Admirál a plavčíci

dyž jsem byl požádán o článek ve smyslu odpovědi na otázku, jak že to dělám, že vím i o dětech a mateřské škole, resp. zda vůbec, začal jsem přemýšlet. A také jsem se samozřejmě zeptal dětí. A ukázalo se, že o dění, dětech a dospělých v mateřských školách víme jako vedení docela dost.

Pro děti v mateřské škole je ředitel školy postavou poměrně vzdálenou. Myslím, že ještě vzdálenější než pro Vinnetoua Bílý muž z Washingtonu. Děti v mateřské škole znají paní učitelky ve své třídě, což je pro ně zásadní, s těmi navazují velmi pevné vztahy. Pokud si vzpomínám na svoje děti, už to, že byla paní učitelka nemocná a zaskakovala za ni jiná, byl důvod i pro slzičky. Blízkou osobou se stává i paní asistentka a paní uklízečka. Později se seznámí i s dalšími učitelkami ve školce, s kuchařkami a školníkem. Pan ředitel je daleko. Je to jako na lodi. Od plavčíků či kadetů z námořní školičky je na kapitánský můstek či přímo k velícímu admirálovi přece jen daleko a vysoko.

Jak píši výše, když nevím, jak něco vymyslet pro žáky, ptám se žáků, když pro učitele, tak učitelů, no a když pro děti, tak dětí. Poprosil jsem tedy kolegyně vedoucí učitelky, aby se dětí zeptaly, jak ony vidí pana ředitele. Na otázku kdo je to, byly schopny odpovědět pouze ty děti, které mají starší sourozence v základní škole. Při naší organizační struktuře jich zase tak málo nebylo. Pro ty je to ten, kdo řídí celou školu. Podle názorů dětí o „naší školce asi nic neví“, „možná jen ví, kde je naše školka“, „možná tady někdy i byl na návštěvě“. „Zná hlavně velkou školu“, ale prý dokonce „ani asi neví, kolik je dětí ve škole“, „protože tam je těch tříd nejmíň sto, a to je hrozně moc“. Nejmenší děti, které nemají ve škole starší sourozence, na dotaz, kdo je podle nich pan ředitel, reagovaly všelijak: „ředitel asi něco řídí“, „tak to je asi nějaký řidič.“:-)

Přemýšlel jsem, zda je to takhle v pořádku. Ty nejmenší pana ředitele ani znát nepotřebují a jeho návštěvy v mateřské škole ani nevnímají. Podobných pánů tam projde... Ti starší se s osobou pana ředitele ale postupně seznamují a je dobře, když ho .

To se u nás děje organizovaně i zcela . Kdykoliv jedu nebo jdu do mateřských škol něco vyřizovat, najdu si chvilku a zaskočím do tříd děti pozdravit, zeptat se, jak se mají, co že měly dobrého k obědu nebo svačině a jestli je paní učitelky nezlobí. To máte vždy slyšet ten křik, že nééééééé! Příležitostí na návštěvy je dost.

Každý měsíc děláme porady vedoucích učitelek, kde jsem vždy já, paní zástupkyně pro 1. stupeň a paní ekonomka. Pokaždé se scházíme v jiné mateřské školce nebo ve škole. Jen letos nás ten koronavirus trochu zabrzdil... Zmiňované návštěvy v mateřských školách si pochvalují hlavně paní kolegyně. Lepší je leccos vždy jednou vidět na místě, než o tom stokrát mluvit... To je výrazná změna oproti dřívějšku, kdy cituji vedoucí paní učitelky „jsme měli pocit, že vedení školy možná ve školce ani nikdy nebylo“. Paní učitelky se rády před panem ředitelem pochlubí dobrými výsledky dětí, i když jde jen o takovou zdánlivou maličkost, jakou jsou výkresy dětí vystavené v šatně.

V mateřských školách děláme také schůzky k projektům či grantům, schůzky k veškeré stavební činnosti (každé léto z posledních devíti jsem strávil „na maltě“ či na „zlatých pískách“). Zajedu vždy osobně popřát u příležitosti kulatých narozenin každého z pracovníků, řešíme personální otázky, havárie nebo jinak neodkladné věci. Hodně nás také díky plánování, organizování a realizaci jednotlivých aktivit či případně sdílení zkušeností z nich propojily šablony. I další projekt OP VVV zaměřený na inkluzivní vzdělávání je o spolupráci.

Pak jsou to . Pro mě je vždy nejdůležitější návštěva předškoláků. To je ten pravý okamžik, kdy by měly děti podle mého názoru už pana ředitele znát. Vždy se dojdu představit, přivítat je a celá návštěva se nese ve slavnostním duchu včetně občerstvení ve velké školní jídelně, kde je i šéfkuchař s vysokou bílou čepicí. Do školy pak míří předškoláci i se svými rodiči na den otevřených dveří speciálně připravený jen pro ně. Vzhledem k velkému převisu poptávky nad počtem volných míst se ale snažíme v posledních letech spíše „netlačit na pilu“ než mocně lákat...

