případného přeřazení do přípravné třídy.

Škola kromě výchovy i vzdělává, a tak je potřeba mít přehled i o vzdělávacích výsledcích žáků. K tomu u nás ve škole slouží . Na 1. stupni jsou to v podstatě týmy třídních učitelů, o kterých byla zmínka dříve, ale na druhém stupni jsou pak týmy odborně předmětově zaměřené. Tyto týmy sledují jednotlivé žáky z hlediska osvojování výstupů stanovených školním vzdělávacím programem. Minimální četnost schůzek je 3× ročně, ale ve skutečnosti jsou setkání členů týmu mnohem častější. Zvláště v covidové době se řešila redukce učiva, hodnocení žáků... Zprávy pak byly zasílány nejen vedení školy, ale i směrem k třídním učitelům, kteří hraniční situace řešili s rodiči společně s vedením školy. Oněch třech předem určených schůzek týmů se snažím zúčastnit. Nevedu je, jsem v roli pozorovatele a případného tazatele. Dozvídám se tak nejen o problémech, ale i o úspěších a posunech jednotlivých žáků.

Samozřejmá je i moje . Pravdou je, že se většinou jedná o řešení problémových situací, ale o to více mě hřeje na duši, když se situace vyřeší ke spokojenosti všech zúčastněných stran a když se z problémového žáka stane dítě téměř vzorné. Krásnou zpětnou vazbu dostávám od odcházejících deváťáků: „A ještě děkujeme paní ředitelce, která to s mnohými z nás nevzdala, a my jsme školu nakonec vzorně zvládli.“ Někdy si ale rodiče zveme i pro nalezení řešení nejrůznějších situací, třeba kvůli přestupu dítěte do jiné školy se školním vzdělávacím programem, který mu více vyhovuje. Jednání jsou tedy různého charakteru, ale zase mě posunují blíž k žákům.

Na začátku roku společně se zástupci vždycky nabízíme učitelům . S nejkurióznější prosbou za mnou kdysi přišla začínající kolegyně: „Že byste mohla stát za dveřmi a poslouchat, co dělají v hodině. Když tam budete sedět, tak budou hodní a já už fakt nevím, jak na ně...“ Občas přivede učitel do ředitelny žáka, se kterým si neví rady, někdy přijdou i žáci sami. Důležité je pozorné naslouchání a snaha nalézt řešení. A zase máte větší přehled.

Obrovským zdrojem informací jsou nejrůznější . Kromě již zmiňovaných schůzek s třídními učiteli a vzdělávacími týmy jsou to samozřejmě pedagogické rady, setkání pracovníků školního poradenského pracoviště i třeba balintovských skupin, které řeší nejrůznější situace. Všude tam se mluví o žácích a je to další příležitost, jak děti, byť třeba trochu zprostředkovaně, poznat.

Možná po přečtení článku namítnete: A kde je běžný žák? Když je hodný, lehce introvertní, ovládající učivo? Dá se na něj dosáhnout? Myslím si, že dá. Pokud začnete se seznamováním hned v první třídě, pohybujete se často po budově během přestávek, chodíte na oběd do školní jídelny, loučíte se s nimi při odjezdu na akci a vítáte je při příjezdu, pak si je, někoho samozřejmě více a někoho méně, zapamatujete. A když to ještě podpoříte vším, o čem byla v textu zmínka, šance mít o žácích své školy přehled je veliká. A ještě jsem zapomněla na podepisování vysvědčení, i jména vám v hlavě zůstanou. Celé je to o snaze . Tak hodně elánu.

ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala v Praze; lektorka a poradkyně v oblasti školství

Irena Trojanová, v současnosti ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala a lektorka, byla jako žákyně vzorná a dělala svým rodičům radost. Neslo to s sebou občasnou nelibost spolužáků, kterou na gymnáziu odstranila účastí na společném záškoláctví a následně udělenou ředitelskou důtkou.