Na konci loňského školního roku se na nás obrátila pedagožka ze základní školy s následujícím problémem: přicházejí za ní rodiče žáků, kteří se nechtějí vrátit do školy, trápí se v ní více než jindy, jsou plačtiví, ztrácí zájem o cokoliv, mluví o sebevraždě, přestávají jíst. Pedagožka si za dvacet let své kariéry na takovou „úrodu“ psychických obtíží nepamatuje
a domnívá se, že jde zejména o následek koronaviru a s ním spojených opatření.
Z hovorů Linky pro rodinu a školu 116 000 se ukazuje, že někteří rodiče nechali své potomky s podobnými obtížemi doma a tito se vzdělávali dále tzv. distančně. Není tedy možné na základě posledních pár týdnů prezenční výuky odhadnout, jaký je počet žáků s těmito potížemi. Naopak však lze předpokládat, že u nemalé části z nich tyto obtíže přes prázdniny jednoduše nezmizí a v září se tak objeví ve škole vedle natěšených žáků nadšených z prezenční výuky i ti druzí.
Je zcela logické, že rodiče budou hledat pomoc a radu v prvé řadě ve škole. A jelikož vám přeji, aby se rodiče nehromadili u vás v ředitelně (pokud vím, máte na starosti jinou agendu než odborné poradenství pro žáky a jejich rodiče v případě výukových a výchovných potíží), tak doporučuji následující:
*
umožněte svému školnímu poradenskému pracovišti (ŠPP), aby se touto otázkou zabývalo nejlépe již v přípravném týdnu;
*
chtějte po ŠPP návod, jak mají s takovými žáky a jejich rodiči pracovat třídní učitelé, stanovte si limity, kde končí
kompetence
třídních učitelů, resp. kdy jsou žáci / rodiče odesíláni do ŠPP;*
diskutujte o návrzích ŠPP i o situaci v jednotlivých třídách na poradách, ať máte představu, jak na tom žáci vaší školy jsou.
Velmi bych si přála, aby se adaptační obtíže při návratu k prezenční výuce ve vaší škole objevily pouze okrajově. Jedná se, nicméně, o předvídatelnou potíž a na tu se je možno připravit. A tak věřím, že vaše škola bude i v tomto ohledu dobře připravena.