Děti z mateřských škol chodí do základní školy i na výukové lekce, nejčastěji do školní knihovny. Obráceným směrem pak putují žáci, kteří pro mateřské školy připravují, nejčastěji pod křídly školního parlamentu, oslavy Dne dětí, mikulášskou nadílku a podobné. A často chtějí právě na tu „svoji“ mateřskou školu. I u toho rád asistuji.

Akce probíhají i v mateřských školách, jsou to klasické besídky a pak také akce, které pořádají spolky rodičů nejčastěji na začátku a konci školního roku, na Vánoce, Velikonoce, loučíme se s předškoláky, vítáme nové dětičky, hrabeme zahrady a pečeme buřty... V těchto případech nejsem ve školkách asi tak často, jak bych být mohl, z toho jistě po dopsání vyvodím pro sebe osobní závěry... a osobní pozvánky:-)

Ve vztahu ředitele k dětem ve školce hrají důležitou roli rodiče dětí, oni jsou spolu s učitelkami prostředníky v komunikaci mezi dětmi a ředitelem. Jak je uvedeno výše, v našich školkách fungují ať už oficiálně zapsané nebo „jen“ neoficiální spolky rodičů. Pro děti je dobré, když cítí, alespoň mimoděk, že jejich a mají možnost společně řešit různé záležitosti týkající se školky.

Samozřejmě je výborné, když ředitel podobného kolosu ví co nejvíce o školce i o dětech. Nezpochybnitelně dobře. Do výčtu důležitých osob bych jistě zařadil i paní zástupkyni pro 1. stupeň, která má mateřské školy ve své gesci. Většinou se bohužel ví spíše o problémech a problémových dětech, kde je nutné něco řešit. I zde se najdou dobré příklady k propojení činností v osobě paní psycholožky ze školního poradenského pracoviště, která spolupracuje na depistážích a posuzování školní zralosti. I zde se řeší výsledky dětí při pokračování vzdělávání ve škole. Je jasné, že výhodou naší organizační struktury je předávání informací o dětech přecházejících z mateřské školy do té základní. Tady ještě prostor na zlepšení je, společně , které v mateřských školách slouží učitelům při přechodu vždy do další třídy a pozorování vývoje dítěte. Ne že by se informace nepředávaly, tady zmiňuji společné a všemi sdílené know-how. Samozřejmě portfolio má v sobě cenné informace pro další cestu dítěte i dál. Někde portfolio pečlivě tvoří, tři roky se v něm shromažďují cenné informace a následně se při přechodu do školy portfolio založí v MŠ. Přitom je tam dost důležitých informací, které paní učitelka v základní škole dalšího půl roku zjišťuje sama... Zeptejte se nás za rok, jak jsme v tom pokročili.

Pokud to tedy shrnu, dobrou spoluprací s učitelkami našich školek často dokážeme odhalit problém ještě před vstupem dítěte do 1. třídy a v případě potřeby můžeme začít včas jednat s poradenskými zařízeními ohledně personální podpory - ještě dříve, než se tyto děti stanou žáky naší školy.

Společně děláme také správní řízení, tedy přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání. Řešíme i odklady povinné školní docházky, individuální vzdělávání, uháníme neplatiče a podobné. Zvláště některé složité případy nás pak hodně sblížily.

Nejvíce informací (hlavně těch pozitivních) mám ze společného školního časopisu Tyláček, který najdete ke stažení i na našem webu . Každá mateřská škola tam má svůj trvalý prostor a přináší informace ze života školky. Stejně funguje i školní web, kde jsou jednotlivé záložky. Základní škola a mateřské školy tak informačně prorůstají do sebe.

Ke vzájemnému poznávání patří i společné akce zaměstnanců - vždy třikrát ročně se scházíme u příležitosti konce kalendářního a školního roku a Dne učitelů. Je trochu problém někam vměstnat přes stovku zaměstnanců, kteří pravidelně chodí, ale to neformální setkání je právě příležitostí se navzájem poznat a spolupracovat. Je to místo, kde se mimo jiné mohou paní učitelky z mateřinek od těch ze základní školy dozvědět o dalších osudech „svých“ dětí. A to jim v žertu povídání o práci zakazuji, ale znáte to sami... A když ještě přidáme nějaký ten zájezd za kulturou, sportem, poznáním nebo relaxací, je to téměř dokonalé.

Na závěr přidávám myšlenky svých kolegyň vedoucích učitelek. Pro ně je prý hlavně fajn, když mohou mít všechny pocit, že o nich vím. Je pro ně důležité vědomí, že se na mě mohou obrátit s každou starostí ohledně vedení školky. Možná tím více je to motivuje snažit se řešit věci samostatně a s důvěrou se obrátit na vedení, když si neví rady, nebo když se jen potřebují ujistit o správnosti svých postupů. A samozřejmě je prý super vědět, že ředitel pomůže, pokud dojde k nějakému problému či přímo průšvihu. Skončím shrnutím, že ředitel se pak pro ně stává ne nějakým vzdáleným „hradním pánem“ z ředitelny, ale osobností, na kterou je možno se spolehnout a pro kterou jsou důležití i ti nejmenší prckové ze školkového „podhradí“.